Těsnopis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

(Přesměrováno z Stenograf)

Ukázka různých systémů těsnopisu 19. století

Těsnopis je zjednodušené písmo určené k velmi rychlému, snadnějšímu a úspornějšímu zápisu informací. Jeho znaky pro hlásky jsou značně zjednodušené proti běžnému písmu, některými znaky se zkráceně označují časté skupiny hlásek, zkracují se i častá slova a sousloví (tzv. hieroglyfický princip). Jako rozlišovací prvek je používána např. poloha znaku vůči řádku a zesílení (v některách soustavách, jako je český oficiální systém Herout-Mikulík a proto je psán obyčejnou tužkou). Lze užívat buď ke stručnému výtahu informací, nebo i k doslovnému zápisu textu.

[editovat] Termíny

Synonymy pro těsnopis jsou stenografie (z řec. stenos těsný a grafé psaní), rychlopis a tachygrafie (řec. tachys rychlý). Komorní těsnopis není, jak se někteří domnívají varianta používaná při menších jednáních, ale označení vyšší úrovně schopnosti těsnopisného zápisu a jeho převodu do běžného zápisu. Jedná se například o provádění těsnopisného záznamu při jednání parlamentu. Z komorního těsnopisu, jakož i z kancelářského těsnopisu je možné složit státní zkoušku.

stenograf = těsnopisec (osoba)
stenografovací stroj = speciální technické zařízení pro psaní těsnopisem
strojový stenograf = osoba používající stenografovací stroj
stenogram = těsnopisný záznam
stenotypista (stenotypistka) = ovládá a používá těsnopis, zároveň však svůj záznam i přepisuje na psacím stroji nebo počítači do normalizované podoby obchodních nebo úředních písemností

[editovat] Těsnopisné soustavy

Těsnopisné soustavy bývají tříděny na typy

Grafické (rukopisné)
- kurzivní – odvozeny z latinské abecedy
- geometrické – odvozeny z geometrických symbolů
strojové (klávesnicové) - vznikly v moderní době, rozšířeny zejména v USA a západní Evropě.

Z povahy těsnopisu vyplývá, že každá těsnopisná soustava je přizpůsobena jazyku, pro který byla vytvořena. K zapisování v těsnopisu je třeba kromě jeho dobrého osvojení též porozumění zapisovaným informacím a přiměřené vyjadřovací schopnosti. Přestože existují obecněji platná pravidla těsnopisu, obsah a uspořádání těsnopisného záznamu bývají značně uzpůsobeny potřebám jeho autora a proto záznam nebývá pro jiného člověka dobře čitelný.

Strojový záznam zpravidla využívá tzv. akordů – současného stisku více kláves. Na dřívějších stenografovacích strojích se tiskl stenogram. Záznam zadávaný nyní do počítačů prostřednictvím speciálního editoru lze do běžného písma převádět přímo strojově (softwarově) a výsledek pouze zkorigovat. To umožňuje téměř okamžitý přenos zaznamenávaného textu například na Internet. Strojový záznam umožňuje též automatické zaznamenávání času a tím synchronizaci se zvukovým záznamem.

[editovat] Historie a užívání těsnopisu

První dnes známou těsnopisnou soustavu, tzv. tironské noty (správněji vlastně torinské značky), vytvořil v 1. století př. n. l. Marcus Tullius Tiro, sekretář, otrok (a pozdější propuštěnec) Marca Tullia Cicerona. Byla užívána k zápisu jednání římského senátu a později až do 10. století n. l. i v administrativě předních evropských panovnických rodů. Byla však založena v podstatě pouze na hieroglyfickém principu (pro nejčastější slova zvláštní, co nejjednodušší znaky). Určité zprávy o neobvykle rychlosti psaní jsou zachovány i z dřívější doby, není však jasně doloženo, že jde skutečně o těsnopis.

Užívání novodobého těsnopisu je známo od poloviny 16. století, jeho rozmach nastával obvykle s rozvojem parlamentarismu.

Pro češtinu H. J. Heger ve 40. letech 19. století upravil německou těsnopisnou soustavu Franze Xavera Gabelsbergera. Ministerstvo školství a národní osvěty v červenci 1920 vypsalo na původní československou soustavu těsnopisnou konkurs, do nějž bylo přihlášeno 11 návrhů. Ministr školství a osvěty ustanovil dne 23. dubna 1921 vítěznou soustavu spoluautorů PhDr. Aloise Herouta a Ing. Svojmíra Mikulíka (soustava H-M) zavést postupně do škol místo dosavadního převodu soustavy Gabelsbergovy, na kterou částečně navazuje. Soustava Herout-Mikulík se po menších úpravách u nás používá dosud; možnost psát touto soustavou i v jiných jazycích je dána převody soustavy H-M na angličtinu, němčinu, francouzštinu, španělštinu, italštinu, ruštinu a na některé další jazyky. Posloužila (stejně jako česká úprava německé stenografie Gabelsbergerovy) často jako základ pro těsnopis ostatních slovanských národů. Tradičně a dodnes se užívá například při zápisu parlamentních jednání, ale též například k psaní osobních poznámek.

Český rekord v rychlosti psaní těsnopisem, 200 slov za minutu, vytvořil v roce 1957 Mgr. Miloš Matula. Pro zápis běžné řeči však stačí rychlost 70 slov za minutu; pro záznam rychlejšího přednesu nebo například televizních zpráv 80 – 100 slov za minutu (rychlost psaní běžným písmem bývá okolo 20 – 40 slov za minutu).

V 2. polovině 20, století byly zpracovány návrhy na modernější a ještě vhodnější soustavu českého těsnopisu, ale po zkušenosti s přechodem na systém H-M pro velkou náročnost přechodu, který trvá cca 10 let, nebyly využity.

V současnosti je těsnopis na určitém ústupu díky rychlému rozvoji techniky (nahrávání, počítačové zpracování textu), těsnopis je však stále nenahraditelný (resp. jeho výhody lze těžko překonat) při psaní vlastních poznámek nebo záznamů, neboť umožňuje zapisované upravovat už během psaní. Je rovněž relativně často využíván jako tajné písmo.Výuka těsnopisu se sice omezila, ale je zachována zejména na některých obchodních akademiích, např. v Praze - Dušní nebo v Orlové.

První německý systém strojové stenografie představili Wolfgang Groth a Andreas Olschewski na kongresu Intersteno v Drážďanech v roce 1989.

Pokusy vyvinout pro češtinu strojovou těsnopisnou soustavu zatím neskončily úspěchem.

[editovat] Institucionální zaštítění

Státní těsnopisný ústav je oddělení Národního ústavu odborného vzdělávání. Jako samostatné školské zařízení existoval od 1.1. 1991 do 30.9. 1999. Koordinuje výuku předmětů technika administrativy, obchodní korespondence a těsnopis na středních školách, a pro tyto předměty zajišťuje činnosti státní zkušební komise. Také provádí kursy, soutěže, vytváří výukové programy a pomůcky. Podílí na mezinárodní spolupráci v rámci federace Intersteno (Mezinárodní federace zpracování informací), založené roku 1887.

Český těsnopisný spolek byl ustaven 5. března 2001 v Praze a navázal na přerušenou činnost Prvního pražského spolku stenografů, založeného v roce 1859 z iniciativy Jindřicha Fügnera.