Strojní a traktorová stanice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Traktor Zetor 25 25PS (1954)
Kombajn Fortschritt E514 (80. léta)

Strojní a traktorová stanice (zkratka STS) je označení pro podniky, jejichž úkolem bylo přispívat k zvyšování zemědělské výroby tím, že poskytovaly služby jak jednotným zemědělským družstvům, tak jednotlivým rolníkům. První vznikly v 20. letech 20. století v Sovětském svazu. Na území Československé republiky a Československé socialistické republiky působily v druhé polovině 20. století.

Z historie českých STS[editovat | editovat zdroj]

Vznik strojních a traktorových stanic jako nástrojů zemědělské mechanizace je těsně spjat s kolektivizací zemědělství a poválečným tlakem na zvyšování zemědělské výroby.

Ústředí pro mechanizaci zemědělství[editovat | editovat zdroj]

S účinností od února 1949 došlo na základě zákona č. 27/1949 Sb., o mechanisaci zemědělství, ke zřízení Ústředí pro mechanisaci zemědělství, národního podniku se sídlem v Praze; na úrovni krajů zákon předvídal jeho pobočky. Ústředí ze zákona zřizovalo státní strojní stanice s opravnami a státní strojní opravny.

Úkoly, jež zákon uložil Ústředí a jeho složkám, se posléze staly úkoly strojních a traktorových stanic. Mezi tyto úkoly např. náleželo[1]:

  • poskytovat strojní pomoc zemědělství a za úplatu opravovat zemědělské mechanizační prostředky,
  • provádět školení a výcvik osob pro obsluhu a opravy zemědělských mechanizačních prostředků, a to pro cizí potřebu i za úplatu,
  • poskytovat místním zemědělským družstvům se strojní činností soustavnou pomoc ve věcech správních, technických i provozních,
  • vypracovávat v součinností s dalšími dotčenými organizacemi a institucemi plán na poskytování strojní pomoci zemědělství, účastnit se provádění tohoto plánu a provádět jeho kontrolu,
  • uzavírat smlouvy s družstvy a jinými osobami o provedení jednotlivých zemědělských prací.

Důležitým oprávněním, které zákon Ústředí svěřil, bylo právo iniciovat řízení o výkupu základních mechanizačních prostředků fyzických osob, pokud Ústředí shledalo, že tyto osoby neplní výrobní nebo vyživovací plán nebo že svých mechanizačních prostředků nevyužívají. Výkupní řízení vedl příslušný okresní národní výbor. Pokud rozhodl o výkupu, byly dotčené fyzické osoby povinny své zemědělské mechanizační prostředky prodat.

Strojní a traktorové stanice[editovat | editovat zdroj]

Z jednotlivých územních složek Ústředí se na základě vládního nařízení č. 83/1951 Sb., o organisaci strojních a traktorových stanic, staly s účinností od 1. ledna 1952 samostatné národní podniky v čele s ředitelem jmenovaným ministrem zemědělství. V obvodě příslušného krajského národního výboru strojní a traktorové stanice řídilo oddělení pro mechanizaci zemědělství referátu zemědělství krajského národního výboru. Vrchní vedení a dozor nad činností strojních a traktorových stanic příslušel ministerstvu zemědělství prostřednictvím jím zřizované hlavní správy strojních a traktorových stanic. Její vztah k jednotlivým strojním a traktorovým stanicím však zprostředkovávalo příslušné oddělení pro mechanizaci zemědělství krajského národního výboru.

Strojní a traktorové stanice, národní podniky se s účinností od 1. ledna 1954[2] přeměnily v Strojní a traktorové stanice jako právnické osoby napojené přímo na státní rozpočet. Cílem tohoto opatření mělo být odstranění dosavadního nepřehledného, složitého a těžkopádného způsobu financování a také zpřesnění řídící a kontrolní úlohy lidových orgánů[3].

Strojní a traktorové stanice přetrvaly do začátku 90. let 20. století. Ty byly privatizovány, nezřídka již s vlastními podnikatelskými aktivitami[4].

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Viz § 5 zákona č. 27/1949 Sb.
  2. Stanovilo tak vládní nařízení č. 94/1953 Sb., o nové organisaci a financování strojních a traktorových stanic.
  3. Tak pravil předkladatel při schvalování uvedeného vládního nařízení Národním shromáždění republiky Československé.
  4. Jako příklad lze uvést Strojní a traktorová stanice Brno (vysokozdvižné vozíky) nebo Strojní a traktorová stanice, s. p. Mimoň (kolové traktory-tahače).