Suity pro sólové violoncello

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Začátek první suity v rukopise Anny Magdaleny Bachové

Suity pro sólové violoncello německého skladatele Johanna Sebastiana Bacha je cyklus šesti skladeb pro sólový smyčcový nástroj, jenž byl vytvořen pravděpodobně kolem roku 1720 v Köthenu. První suita (BWV 1007) je psána v tónině G dur, druhá (BWV 1008) v d moll, třetí (BWV 1009) v C dur, čtvrtá (BWV 1010) v Es dur, pátá (BWV 1011) v c moll a šestá (BWV 1012) v D dur. Pátá suita existuje i ve verzi pro loutnu (BWV 995). Bach standardní formu suity (allemandacourantesarabandagigue) v tomto díle rozšířil o úvodní předehru (preludium) a navíc mezi sarabandu a gigue vkládal ještě takzvanou galanterii, taneční větu v uspořádání A B A. V prvních dvou suitách jsou galanteriemi menuety, v dalších dvou autor použil bourré a v posledních dvou suitách tvoří galanterii gavoty. Struktura Bachových violoncellových suit tedy vypadá takto:

  • Prélude
  • Allemande
  • Courante
  • Sarabande
  • Galanterie IGalanterie IIGalanterie I da capo
  • Gigue

Provedení každé následující suity zabere víc času než předchozí. Například na nahrávce, kterou pořídil Heinrich Schiff, je trvání suit následující: I. 14:49, II. 18:17, III. 20:46, IV. 21:05, V. 21:55, VI. 26:24; celkem tedy více než 123 minut hudby.

Suity se dochovaly ve třech dobových rukopisech, jeden pochází z pera Anny Magdaleny Bachové, další dva od Bachových žáků.

Ukázka hudby[editovat | editovat zdroj]