Střešní krytina

Střešní krytina je vnější povrch střechy, který chrání budovu před povětrnostními vlivy.

U šikmých střech je většinou složen z drobnějších dílů, které svým tvarem a způsobem pokládání zabraňují protékání vody. Ploché střechy bývají tvořeny souvislou nepropustnou vrstvou.

Druhy střešní krytiny

Tradiční skládané krytiny

Došek (sláma, rákos)
Šindel – štípané nebo řezané dřevo

Nespalné:

Břidlicové desky (přírodní hornina dobře štípatelná na tenké pláty)
Střešní taška pálená
- Bobrovka – plochá (keramická) taška, která se klade ve dvou vrstvách
- Esovka – dvakrát zakřivená taška, která se částečně překrývá
- Falcovka – plochá profilovaná taška s drážkami po obvodě
- Hřebenáč – žlábkovitá taška, kterou se kryje hřeben střechy
- Prejz – pálená taška dvojího žlábkovitého tvaru

Moderní skládané krytiny

Střešní taška betonová (cement, písek, voda, pigmenty, nátěry)
Šablonové – tenké desky
- Eternitové (azbestocement, osinkocement) – škodí zdraví
- Plastové, např. krytiny vyráběné recyklací plastů.
Kanadský šindel – destičky z izolační lepenky
Vlnitá krytina – velké desky, vlnité zakřivení zajišťuje tuhost, různé materiály: plech, vláknitý cement zv. eternit, organická vlákna sycená živicí, laminát, plexisklo, polykarbonát ad.

Moderní velkoformátové krytiny

Krytí souvislou vrstvou

Asfaltový nátěr na ploché střechy
Izolační lepenka
Plech – klempířsky zpracovaný, měděný nebo ocelový pozinkovaný, případně titanovaný, hliníkový (obvykle s ochranným nátěrem)
Prosklená konstrukce, případně s použitím jiného materiálu, např. polykarbonátových desek
Zelená střecha – izolovaný povrch je pokryt vrstvou zeminy a zarostlý vegetací