Sulfid fosforečný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sulfid fosforečný
Strukturní vzorec Model molekuly
Obecné
Systematický název sulfid fosforečný
Anglický název Phosphorus pentasulfide
Německý název Phosphor(V)-sulfid
Sumární vzorec P2S5 (monomer)
P4S10 (dimer)
Vzhled šedožlutá pevná látka
Identifikace
Číslo RTECS TH4375000
Vlastnosti
Molární hmotnost 444,555 g/mol (dimer)
Teplota tání 275 ± 1 °C
Teplota varu 513 °C
Hustota 2,09 g/cm3 (17 °C)
Rozpustnost ve vodě hydrolyzuje
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
0,22 g/100 ml (sirouhlík)
benzen (ne)
xylen (ne)
anizol (ne)
Struktura
Krystalová struktura trojklonná
Hrana krystalové mřížky a= 907 pm
b= 907 pm
c= 916 pm
α= 100°
β= 93°48´
γ= 108°30´
Bezpečnost
Vysoce hořlavý
Vysoce hořlavý (F)
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R11, R20/22, R29, R50
S-věty (S2), S61
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Sulfid fosforečný (P2S5) je anorganická sloučenina. Je sirným analogem oxidu fosforečného.
Stejně jako P2O5 vytváří dimerní molekuly (P4S10). Jedná se o žlutou pevnou látku, často ovšem bývá znečištěn různými příměsmi, které jej zbarvují do nazelenavě žluté barvy.

Struktura a příprava[editovat | editovat zdroj]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Tato sloučenina má tetraedrickou strukturu podobnou adamantanu, která je téměř totožná se strukturou oxidu fosforečného.[1]

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Sulfid fosforečný je připravován reakcí kapalného bílého fosforu se sírou při teplotách nad 300 °C:

P4 + 10 S → P4S10.

Poprvé jej takto připravil Berzelius v roce 1843.[2]

Alternativně může být připraven reakcí elementární síry nebo pyritu (FeS2) s fosfidem železa (Fe2P):

4 Fe2P + 18 S → P4S10 + 8 FeS 4 Fe2P + 18 FeS2 + teplo → P4S10 + 26 FeS.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Ročně je vyrobeno přibližně 150 000 tun sulfidu fosforečného.
Ten se nejčastěji převádí na ostatní deriváty, například dithiofosforečnany zinku, které se používají jako mazací aditiva.
Rovněž se používá na výrobu pesticidů, jako jsou například parathion a malathion.[3] Je také složkou některých amorfních pevných elektrolytů pro některé typy lithiové články.

Také může být použit pro výrobu VX.

Reaktivita[editovat | editovat zdroj]

Z důvodu hydrolýzy vzdušnou vlhkostí sulfid fosforečný vyvíjí H2S, kromě toho také vzniká kyselina fosforečná:

P4S10 + 16 H2O → 4 H3PO4 + 10 H2S.

V organické chemii se používá jako thionační činidlo.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phosphorus pentasulfide na anglické Wikipedii.

  1. D. E. C. Corbridge(1995). Phosphorus: An Outline of its Chemistry, Biochemistry, and Technology, 5th Edition.Amsterdam:Elsevier. ISBN 0-444-89307-5. 
  2. "Ueber die Verbindungen des Phosphors mit Schwefel"(1843). Annalen der Chemie und Pharmacie46(3): 251. doi:10.1002/jlac.18430460303. 
  3. Gerhard Bettermann, Werner Krause, Gerhard Riess, Thomas Hofmann “Phosphorus Compounds, Inorganic” in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry 2002, Wiley-VCH, Weinheim. DOI: 10.1002/14356007.a19_527

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.