Svatá Gertruda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o světici žijící v 7. století. O světici z Helfty žijící ve 13. století pojednává článek Gertruda Veliká.
Svatá Gertruda, vlámská malba z r. 1530

Svatá Gertruda, též Getruda z Nivelles (cca 626, Nivelles17. března 659, tamtéž), je uctívána jako svatá katolické církve.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako mladší dcera Pipina I. Staršího (z Landen), austrasijského majordoma krále Dagoberta I., a jeho manželky sv. Idubergy (Itty). Její starší sestrou byla Svatá Begga; přes ni byl její otec předkem Karla Martela, Pipina Krátkého a Karla Velikého.

Gertruda tedy pocházela z velmi vysoce postavené a vážené rodiny, jež měla své sídlo na hradě v Nivelles. Když bylo dívce deset let, pozval její otec krále Dagoberta a další velmože království na symposium. Při té příležitosti měly být ohlášeny její zásnuby se synem austrasijského knížete. Hluboce nábožensky založená dívka však s pobouřením odmítla, že se neprovdá ani za syna knížete, ani za žádného jiného muže, že pouze Kristus bude jejím snoubencem.

Po otcově smrti v roce 640 její matka Iduberga na radu biskupa sv. Amanda přeměnila rodinné sídlo v Nivelles ve smíšený (mužský i ženský) klášter. Austrasijská aristokracie se stavěla proti tomuto počinu ve snaze zabránit tomu, že by se významná panství dostala do moci církve, i proto, že by tím prestiž Pipinovců významně vzrostla. Aby zabránila tomu, že by snad Gertuda byla unesena a násilně provdána, ostříhala jí Iduberga vlasy, aby dala všem najevo rozhodnutí své dcery vzdát se manželství a odevzdat se Bohu.

Krátce po založení kláštera opustila Iduberga svou pozici abatyše a pobývala v klášteře jako prostá řeholnice, sloužíc radami své dceři, jež nastoupila na její místo. Mezi množstvím poutníků, kteří přicházeli do kláštera, byli i dva bratři (pozdější světci) Feuillien a Ultan - irští mnichové, kteří cestovali z Říma do Peronne k hrobu třetího bratra jménem Urseus. Gertruda a její matka darovaly bratřím pozemky ve Fosses-la-Ville, na nichž vznikl další klášter. Ultan se stal jeho převorem a Feuillien zůstal v Nivelles a objasňoval mnichům a jeptiškám Písmo svaté. V polovině 7. století založila Gertruda benediktinský klášter v Karlburgu v Dolních Francích, jeden z prvních klášterů v tomto prostoru, který se staral především o nuzné, staré a nemocné.

Po smrti Idubergy v roce 652 pověřila řízením kláštera v Nivelles zástupkyně, aby mohla sama věnovat více času studiu Písma. Ve věku 32 let natolik zeslábla v důsledku přílišné střídmosti v jídle a nedostatku spánku, že se rozhodla svou funkci složit. V prosinci roku 658 se její nástupkyní stala její neteř Wulfetruda.

Krátce nato Gertruda zemřela. Záhy po smrti začala být uctívána jako světice. Na místě její smrti Anežka, třetí abatyše kláštera v Nivelles, založila kostel.

Kult[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 670 sepsala jedna řeholnice z kláštera v Nivelles Gertrudin životopis (Vita Garitrudis abbatissae Nivialencis). Z doby kolem roku 691 pochází text Virtutes sanctae Geretrudis (Ctnosti svaté Gertrudy) pojednávající o zázracích, jež se staly v okolí jejího hrobu, především zázračná uzdravení, ale také obživnutí udušeného dítěte a ukončení požáru, který vznikl v klášteře.

Její ostatky byly pochovány v klášterním kostele sv. Petra, který byl v 10. století přejmenován na kostel sv. Gertrudy. Z Nivelles se Gertrudin kult rozšířil do celé Evropy. Gertruda je patronkou Nivelles, uctívaná je v městech Beverst, Geertruidenberg a Bergen op Zoom, byla jí zasvěcena řada kostelů, kaplí a špitálů. Je patronkou cestujících a je přivolávána při horečce, proti štírům, myším, především myším polním. Je uctívána jako ochránkyně koček. V 15. století byla vzývána na pomoc při invazi myší v Nizozemí, Alsasku a Katalánii.

Její památka se světí ve výroční den její smrti, 17. března.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu