Stodorané
Stodorané (známi též jako Havolané) byl mocný kmen Polabských Slovanů, který od 8. století obýval území při řece Havole a dolní Sprévě v dnešním Braniborsku (dnešní východní Německo). Podobně jako ostatní kmeny západních Slovanů se Stodorané usadili v těchto místech někdy během 7. století. Stodorané byli nejjižnější polabský kmen a náleželi ke kmenovému svazu Luticů (Veletů). Jejich hlavním městem bylo hradiště Brena (později přezdívané jako Braniboř, dnešní Branibor nad Havolou, německy Brandenburg an der Havel) v močálech při řece Havole. Stodorané se dlouhou dobu bránili christianizaci a stále se drželi svého původního pohanství. Uctívali boha Trihlava, zřejmě jako své nejvyšší božstvo, střediskem jeho kultu bylo hradiště Brena.
V roce 906 byla stodoranská princezna Drahomíra provdána za českého knížete Vratislava I., přičemž musela zřejmě přijmout i křest. Na přelomu let 928-29 byla Brena obsazena německým vojskem Jindřicha I. Ptáčníka a slovanské území bylo začleněno k východní marce Geronis. Jindřichův nástupce Otto I. zde nechal v roce 948 založit braniborské biskupství, aby tak napomohl k christianizaci dosud pohanského území. V průběhu roku 983 porobení Stodorané společně se sousedními Sprévany a dalšími slovanskými kmeny uchvátili Severní marku mohutným povstáním. Poté mohla znovu vládnout slovanská knížata. Po úspěšné křížové výpravě proti Polabským Slovanům udělil roku 1134 císař Lothar III. území Severní marky německému hraběti Albrechtu Medvědovi. Ten roku 1150 formálně zdědil po posledním stodoranském knížeti Přibyslavovi havolanská území i s městem Braniboř. Teprve až v roce 1157 mohl Albrecht Medvěd území bývalé marky znovu dobýt. Po porážce slovanského odporu se Albrecht prohlásil vládcem nového Braniborského markrabství. V průběhu dalších desetiletí byli Stodorané postupně asimilováni německými osadníky.
