Letnice
Letnice, Seslání Ducha Svatého či Svatodušní svátky (latinsky pentecostes, řecky πεντεκοστή (ἡμέρα) pentekosté (hémerá) padesátý den) označuje křesťanský svátek slavený 50 dnů po Velikonocích a 10 dnů po Nanebevstoupení Páně. Svátek letnic pochází z židovského svátku týdnů (Šavu'ot). Teologicky se tento svátek vztahuje v židovství k předání Zákona na Sinaji a v křesťanství k seslání Ducha svatého na apoštoly po Ježíšově nanebevstoupení.
Obsah |
Historické slavení letnic [editovat]
Ve starověku slavila tento svátek církev již poměrně brzy; první zmínky se objevují však až ve 3. století. Protože v křesťanském chápání letnicemi vrcholí padesátidenní oslava Velikonoc, byly (a nadále jsou) letnice považovány za jednu z nejvýznamnějších křesťanských slavností vůbec. Ve 4. století se začala v předvečer této slavnosti slavit vigilie a po ní se slavil oktáv Seslání Ducha Svatého. Liturgická barva letnic byla vždy červená – tento zvyk zřejmě pochází ze slavnostního římského oděvu, který byl barven purpurem.
V českých zemích se letnice slavily od příchodu křesťanství, avšak ještě dlouho poté v lidové zbožnosti přetrvávají pohanské obyčeje, byť naroubované na nové náboženství, jak dokládá i kronikář Kosmas, když roku 1092 píše o knížeti Břetislavu II., že vyháněl ze země čarodějníky, věštce a pohanské hadače. Kníže vykořenil podle Kosmy též „obyčeje pověrečné, které vesničané, posud polou pohané, o Letnicích v outerý nebo ve středu zachovávali, přinášejíce dárky ke studánkám, oběti zabíjeli a zlým duchům obětovali“.
Datum letnic [editovat]
Výpočet data slavení svatodušních svátků je závislý na výpočtu výpočtu data Velikonoc, který se však liší v západní a východní církvi. Letnice připadají na padesátý den po slavnosti Zmrtvýchvstání Páně, počítaje v tom po starověkém způsobu i tento den; Seslání Ducha Svatého je tak osmou nedělí velikonoční doby, kterou tato doba končí. Pro následující roky letnice připadají na tyto dny:
| Rok | Letnice v západní církvi | Letnice ve východní církvi |
| 2005 | 15. května | 19. června |
| 2006 | 4. června | 11. června |
| 2007 | 27. května | 27. května |
| 2008 | 11. května | 15. června |
| 2009 | 31. května | 7. června |
| 2010 | 23. května | 23. května |
| 2011 | 12. června | 12. června |
| 2012 | 27. května | 3. června |
| 2013 | 19. května | 23. června |
| 2014 | 8. června[1] | 8. června |
| 2015 | 24. května | 31. května |
| 2016 | 15. května | 19. června |
| 2017 | 4. června | 4. června |
| 2018 | 20. května | 27. května |
| 2019 | 9. června | 16. června |
| 2020 | 31. května | 7. června |
Na Západě je nejdřívější možné datum letnic 10. května (jako v roce 1818 a 2285) a nejpozdější možné datum je 13. června (jako v roce 1943 a 2038).
Svatodušní pondělí [editovat]
Až do Druhého vatikánského koncilu se svatodušní svátky slavily v katolické církvi po dva dny a svatodušní pondělí bylo zasvěceným svátkem i v první Československé republice. O těchto dvou dnech bylo možné také žehnat křestní vodu, křtít a biřmovat.
Svatodušní pondělí je nadále volným dnem v Německu, Rakousku, Maďarsku, Belgii, Lucembursku, Nizozemí, Švýcarsku, Norsku, Dánsku, Rumunsku, na Islandu a v Řecku. Od roku 2008 je opět volným dnem ve Francii, když v letech 2005–2007 vláda volno neúspěšně zrušila jako „den solidarity“ na financování sociálních akcí pro seniory.
Pranostiky [editovat]
Svatodušní neděle [editovat]
Česká republika
- O svatém Duše choď ještě v kožiše.
- Na Svatého Ducha nesvlékej kožicha
- Po svatém Duchu nezbavuj se kožichu.
- Déšť o letnicích – slunce na Boží tělo.
- Na Svatého ducha bláto – bude laciné mláto.
- Prší-li na Svatého Ducha, jsou klepána žita.
- Prší-li o svatém Duše, bývá po něm málo suše.
- Na Svatý Duch do vody buch!
- Svatý Duch přinese plný pytel much.
Svatodušní pondělí [editovat]
Česká republika
- Pohoda na svatodušní pondělí slibuje úrodu.
- Když prší v pondělí svatodušní, bude zkáza na sena.
Zvyky [editovat]
- Jízda králů na Slovácku.
- Střílení ku ptáku – střílelo se na tyč, na které byl uvázán původně živý pták, později jeho atrapa. Střílelo se z kuše, později z pušek, kdo se trefil, stal se králem.
- Zpěv vodního ptáka – tento zvyk se šířil na Šumavě u německého obyvatelstva, přišel patrně z Bavorska v 17. století. Chlapci označili jednoho mezi sebou za vodního ptáka a poté chodili po vsi, zpívali, tropili vtípky a dostávali výslužku.[1]
- Škračení (smažení) vajec v přírodě - valašský zvyk[2]
Reference [editovat]
- ↑ Svatodušní svátky - letnice
- ↑ http://ww.vmp.cz/cs/odborna-cinnost/zvykoslovny-rok/letnice-svatodusni-svatky-na-valassku.html
