Suzanne Valadonová
| Suzanne Valadonová | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 23. září 1865 Bessines-sur-Gartempe |
| Úmrtí | 7. dubna 1938 (ve věku 72 let) 16. pařížský obvod |
| Místo pohřbení | Hřbitov Saint-Ouen |
| Povolání | malířka, modelka, modelka, kreslířka, tiskařka a umělkyně |
| Choť | André Utter (1914–1938)[1] |
| Partner(ka) | Miquel Utrillo (1889–1893)[2] Erik Satie (od 1893)[2] André Utter (1914–1919)[1] |
| Děti | Maurice Utrillo[3] |
| Podpis | _Suzanne_Valadon_-_Signature_-_Mus%C3%A9e_Goya.jpg) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Suzanne Valadonová, původním jménem Marie-Clémentine Valadon (23. září 1865, Bessines-sur-Gartempe u Limoges — 19. duben 1938, Paříž) byla francouzská malířka a matka malíře Maurice Utrilla. V roce 1894 se stala první malířkou přijatou do Société Nationale des Beaux-Arts (Národní společnost výtvarných umění). Náměty jejích kreseb a obrazů zahrnovaly převážně ženské akty, portréty žen, zátiší a krajiny. Neměla žádné formální vzdělání, malovat se naučila od umělců, kterým stávala modelem. Nikdy nebyla omezena tradicí, nepřidržovala se žádného konkrétního uměleckého směru a hnutí. K jejím nejznámějším obrazům patří Adam a Eva, Ženský akt či Modrý pokoj. [4][5]
Život[editovat | editovat zdroj]
Marie–Clémentine Valadonová vyrůstala od pěti let v pařížské čtvrti Montmartre. Narodila se jako nemanželská dcera pradleny, svého otce neznala. Od jedenácti let musela pracovat, vystřídala řadu zaměstnání jako servírka, prodavačka zeleniny, pomocnice ve mlýně, zdobila klobouky. V 15 letech se přidala k cirkusu, ale po pádu z hrazdy její kariéra akrobatky skončila. Stala se modelkou a více než deset let pózovala mnoha umělcům, mezi nimi byli Berthe Morisotová, Pierre-Cécile Puvis de Chavannes, Théophile Steinlen, Auguste Renoir, Jean–Jacques Henner a Henri de Toulouse-Lautrec. [6] Právě ten ji začal oslovovat jménem Suzanne, podle biblického příběhu. Valadonová byla dva roky jeho milenkou. Kresba Berthe Morisotové z roku 1880, na které je Valadonová zachycena při chůzi po provaze, je jedním z prvních záznamů z jejího období modelky. K nejznámějším obrazům, pro které Valadonová pózovala, patří Renoirova plátna z roku 1883 Tanec v Bougivalu a Tanec ve městě. V dalších letech namaloval dva její portréty Dívka s copem (Girl Braiding Her Hair) a Suzanne Valadon, na kterém je její hlava a ramena v profilu. Valadonová často navštěvovala bary a kavárny v Paříži, kde měla mnoho obdivovatelů. Byla Toulouse–Lautrecovým námětem v jeho olejomalbě Kocovina (La Gueule de bois) a Rýžový prášek ( Poudre de riz) z roku 1887. V šestnácti letech stála Suzanne modelem i Vojtěchu Hynaisovi pro postavu génia českého národa na slavnostní oponě Národního divadla. [7][8]
V roce 1883 Valadonová porodila syna. Její tehdejší přítel Miguel Utrillo y Molins ho uznal za vlastního, ačkoliv skutečného otce Valadonová nikdy nepřiznala. O syna, který dostal jméno Maurice Utrillo, se starala její matka. [7]
Valadonová ráda kreslila, ale neměla prostředky na studium na oficiální umělecké škole. Při pózování se pozvolným pozorováním umělců při práci naučila různé techniky malby a přijímala jejich rady při svých prvních malířských pokusech. Na počátku roku 1890 ji Toulouse–Lautrec seznámil s Edgarem Degasem, který byl ohromen jejími odvážnými kresbami a jemnými malbami. Byl první, kdo si koupil její práci a povzbudil ji v rozhodnutí být profesionální malířkou. [9] Naučil ji technice leptu. Představil její díla sběratelům a obchodníkům s obrazy. Valadonová patřila k jeho nejbližším přátelům až do jeho smrti v roce 1917.
V roce 1893 měla Suzanne Valadon krátký vášnivý milostný poměr se skladatelem Erikem Satiem. Požádal ji o ruku, ale ona odmítla. O několik měsíců později se oba rozešli. Po sňatku se zámožným bankéřem Paulem Mousisem se od roku 1896 věnovala výhradně malování. Stala se uznávanou a finančně úspěšnou umělkyní.
V roce 1894 Valadonová poprvé vystavila 5 kreseb na Salonu Národní společnosti výtvarných umění. Později pravidelně vystavovala v Galerii Bernheim-Jeune v Paříži a zúčastnila se výstav Podzimního salonu. Galeristka Berthe Weillová jí umožnila pravidelnou účast na skupinových výstavách a uspořádala jí ve své galerii 3 samostatné výstavy v letech 1915, 1927 a 1928.
