Sukralóza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chemická struktura sukralózy

Sukralóza je náhradní sladidlo, které se prodává pod obchodním názvem Splenda. Na výrobcích v EU je označena kódem E955. Je 500–600× sladší než sacharóza a čtyřikrát sladší než aspartam. Vyrábí se specifickým biochemickým postupem ze sacharózy (stolního řepného cukru), přičemž tři hydroxylové skupiny (OH) sacharózy jsou nahrazeny atomy chlóru. Na rozdíl od aspartamu je sukralóza stabilní vůči teplotě i v širokém intervalu hodnot pH. Používá se proto při pečení, nebo do výrobků, u kterých se vyžaduje dlouhá životnost.

Sukralóza byla objevena v roce 1976 ve firmě Tate & Lyle, ve spolupráci s výzkumníky z King’s College London. Její použití bylo poprvé schváleno v Kanadě (1991), následně pak v Austrálii (1993), na Novém Zélandu (1996), v USA (1998) a v EU (2004). V roce 2006 je již schválena ve více než šedesáti zemích světa (např. v Brazílii, Číně, Indii a Japonsku).

Sukralóza se používá při výrobě cukrovinek, snídaňových tyčinek a nealkoholických nápojů. Čistá sukralóza se zčásti při vysokých teplotách rozkládá. Ve směsi s maltodextrinem (oligosacharid → výborný zdroj energie pro sportovce) je však mírně stabilnější.

Sukralóza se používá jako náhrada cukru buď samostatná nebo v kombinaci s ostatními náhradními sladidly, např. aspartamem, acesulfamem K, nebo i jinými sladidly, například s vysoko fruktózovým kukuřičným sirupem.

Sukralóza patří k tepelně nejstabilnějším náhradním sladidlům, které jsou v roce 2013 k dispozici. Dodává se v granulované formě, což umožňuje její použití v různých recepturách. Sukralóza se však dodává také ve směsi s cukrem v poměru (1:1). Tato směs je snadno použitelná tam, kde se požaduje zhnědnutí výrobku, zvětšení objemu, nebo také aktivace kvasinek.

Sukralóza byla uznána mnoha národními i mezinárodními orgány zabývající se bezpečností potravin a to: FDA (USA), JECFA (Společný výbor expertů FAO/WHO pro potravinářská aditiva), EFSA (EU), Health Canada (Kanada), FSANZ (Austrálie-Nový Zéland). Akceptovatelný denní příjem sukralózy je 9 mg/kg tělesné hmotnosti. Nezávadnost sukralózy byla posuzována v USA ve více než 110 studiích na zvířatech i lidech. FDA nezjistil žádné karcinogenní, reprodukční ani žádné neurologické účinky sukralózy. Prověřoval se dokonce i vliv na brzlík (Thymus), orgán, který kontroluje imunitní funkce v těle (tvoří se zde T lymfocyty). Zjistilo se, že se negativní účinek projeví až ve velmi vysokých denních dávkách sukralózy, které jsou nezkonzumovatelné během dne.

Atomy chlóru jsou v sukralóze kovalentně vázány k atomům uhlíku, čímž vzniká organická sloučenina obsahující chlór (chemici jí nazývají organochlorid). Řada organických sloučenin chlóru je toxická, ale sukralóza se od těchto sloučenin odlišuje, protože je vysoce nerozpustná v tuku a neakumuluje se v tuku jako většina chlorovaných uhlovodíků, nemající kovalentní vazbu s chlórem. Sukralóza se neštěpí a nebezpečí uvolnění chloridových iontů do organismu proto nehrozí.

Zkonzumovaná sukralóza se pak přímo vylučuje ve stolici. Malé množství, které se absorbuje z trávicího traktu, se přirozeně odstraňuje z krevního řečiště ledvinami a vylučuje se pak močí ven z organismu. Sukralóza je stravitelná řadou mikroorganismů, zejména v půdě. Naprostá většina sukralózy se ovšem dostává v odpadních vodách do moří a oceánů, kde se rozkládá jen velmi pomalu a dochází k jejímu transportu do velkých vzdáleností.[1]

Odpůrci sukralózy někdy upřednostňují přírodní alternativy cukru, např. xylitol, maltitol, thaumatin, nebo třeba isomalt.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Occurrence of the artificial sweetener sucralose in coastal and marine waters of the United States