Státní znak České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Státní znak České republiky
Velký státní znak
Velký státní znak
Varianty
110
Malý státní znak
Informace
Subjekty oprávněné užívat znakČeská republika
Přijato17. prosince 1992
Štítčtvrcený
Předchozí znakStátní znaky Československa

Česká republika používá již od roku 1990 státní znak, který má dvě varianty: malý státní znak a velký státní znak. Jejich současná podoba, jakož i způsoby užití jsou stanoveny ústavním zákonem číslo 3/1993 Sb. přijatým 17. prosince 1992. Velký státní znak i malý státní znak patří mezi státní symboly České republiky.

Velký státní znak

Velký státní znak tvoří čtvrcený štít[1]. V prvním a čtvrtém[p 1] poli je historický znak Čech - stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou na červeném poli. Ve druhém poli se nachází znak Moravyorlice stříbrno-červeně šachovaná se zlatou zbrojí a korunou na modrém poli. Ve třetím poli je znak Slezska – černá orlice se stříbrným perisoniem (půlměsícového tvaru), uprostřed s křížkem, ukončeným trojlístky, se zlatou korunou a červenou zbrojí na zlatém podkladu.

Velký státní znak reprezentuje spojení všech historických zemí státu. Autorem návrhu i výtvarného provedení je heraldik Jiří Louda. Velký státní znak slouží k vnější reprezentaci státu a k označení budov, ve kterých sídlí orgány státní správy, státní úřady apod. Jeho originál je v tuto chvíli (od roku 2006) ztracen.[2]

Oficiální popis

Oficiální popis velkého státního znaku:[3]

Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí.

Malý státní znak

Malý státní znak je tvořen červeným polem, na kterém je umístěn historický znak Čech: stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou. Je malým státním znakem od roku 1990 nejprve jako znak České republiky v rámci ČSFR. Dnes je používán na místech, kde dochází k rozhodnutí ze státní moci. Např. na razítkách a pečetidlech úřadů státní správy a samosprávy nebo na cedulích označujících památné stromy. Malý státní znak se také používá k označení sídel orgánů, které byly pověřeny výkonem státní moci – soudy, exekutoři, hygienické stanice apod.

Oficiální popis

Oficiální popis malého státního znaku:[3]

Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí.

Dvouocasý lev

Český lev, původně jednoocasý, nahradil ve 12 .století plamennou orlici sv. Václava. Druhý ocas byl ke lvu ve znaku přidán patrně jako odměna za pomoc, kterou poskytl císaři Přemysl Otakar I. v boji proti Sasům, přesvědčivým důkazem je však až pečeť, kterou používal Přemysl Otakar II.[4] Heraldika však obecně chápe zdvojenost nepárových orgánů (ocas či hlava) erbovních zvířat jako znak mužského pohlaví vyobrazeného zvířete.[5]

Galerie

Odkazy

Poznámky

  1. Podle předkladatelů návrhu se v tomto případě jedná o opakování symbolu hlavního ze tří celků, které odpovídá evropským heraldickým pravidlům (viz sněmovní tisk návrhu zákona na webu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR); podle Správy Pražského hradu však čtvrté pole znázorňuje republiku jako celek (viz popis státních symbolů na webu Pražského hradu).

Reference

  1. Státní symboly České republiky - Ministerstvo vnitra České republiky. www.mvcr.cz [online]. [cit. 2018-06-20]. Dostupné online. 
  2. Poslanci mají bojovku, hledají ztracený originál státního znaku. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-02-04]. 
  3. a b Zákon o státních symbolech České republiky. portal.gov.cz [online]. [cit. 2009-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-29. 
  4. LOUDA, Jiří. Království české: erby a rodokmeny vladnoucích rodů … Havířov : Petr P.Pavlík, 1996. s. 22-23. ISBN 80-85574-09-8.
  5. Proč má český lev dva ocasy?. Český rozhlas [online]. 2014-10-01 [cit. 2015-11-18]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy