Svetozar Boroëvić von Bojna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svetozar Boroëvić von Bojna
Svetozar Boroëvić von Bojna v uniformě důstojníka rakousko-uherské císařské armády.
Svetozar Boroëvić von Bojna v uniformě důstojníka rakousko-uherské císařské armády.
Narození: 13. prosinec 1856
Chorvatsko Umetić - Chorvatsko, (Rakouské císařství)
Úmrtí: 23. květen 1920 (63 let)
Rakousko Klagenfurt, První Rakouská republika
Vojenská kariéra
Hodnost: Rakousko-Uhersko Feldmarschall
Doba služby: 18721918
Sloužil: Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (do roku 1918)
Složka: Rakousko-Uhersko Rakousko-uherská armáda (do roku 1918)
Války: První světová válka
Vyznamenání: Pour le Mérite
Velitel vojenského řádu Marie Terezie

Svetozar Boroëvić von Bojna, také (chorvatština Svetozar Borojević von Bojna) (13. prosince 1856, Umetić nedaleko Hrvatske Kostajnice, Chorvatsko (tehdy Rakouská říše) – 23. května 1920, Klagenfurt, Rakousko) byl rakousko-uherský polní maršál za První světové války. Mimo jiné byl i držitelem mnoha vojenských vyznamenání včetně pruského řádu Pour le Mérite nebo vojenského řádu Marie Terezie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Boroëvić byl vedle Conrada von Hötzendorf, Hermanna Kövess von Kövesshaza a Eduarda von Böhm-Ermolli jeden z nejschopnějších rakousko-uherských maršálů první světové války. Do roku 1915 bojoval na ruské frontě (Komarow, karpatské průsmyky, Gorlice-Tarnow), ale jeho jméno je spojeno zejména s italskou frontou v letech 1915-1918 (12 sočských ofenziv a bitva na Piavě). Přes značné úsilí a početní i materiální převahu Italů, podařilo se mu zamezit jejich proniknutí do nitra říše. Byl přísným mužem s železnou vůlí, který kladl důraz především na disciplinu a v tom směru byl i bezohledný a brutální. Během bitev nikdy nespal. Prostými vojáky nebyl oblíbený, ale vysoce vážený. Za zmínku stojí, že ač byl příslušníkem srbské menšiny s pravoslavným vyznáním, přesto dosáhl nejvyšší hodnosti v rakousko-uherské armádě. Byl synem Adama B. poddůstojníka sloužícího na vojenské hranici. Absolvoval vojenskou přípravku v Petrovaradinu a pak kadetku v Liebenau u Štýrského Hradce. Postupoval v hodnostech: 1874-kadet, 1875-podporučík, 1880-nadporučík. R. 1878 se podílel na okupaci Bosny. 1887-1891 absolvoval Academia militarica Theresiana ve Vídeňském Novém Městě. 1892-major, 1896-plukovník, 1904-generálmajor, 1908-podmaršálek, 1916-generálplukovník. Pak 1. února 1918 jej císař Karel První povýšil do hodnosti polního maršála. Po uzavření příměří se stáhl se zbytky vojska do Rakouska a nabídl císaři Karlovi vojenskou intervenci a obsazení Vídně za účelem likvidace republiky, což Karel odmítl. V prosinci 1918 nabídl nové vládě jihoslovanské (Království SHS), své služby, ale byl příkře odmítnut. Pak zatrpklý a zcela bez příjmů žil v Klagenfurtu, kde zemřel po atace centrální mozkové příhody. Je pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni v hrobu, který zakoupil excísař Karel. Pohřeb byl velikou manifestací monarchistů, ale masová účast tisíců prostých vojáků svědčila o Boroevičově obrovském respektu, který si v širokých vojenských kruzích vybudoval.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Významná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]