Síran zinečnatý
| Síran zinečnatý | |
|---|---|
 | |
 | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Síran zinečnatý |
| Triviální název | bílá skalice |
| Ostatní názvy | bílý vitriol |
| Anglický název | Zinc sulfate |
| Německý název | Zinksulfat |
| Sumární vzorec | ZnSO4 |
| Vzhled | bílá práškovitá nebo krystalická látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7733-02-0 7446-19-7 (monohydrát) 13986-24-8 (hexahydrát) 7446-20-0 (heptahydrát) |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 231-793-3 |
| PubChem | 24424 |
| ChEBI | 35176 |
| UN kód | 3077 |
| Číslo RTECS | ZH5260000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 161,45 g/mol 179,47 g/mol (monohydrát) 269,55 g/mol (hexahydrát) 287,56 g/mol (heptahydrát) |
| Teplota rozkladu | 600 °C |
| Teplota dehydratace | 280 °C (- H2O, monohydrát) 70 °C (-5 H2O, hexahydrát) 280 °C (-7 H2O, heptahydrát) |
| Hustota | 3,546 g/cm³ 3,195 g/cm³ (monohydrát) 2,053 g/cm³ (hexahydrát) 1,957 g/cm³ (heptahydrát) |
| Index lomu | nDa= 1,658 nDb= 1,669 nDc= 1,770 heptahydrát nDa= 1,456 8 nDb= 1,480 1 nDc= 1,484 5 |
| Tvrdost | 2 - 2,5 (heptahydrát) |
| Rozpustnost ve vodě | 41,5 g/100 ml (0 °C) 47,5 g/100 ml (10 °C) 54,1 g/100 ml (20 °C) 58,0 g/100 ml (25 °C) 62,1 g/100 ml (30 °C) 70,4 g/100 ml (40 °C) 74,8 g/100 ml (60 °C) 67,2 g/100 ml (80 °C) 60,5 g/100 ml (100 °C) monohydrát 91,60 g/100 ml (50 °C) 87,84 g/100 ml (60 °C) 75,81 g/100 ml (90 °C) 71,80 g/100 ml (100 °C) hexahydrát 215,45 g/100 ml (38 °C) 221,78 g/100 ml (40 °C) 255,80 g/100 ml (48 °C) heptahydrát 107,51 g/100 ml (0 °C) 165,63 g/100 ml (20 °C) 341,8 g/100 ml (50 °C) 390,1 g/100 ml (100 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol 0,485 g/100 ml (15 °C) 0,408 g/100 ml (35 °C) ethanol 0,038 g/100 ml (15 °C) 0,029 g/100 ml (35 °C) glycerol |
| Relativní permitivita εr | 6,20 |
| Měrná magnetická susceptibilita | -4,046×10−6 cm3g-1 -6,26×10−6 cm3g-1(heptahydrát) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | kosočtverečná jednoklonná (monohydrát) jednoklonná (hexahydrát) kosočtverečná (heptahydrát) |
| Hrana krystalové mřížky | a= 858,8 pm b= 674 pm c= 477 pm hexahydrát a= 995 pm b= 705 pm c= 240 pm β=98°12´ heptahydrát a= 1 178 pm b= 1 205 pm c= 682,2 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -982,8 kJ/mol -1 304,5 kJ/mol (monohydrát) -2 777,5 kJ/mol (hexahydrát) -3 077,8 kJ/mol (heptahydrát) |
| Entalpie rozpouštění ΔHrozp | -497,6 J/g 62,3 J/g (heptahydrát) |
| Standardní molární entropie S° | 119,7 J K-1 mol-1 138,5 J K-1 mol-1 (monohydrát) 363,6 J K-1 mol-1 (hexahydrát) 388,7 J K-1 mol-1 (heptahydrát) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | -874,4 kJ/mol -1 132,1 kJ/mol (monohydrát) -2 324,8 kJ/mol (hexahydrát) -2 563,1 kJ/mol (heptahydrát) |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,614 J K-1 g-1 1,327 J K-1 g-1 (hexahydrát) 1,333 J K-1 g-1 (heptahydrát) |
| Bezpečnost | |
 Dráždivý (Xi)  Nebezpečný pro životní prostředí (N) | |
| R-věty | R22, R41, R50/53 |
| S-věty | (S2), S22, S26, S39, S46, S60, S61 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Síran zinečnatý ZnSO4 je chemická sloučenina, která krystaluje ze svých roztoků nejčastěji jako heptahydrát (ZnSO4·7 H2O), který je znám také pod triviálním názvem bílá skalice, dříve i jako bílý vitriol. Je to bezbarvá krystalická látka, která na vzduchu zvětrává – ztrácí vodu. V přírodě se nachází v podobě anhydridu jako minerál zinkosit a heptahydrátu jako minerál goslarit.
Výroba
Připravuje se rozpouštěním zinku Zn, oxidu zinečnatého ZnO nebo hydroxidu zinečnatého Zn(OH)2 ve zředěné kyselině sírové (viz rovnice níže). Z roztoku ZnSO4 poté krystalizuje jako heptahydrát.
Použití
Tato látka je technicky nejdůležitější vyráběná zinečnatá sůl.
Slouží jako:
- konzervační činidlo k impregnaci dřeva
- součást barviv pro potisk tkanin
- součást elektrolytu pro galvanické pokovování
- výchozí látka pro výrobu dalších zinečnatých sloučenin
- látka k výrobě litoponu (bílý pigment)
- bezvodý ZnSO4 se přidává do zvířecích krmiv k doplnění zinku
Velmi zředěného vodného roztoku této soli se využívá jako emetika, adstringentního (stahující) a dezinfekčního prostředku (např. v očním lékařství).
Související články
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
