Svatá Starosta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatá Starosta v pražské Loretě

Svatá Wilgefortis (latinsky zkomoleno ze slov "Virgo" - panna, "fortis" - silná, tedy pevná ve víře; španělsky a portugalsky Liberata - osvobozená; česky Starosta, německy Kümmernis) byla podle legendy křesťanská světice; pravděpodobně smyšlená postava, která nebyla kanonizována. Bývá zpodobována jako korunovaná ukřižovaná dívka s plnovousem.

Historie a popis[editovat | editovat zdroj]

V kostelech, klášterech, galeriích i v přírodě se můžeme setkat se zpodobením ukřižované dívky s plnovousem a korunou, oblečené do dlouhých slavnostních šatů a střevíců. Podle legendy šlo o dívku křesťanského vyznání z období posledních císařů Římské říše nebo období stěhování národů, kterou chtěl její otec proti její vůli provdat za krutého pohanského vládce. Aby této svatbě zabránila, vymodlila si Starosta hustý plnovous. Pohan od svatby ustoupil, otec ji ovšem za to dal ukřižovat. Svatá Wilgefortis, jak je tato původem portugalská světice také nazývána, je přímluvkyní neprávem odsouzených, jimž dává na obrazech či sochách svou přízeň najevo pomocí střevíce, který jí po ukřižování sklouzne z nohy.

Úcta v Evropě[editovat | editovat zdroj]

Úcta ke Starostě se rozšířila od konce 14. století, podle některých názorů z Nizozemí, podle jiných z Portugalska a Španělska do Německa a Itálie. Střediskem kultu se stalo toskánské město Lucca. Zde byla Starosta adorována současně s románským krucifixem "Volto santo" v katedrále sv. Martina v městě Lucca. Z téže doby pochází nástěnná malba ukřižované Starosty (podobné Voltu santu) ve Weissenburgu v Bavorsku a v dómu v Mohuči. V roce 1509 se objevuje grafický list. Později byla v Německu vyobrazena například v kostelech v Rankweilu nebo v Neufahrn u Freisingu. V Rakousku je uctívána v kostele Sv. Jiří v Gerlamoos nedaleko Steinfeldu. Přestože nelze doložit její svatořečení, objevuje se Starosta jako světice v římském martyrologiu z let 1583-89.

Obrazy a sochy v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Zobrazení svaté Starosty není v Českých zemích mnoho, všechna pocházejí z barokní doby. Nejstarší z nich je dřevěná socha v životní velikosti (opatřená skutečnými vlasy, vousy a skutečným oděvem), umístěná na oltáři rohové kaple v jižním ambitu pražské Loreta Lorety na Hradčanech, kam ji přinesli španělští kapucíni v 17. století. Dalšími místy její úcty jsou brněnský kostel sv. Tomáše nebo Vesec u Sobotky v Českém ráji, kde je vytesána na morovém Trojičním sloupu. Starosta patří k poutním sochám také například ve slezských Vambeřicích.

Kromě chrámů a klášterů se Starosta objevuje také jako socha na veřejných prostranstvích. Například poblíž zaniklé vesničky Mnichov u Zahrádek na Českolipsku, nedaleko kostela svaté Barbory je barokní kamenná socha této světice. Dal ji roku 1705 postavit tehdejší majitel zahrádeckého panství Jan Vilém Kounic (viz Kounicové).[1]

Dodnes není vyřešena otázka, zda zobrazená postava nebyla mužem.[1] Podle některých teorií mohla být hermafrodit.

Sv. Starosta v literatuře[editovat | editovat zdroj]

  • Legendu o sv. Starostě roku 1816 zpracoval básník Justinus Kerner ve své baladě Houslista v Gmündu.
  • Také v pohádkách bratří Grimmů našla svatá Kummernis své ztvárnění
  • Podobně sv. Starosta vystupuje ve Staropražských bájích a pověstech.
  • Socha v kapli ambitu pražské Lorety inspirovala Jakuba Arbesa k napsání romaneta Ukřižovaná (1876).
  • Legendou o svaté Starostě je inspirován jeden z příběhů v knize současné polské autorky Olgy Tokarczuk Denní dům, noční dům (1998).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jan DIVIŠ: Pražská Loreta. Praha 1964.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Daniel, Zahrádky, Svatá Starosta str.94

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]