Svída výběžkatá
Svída výběžkatá
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Cornus sericea L. |
Svída výběžkatá (Cornus sericea) opadavý keř s jednoduchými vstřícnými listy. Pochází ze Severní Ameriky a je v České republice často pěstována jako okrasný keř.
Obsah |
Synonyma [editovat]
Swida sericea, Cornus stolonifera
Charakteristika [editovat]
Svída výběžkatá je široce rozložitý, 1 až 2,5 metru vysoký keř s dlouhými ohebnými větvemi, které často převisají, zakořeňují a posléze se opět obloukovitě zdvihají. Mladé letorosty jsou lesklé a obvykle nachově červené, starší větve se zbarvují šedozeleně. Listy jsou 5 až 16 cm dlouhé, na líci živě zelené, na rubu nápadně bělavé. Čepel je podlouhlá, kopinatá až úzce vejčitá, dlouze zašpičatělá a na bázi klínovitá, se 4 až 8 páry postranních žilek. Květy jsou bílé až žlutavé, v plochých, 3 až 6 cm širokých květenstvích. Peckovice jsou bílé nebo namodralé, kulovité, 5 až 9 mm velké. Pecka je téměř kulovitá nebo širší než dlouhá.[1][2]
Druh je široce rozšířen v mírném pásu Severní Ameriky, na jih zasahuje až do severního Mexika, na sever po Labrador a Aljašku. V České republice je pěstován a nezřídka zplaňuje v pobřežních křovinách, lužních lesích aj. stanovištích na vlhčích půdách v nižších polohách.[1]
Využití [editovat]
Svída výběžkatá je často pěstována jako okrasná dřevina, jako součást městské zeleně a také podél silnic a dálnic. Nejčastěji pěstovaným kultivarem je 'Flaviramea', vyznačující se nápadně žlutými větvemi.[2]
Keř je vhodný do skupin a jako podrost. [3]
Pěstování [editovat]
Nároky [editovat]
Při pěstování v mírném pásmu (ČR) svída výběžkatá roste na slunci i v polostínu. Je nenáročná ale pro pěstování je propustná až hlinitá půda, vlhká, nebo dobře zásobená vodou a živinami. Dobře snáší řez a obvykle netrpí škůdci.
Rozmnožování [editovat]
Rozmnožuje se řízkováním dřevitými řízky, nebo výsevem semen.[3]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0.
- ↑ a b KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
- ↑ a b HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1978. 000128363.