Sven III. Dánský
| Sven III. Dánský | ||
|---|---|---|
| král Dánska | ||
 |
||
| Mince Svena III. | ||
| Doba vlády | 1146 – 1157 | |
| Narození | asi 1125 | |
| Úmrtí | 23. říjen 1157 | |
| Pochován | Katedrála Viborg | |
| Předchůdce | Erik III. Dánský | |
| Nástupce | Valdemar I. Veliký | |
| Královna | Adéla Míšeňská | |
| Otec | Erik II. Dánský | |
| Matka | Thunna | |
Sven III. Dánský (Svend III Grathe) (asi 1125 – 23. říjen 1157) byl králem Dánska v letech 1146 a 1157. O moc v zemi bojoval s Knutem V. a Valdemarem I. V roce 1157 se trojice dohodla, že si Dánsko rozdělí na tři části, ale Sven se pokusil své dva rivaly zabít během slavnosti, poté však byl Valdemarem I. poražen.
Obsah |
Život [editovat]
Sven byl nemanželský syn Erika II. a jeho konkubíny Thunny. Když Erik II. v roce 1137 zemřel, jeho nástupcem se stal Erik III. Dánský a Sven byl poslán ke dvoru římskoněmeckého krále Konráda III., kde se spřátelil s Konrádovým synovce, pozdějším císařem Fridrichem Barbarossou.[1]
Zpět v Dánsku se společně se svým bratrancem Valdemarem (I.) v roce 1146 pokoušel kanonizovat Valdemarova otce a svého strýce Knuta Lavarda 1146. Proti tomu se však postavil Eskil, arcibiskup z Lundu.[1] Po abdikaci Erika III. v roce 1146 byl Sven zvolen králem mágnáty v Sjælland, zatímco Knut V. byl zvolen Jutsku.[2]
V příštích letech Sven bojoval o moc s Knutem, zatímco Valdemar (I.) ho podporoval. Knuta podporoval arcibiskup Eskil, ale Sven si zajistil Eskilovu loajalitu, když věnoval arcibiskupství v Lundu pozemky. Poté byla Knutova moc omezena na Jutsko.
Po několika bitvách Sven dobyl ostrov Fyn a části Jutska a Valdemara stanovil šlesvickým vévodou. V roce 1152se římskoněmeckým králem stal Fridrich Barbarossa. Ten Svena stanovil "hlavním králem", Knut měl získat část Dánska a Valdemar si měl podržel Šlesvicko.[2] Sven však Knutovi přidělil jen malé území.
V roce 1154 byl Sven svržen aliancí Knuta a Valdemara, který byl jmenován Knutovým spoluvládcemm.[2] Eskil a velká část Svenových dalších spojenců ho opustila a byl tedy nucen odejít do německého exilu. Vrátil se až po třech letech, když získal podporu vévody Jindřicha Lva.[1] To přinutilo dánské magnáty rozdělit zemi na Jutsko, Sjælland a Skåne.[2] Sven se stal vládcem Skåne.
Během slavnosti v Roskilde 9. srpna 1157 měl Sven v plánu zavraždit další dva dánské spoluvládce, to se mu však podařilo jen v případě Knuta.[1] Valdemar utekl do Jutska a 23. října 1157 Svena a jeho armádu porazil u Grathe Hede. Svena zřejmě zabili rolníci, kteří ho našli, zatímco byl i s koněm uvězněný v bažině.[1]
Manželství a potomci [editovat]
Svenovou manželkou byla od roku 1152 Adéla Míšeňská, se kterou měl dvě děti:[1]
- syn, možná pojmenovaný Erik; zemřel mladý
- Luitgarda; markraběnka Istrie.
Reference [editovat]
- ↑ a b c d e f Bricka, Carl Frederik (ed.), Dansk Biografisk Lexikon, vol. XVII [Svend Tveskjæg - Tøxen], 1903. "Svend Grade", Hans Olrik, pp.5-7.
- ↑ a b c d Svend 3. Grathe at Gyldendals Åbne Encyklopædi
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sweyn III of Denmark na anglické Wikipedii.
Externí odkazy [editovat]
| Předchůdce: Erik III. Dánský |
 |
Dánský král 1146–1157 s Knutem V. a Valdemarem I. |
|
Nástupce: Valdemar I. Veliký |
