Svorad Ondřej

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svorad Ondřej
socha sv. Svorada Nitra, biskupství]
Poustevník
Narození okolo roku 980 Opatowec na Visle v Malopolsku
Úmrtí okolo roku 1030 Skalka nad Váhom, Slovensko
Svátek 17. července
Pohřben katedrála sv. Emmeráma (Jimrama) v Nitře, Slovensko
Svatořečen 1083 papežem Řehořem VII.
Uctíván církvemi Římskokatolická církev
Atributy řetěz, ořechy, v dutém stromě uvnitř s ostrými hřeby
Patronem Nitry, Nitranské diecéze

Svatý Svorad Ondřej (latinsky Zoerardus, polsky Świerad, maďarsky Zoerard-András) (asi 980 – kolem roku 1030) byl slovenský benediktin a poustevník, patron města Nitry a Nitranské diecéze.

Svatý Svorad se narodil v Opatowci na Visle v Malopolsku. Několik let žil jako poustevník nedaleko vsi Tropia nad Dunajcem.

Za vlády uherského krále Štěpána I. se Svorad odebral do Nitry a uchýlil se do benediktinského v kláštera sv. Hippolyta na Zobore. Z rukou opata Filipa zde přijal řeholní roucho a nové jméno Ondřej. S opatovým svolením se uchýlil do samoty i v klášteře na Zoboru. Malá jeskyni nedaleko kláštera dodnes nese jeho jméno.

V pokročilém věku se ke Svoradovi přidružil mnich Benedikt a stal se jeho žákem. Blízkost pomocné ruky umožnila zbožnému poustevníkovi uchýlit se do ještě odlehlejší pustiny do jeskyně v místě dnes nazývaném Skalka nad řekou Váhem poblíž Trenčína.

Svatý Svorad zemřel někdy kolem roku 1030. Nitranský kníže Gejza už v roce 1064 činil první kroky k jeho svatořečení. Kult tohoto prvního slovenského světce byl oficiálně potvrzen až roku 1083 papežem Řehořem VII. z podnětu uherského krále Ladislava I.

Ostatky sv. Svorada byly uloženy v katedrále sv. Emmeráma (Jimrama) v Nitře.

Hlavním a zřejmě i jediným zdrojem informací o životě poustevníka Svorada je latinská Legenda o poustevnících Svoradovi-Ondřeji a Benediktovi z pera jejich současníka Maura, biskupa uherského Pětikostelí.

Biskup Maurus ve své legendě zachytil pozoruhodné svědectví poustevníkova žáka Benedikta o přísném asketickém životě svého učitele. Svatý Svorad přesně podle regulí sv. Benedikta celý den věnoval modlitbě a těžké práci v lese. Postil se tři dny v týdnu a o velkém čtyřicetidenním postě před velikonocemi vyžádal si 45 ořechů jako jediný pokrm pro celé postní období. Krátký čas k nočnímu odpočinku trávil v sedě na přitesané kládě v jakési trnité ohradě. Trní nedovolovalo tělu jinou než vzpřímenou polohu. Stejně tak na hlavě měl dřevěnou obruč se čtyřmi zavěšenými kameny. Kdykoliv se hlava únavou skláněla, udeřila se o kámen. Legenda dále uvádí, že teprve po smrti světcově, když řeholní bratři mrtvé tělo připravovali k pohřbu, zjistili, že je opásáno řetězem zařezaným a zarostlým pod kůží. Část tohoto řetězu jako vzácnou relikvii přechovával ve svém vlastnictví sám autor legendy, jak uvádí, až do doby, než ho o něj uprosil kníže Gejza.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JUDÁK, Viliam. Z múdrosti našich otcov. Nitra : Biskupský úrad, 2007. ISBN 978-80-969711-9-0. (slovensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]