Synoda mrtvých

Jean-Paul Laurens, Le Pape Formose et Etienne VII („Papež Formosus a Štěpán VII.“), 1870.

Synoda mrtvých (897), latinsky Synodus horrenda, je jedním z vrcholů úpadku papežství v jeho temném období (891–1049), k níž došlo na popud Štěpána VI.

Po smrti Bonifáce VI. dosadil na papežský stolec Lambert ze Spoleta Štěpána VI., který vzápětí svolal nechvalně známou synodu mrtvých. Štěpán VI. (896–897) nechal vykopat mrtvolu svého předchůdce Formosa (891–896). Mrtvola stará devět měsíců byla oblečena do slavnostního papežského oděvu, posazena na trůn a takto souzena. Na otázky za něj odpovídal děkan.

Mrtvý Formosus byl sesazen, jeho administrativní rozhodnutí i svěcení byla prohlášena za neplatné a prsty, jimiž žehnal, useknuty. Pak byla Formosova mrtvola smýkána ulicemi a hozena do řeky Tibery. Papež Štěpán VI. se však z výsledků procesu dlouho netěšil. Lid v následném zřícení baziliky sv. Jana v Lateránu spatřoval trest za zohavení mrtvoly. Štěpán VI. byl zajat svými odpůrci a uškrcen. Období teroru skončilo po vraždách, které inicioval papež Sergius III. (904–911), otec levobočka a budoucího papeže Jana XI. (931–935).

Celá příhoda se stala námětem mnoha beletristických zpracování. Jedním z nich je povídka Egona Bondyho Mníšek.

Reference

• GELMI, J. Papežové. Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0457-0.