Manželství jí sice poskytlo pohodlý život bez existenčních starostí, ale pro její nezávislou povahu bylo příliš svazující. V roce 1909 se Valadonová setkala s malířem André Utterem, třiadvacetiletým přítelem jejího syna. Stali se z nich milenci, Valadonová opustila manžela a žili společně se synem a matkou v malém bytě na Montmartru. Tento vztah se příznivě projevil v její tvorbě, přinesl nový tvůrčí elán. V roce 1913 se rozvedla a následujícího roku se s Utterem vzali, těsně před jeho odchodem do války. Valadonová dohlížela na Utterovu kariéru stejně jako na kariéru svého syna Maurice Utrilla. Pravidelně spolu vystavovali až do rozvodu v roce 1934, kdy bylo Valadonové téměř sedmdesát. Vrcholu slávy dosáhla ve dvacátých letech. V roce 1923 koupila Suzanne Valadonová s Utterem zámek Saint-Bernard severně od Lyonu. Věřila, že odloučení od bohémského prostředí Paříže pomůže jejímu synovi omezit konzumaci alkoholu. Léta trávili společně na zámku, zimy v Paříži na Montmartru. Jejím posledním přítelem a milencem byl mladý malíř jménem Gazi-Igna Ghirei, známý jako Gazi Tatar, který si vydělával na živobytí hlavně jako kytarista. Utter se o ni staral až do její smrti, ale jeho žárlivost ji vždy trápila.
Valadonová malovala až do vysokého věku. Mezi rokem 1933 a svou smrtí pravidelně vystavovala na Salon des Femmes Artistes Modernes společně s dalšími ženami-umělkyněmi. Při práci na obraze utrpěla mrtvici, které ve věku 73 let podlehla 7. dubna 1938. Je pohřbena na hřbitově Saint Ouen v Paříži.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Zpočátku malovala především pastelem a uhlem na papíře. Nejstarším dochovaným podepsaným a datovaným dílem Valadonové je autoportrét z roku 1883, kreslený uhlem a pastelem. V letech 1883 až 1893 vytvářela převážně kresby a v roce 1892 začala malovat. Jejími prvními modely byli rodinní příslušníci, zejména její syn, matka a neteř. Byla ovlivněna tvorbou umělců skupiny Nabis a fauvistických symbolických syntetiků, vytvořila si ale vlastní osobitý styl. Její obrazy mají bohaté barvy a odvážné, otevřené tahy štětce, často s pevnými černými konturami a barevnými kontrasty. Malovala zátiší, figurální obrazy, portréty, květiny a krajiny, které jsou známé svou silnou kompozicí a zářivými barvami. Nejvíce však vešla ve známost svými obrazy žen, i když některé její náměty byly považovány za příliš odvážné. Často to byly koupající se ženy a intimní interiérové scény s ženskými a dětskými postavami. Namalovala také několik aktů, včetně vlastních, a svým neidelizovaným pojetím narušovala tradiční společenské normy té doby. Její nejstarší známý ženský akt pochází z roku 1892. V roce 1895 vystavil obchodník s uměním Paul Durand-Ruel skupinu dvanácti leptů, které ukazují ženy v různých fázích jejich toalet.
V roce 1909 začala více malovat než kreslit a její kreativita vzrostla vlivem změn v osobním životě. Ve svém umění se ještě více zaměřila na akty a radostné stránky života. Svědčí o tom obrazy Adam a Eva (1909), na kterém jsou ona a Utter v ráji, Radost ze života (1911) a Spouštění sítě (1914). Vytvořila řadu obrazů, včetně aktů, krajin, portrétů a zátiší.
Zanechala po sobě dílo čítající téměř 500 obrazů a asi 300 kreseb a leptů.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Autoportrét (1893) -
Autoportrét (1898) -
Adam a Eva (1909) -
Akty (1919) -
Maurice Utrillo (1921) -
Opuštěná panenka (1921) -
Zátiší s tulipány (1924) -
Žena v bílých punčochách (1924)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Suzanne Valadon. Dostupné online.
- ↑ a b Katalánská Wikipedie.
- ↑ Union List of Artist Names. 13. prosince 2019. Dostupné online. [cit. 2021-05-22]
- ↑ Archivovaná kopie. leccos.com [online]. [cit. 2015-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-03.
- ↑ http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=101849&title=Valadonov%E1&s_lang=2
- ↑ ZYKMUND, Václav. Stručné dějiny moderního malířství. Praha: SPN, 1971. S. 244.
- ↑ a b Suzanne Valadon, artistka, modelka, malířka. ŽENA-IN [online]. [cit. 2022-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-21.
- ↑ Hynaisova múza Suzanne [online]. 2020-02-28 [cit. 2022-03-29]. Dostupné online.
- ↑ HODGEOVÁ, Susie. Stručný příběh žen v umění. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-1255-5. S. 100–101.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Suzanne Valadonová na Wikimedia Commons - Heslo v Britannice
