Subjektivismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Subjektivismus (od subjekt a subjektivní) je myšlenkový a filosofický postoj, který zdůrazňuje subjektivní stránku intencionálních aktů: poznávání, hodnocení, soudů a podobně. Jeho opakem je objektivismus, který tuto stránku naopak oslabuje nebo popírá. Subjektivismus je blízký relativismu, konstruktivismu, případně i skepticismu.

V epistemologii[editovat | editovat zdroj]

V epistemologii čili teorii poznání znamená subjektivismus nahlédnutí podstatné úlohy poznávajícího. Pro středověký nominalismus je poznávající tvůrcem obecných pojmů a kategorií, jimž ve skutečnosti samé nic neodpovídá. Descartes se pokusil založit nepochybnost poznání právě na sebejistotě poznávajícího subjektu (Cogito ergo sum). K subjektivismu lze počítat i filosofii George Berkeleyho, pro něhož jedinou zárukou poznání je Bůh sám. Immanuel Kant založil svoji transcendentální filosofii na náhledu, že poznání je možné pouze díky apriorním kategoriím prostoru a času, protože jen v prostoru a v čase je smyslové poznání vůbec možné. Pro Kanta jsou tedy věci samy člověku nepřístupné a může poznávat jen jejich jevy (fenomény). Na tento názor navázala i Husserlova fenomenologie, i když skutečnost světa nikdy nepopírala.[1]

Ještě radikálnější podobu subjektivismu zastával Arthur Schopenhauer, pro něhož je svět "mojí představou".[2] Schopenhauer byl dokonce přesvědčen, že tuto větu musí uznat každý, kdo ji pochopil. Ve skutečnosti je to vyjádření velmi nejednoznačné: i kdybych chtěl způsob, jak se mi svět ve smyslovém poznání "dává", označit za "představu", nemohl bych obhájit že není ničím jiným - zejména vzhledem k zákonitostem tohoto světa, k možnosti vzájemného ověřování "představ" mezi různými lidmi atd.

V etice[editovat | editovat zdroj]

Jako subjektivismus se označuje taková etická teorie, která předpokládá jednu z následujících možností:

  1. U etických soudů nelze rozhodnout o pravdivosti či nepravdivosti. Např. u etického soudu krást se nemá nelze z hlediska příslušné teorie rozhodnout o pravdivosti či nepravdivosti, lze je jen dodržovat nebo porušovat.
  2. Sice lze rozhodnout o pravdivost či nepravdivosti etického soudu, ale hodnocení je provázáno s psychikou hodnotícího. Například pravdivost etického soudu Hitler je zlo nelze rozhodnout jinak, než na základě osobnosti tazatele. Většina dnešních Evropanů by pravděpodobně s tímto soudem souhlasila, příslušník SS v roce 1941 by měl názor opačný.

Mezi subjektivistické etické teorie patří např. teorie Hobbesova nebo Kantova.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.

  1. Ottova encyklopedie nové doby, heslo Subjektivismus. Sv. 11, str. 475
  2. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný,
  • Ottova encyklopedie nové doby, heslo Subjektivismus. Sv. 11, str. 475
  • A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa 1-2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1997 - 1998. ISBN 80-901916-4-9

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]