Stonek

Stonek (cauloma) je nadzemní rostlinný orgán spojující kořen s listy a květy. Je obvykle neomezeného růstu, rozčleněný na uzliny (nody, kde vyrůstají listy a články) a internodia (kde se stonek prodlužuje). Stonek s listy se dohromady nazývají prýt.

Funkce

Stonek je základním orgánem velké většiny cévnatých rostlin. Jako takový má i některé zásadní funkce. Nese orgány fotosyntézy (listy) a orgány pohlavního rozmnožování (květy, plody). Stonek dále rozvádí roztoky minerálních látek z kořenů do listů a organické asimiláty z listů do růstových pletiv. Nejméně důležitá je i skutečnost, že umožňuje růst rostliny, na něm se opět podílejí dělivá pletiva, umístěná ve vzrostném vrcholu. Stonek také pomáhá orientovat listy ke světlu a vyzdvihuje květy nad ostatní rostlinné části.

Někdy mají stonky i další, méně významné funkce. Mladé stonky s chlorenchymem pod pokožkou mají například funkci asimilační. Některé modifikace stonku mají zásobní funkci.

Typy stonku

Podle tvaru

Dužnaté stonky

Lodyha (caulis), bylinný stonek, který nese listy,
Stvol, stonek, který nenese listy
Stéblo (culmus), dutý stonek trav s kolénky
kmen, hlavní stonek stromů
Lodyžka, „stonek“ některých mechorostů

Dřevnaté stonky Dochází k dřevnatění původně dužnatého stonku.

keř (šípek)
strom (javor)
polokeř (borůvka)
keřík

Podle polohy

přímý
poléhavý
plazivý
vystoupavý
ovíjivý
popínavý

Metamorfozy stonku

Podle specializovaných funkcí se často mění tvar a uspořádání stonku. Existují různé metamorfozy:

oddenek: podzemní ztlustlý stonek, např. přeslička
šlahoun: nadzemní výběžky např.: jahodník
oddenková hlíza: podzemní část stonku ztloustne, má funkci zásobní, např. brambor
stonková hlíza: ztlustlá nadzemní část stonku, např. kedluben
úponky: k zachytávání se na podkladě, popínavé rostliny, např. réva vinná
stonkové trny – kolce: ochrana před býložravci, např. trnka
zdužnatělé stonky: zásobárna vody, např. u kaktusů
rozšiřování stonku do plochy: souvisí s asimilační funkcí, mívá podobu listů (listnatec)
brachyblast: např.: modřín (to je modifikace, nemění se funkce)

Růst a výška stonku

Růst stonku se uskutečňuje dělením buněk na vegetačním vrcholu a dále zvětšováním buněk v internodiích. Tloustnutí stonku se děje buď zvětšováním buněk, nebo vytvářením druhotných pletiv, produkovaných kambiem.

Výška stonku je velmi různorodá. Některé druhy vůbec stonek v pravém smyslu nevytváří (např. okřehek). Naopak, nejvyšší stonek má liána rotan rákosovitý (Calamus rotang), a to 200–300 metrů.

Části stonku

Stonek se skládá zejména z těchto částí (viz příčný řez):

centrální dřeň slouží hlavně jako zásobárna živin
kůra stonek chrání
provazce sklerenchymu a kolenchymu zajišťují pevnost

Větvení stonku

Stonek se často větví:

vidličnaté (dichotomické) větvení – hlavně u některých cévnatých výtrusných rostlin (plavuně, vranečky)
postranní (holoblastické) větvení.
- monopodiální – hlavní stonek stále dorůstá, postranní větve jsou kratší, hlavní nepřerůstají;
- sympodiální – postranní větve mohutnější a přerůstají hlavní stonek, někdy postranní větev zatlačí hlavní stonek do strany a pokračuje ve směru jeho růstu (réva vinná).

Stavba stonku

Dužnatý – pokožka a dužnina s cévními svazky (žilky).
Dřevnatý – na povrchu je kůra (hlavně u borovice můžeme najít odumřelou část stonku – borku), pak následuje lýko, dřevo a dřeň. Dřevo je na jaře řidší a v létě hustší (letokruhy).

Literatura

Filipec, J., Daneš, F., Machač, J., Mejstřík, V., et al.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, 2., opr. a dopl. vyd., Academia, Praha, 1994. ISBN 80-200-0493-9

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu stonek na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo stonek ve Wikislovníku