Starý královský palác (Pražský hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Starý královský palác)
Skočit na: Navigace, Hledání
Starý královský palác, pohled od severu.

Starý královský palác je historická střední část jižního křídla Pražského hradu, která sloužila jako sídlo českých knížat a králů od 10. do 16. století. Patří k němu kostel Všech svatých, Vladislavský sál, Stará sněmovna, Zemské desky a Ludvíkovo křídlo s někdejší Českou kanceláří. Ve spodních podlažích je zachováno patro paláce Karla IV. a pod ním trůnní sál Soběslavova paláce z první poloviny 12. století. Prostory jsou přístupné veřejnosti a v podzemí je stálá výstava Příběh Pražského hradu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Archeologický průzkum objevil v místech Starého paláce zbytky dřevěných staveb, snad už z 9. století. Spodní patro paláce vzniklo současně se Soběslavovým kamenným ohrazením po roce 1135. Někdy kolem roku 1303 palác vyhořel a zpustl, takže Jan Lucemburský i mladý Karel jej museli podstatně přestavět, včetně nové kaple. Koncem 14. století palác západním směrem rozšířil Václav IV. a Petr Parléř postavil nově kostel Všech svatých. Za husitských bouří byl palác poničen a panovníci pak bydleli na Starém městě, v Královském dvoře u Prašné brány. Teprve 1483 se opět přestěhovali na Hrad a kolem roku 1490 zahájil Vladislav Jagellonský velkolepou obnovu paláce, včetně výstavby Vladislavského sálu, v níž pokračoval i jeho syn Ludvík Jagellonský (jižní křídlo České kanceláře). Po požáru roku 1541 byl starý palác opraven, dříve obytné místnosti sloužily jen jako kanceláře a Ferdinand I. Habsburský začal budovat nový palác západním směrem, podél jižní strany III. nádvoří.[1]

Prostory Ludvíkova křídla byly nově upraveny za Rudolfa II. pro říšskou dvorskou radu a z oken České kanceláře byli 23. května 1618 vyhozeni oba místodržící. Během 17. a 18. století vznikaly další drobné přístavby a úpravy a kolem roku 1755, kdy probíhala Tereziánská přestavba celého Hradu a zejména jeho jižní fasády, bylo z jižní strany přistavěno nízké tzv. Tereziánské křídlo. Jeho střecha byla kolem roku 1930 snesena a nahrazena terasou, takže se z jižní zahrady otevřel pohled na jižní stěnu Vladislavského sálu. Jinak se Pacassiho úprava fasád Starého paláce nedotkla a jeho středověký ráz zůstal zachován. Během 20. století proběhla řada dalších úprav (Jože Plečnik, Otto Rothmayer) a spodní patra Starého paláce byla upravena na výstavní prostory.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jižní strana Starého paláce, pohled k západu. Vpravo okna Vladislavského sálu, pod ním stěna románského paláce, vlevo dole Tereziánské a v pozadí Ludvíkovo křídlo.

Románský palác[editovat | editovat zdroj]

Nejspodnější patro, zhruba na úrovni jižní zahrady, tvoří románský palác Soběslava I., postavený po roce 1135. Zachoval se podlouhlý trůnní sál s kaplí na východní straně z neomítaného kvádříkového zdiva o celkových rozměrech 11 x 67,5 m. Jeho jižní stěna je součástí jižní hradby, zvenčí zpevněné polygonálními věžicemi. Sál má románskou valenou klenbu s deseti plochými pasy a je dnes předělen gotickým schodištěm.

Lucemburské patro[editovat | editovat zdroj]

Nad ním je takzvané Lucemburské patro s dvěma trakty místností s křížovými klenbami a vstupem do kaple. Vzniklo patrně při přestavbě paláce za vlády Jana Lucemburského a Karla IV. Na západní straně k němu přiléhá příčné křídlo, započaté za Václava IV. po roce 1383. Mezi hlavním (jižním) traktem a oběma příčnými křídly vznikl malý dvorek, který přibližně zachovává původní úroveň terénu.[1]

Jagelonské prostory[editovat | editovat zdroj]

Hlavní vchod do paláce je z III. nádvoří do západního křídla. Vstupuje se kolem Orlí kašny do Sloupové síně, ve které je vpravo patrná zeď románské věže původně strážící jižní vstup do hradu. Severním směrem přiléhá Zelená světnice, které od dob Karla IV. sloužila jako soudní síň. Za ní na sever je tzv. Vladislavova ložnice, pozdně gotická místnost spolu s vedlejší sloužící soudním úředníkům, jejichž erby jsou vymalovány na stěnách. Zde se také uchovávaly desky zemské zničené požárem r. 1541. Obytné místnosti Vladislavovi byly o patro výše a byly spojeny krytým mostem s královskou oratoří v katedrále.

Ze Sloupové síně se vstupuje dohlavního a nejslavnějšího prostoru, Vladislavského sálu. Byl postaven v letech 1490-1502 Benediktem Riedem a má rozměry 62 × 16 m a výšku 13 m. Je zaklenut unikátní krouženou klenbou, v jižní i severní stěně jsou obdélná sdružená okna již zřetelně v renesančním slohu. Na jižní straně je podél sálu vnější balkon z 20. století, ovšem na místě původního dřevěného. Schody při východní stěně sálu vedou na kruchtu kaple Všech svatých.

K východní části severní stěny Vladislavského sálu přiléhá dvojité křídlo. Vpravo je portál do tzv. Staré sněmovny s emporou, zaklenuté po požáru B. Wolmutem v letech 1559 –1563. Vlevo je velký dvojitý renesanční portál do křídla Jezdeckých schodů. Levý vchod vede do místnosti desk zemských, kde byly uchovávány po jejich obnovení po velkém požáru. Pravé dveře vedou na Jezdecké schody, kudy byl přístup z Jiřského náměstí pro koně, kteří se účastnili turnajů pořádaných ve Vladislavském sále.

Na jih od Sloupové síně navazuje tak zvané Ludvíkovo křídlo s pozdně gotickým točitým schodištěm a několika původně obytnými místnostmi ve třech podlažích. Ve druhém patře na úrovni Vladislavské sálu se nachází česká kancelář, z jejíchž oken byly vyhození 23. května 1618 místodržící Slavata a Martinic za českého stavovského povstání.

Tereziánské křídlo[editovat | editovat zdroj]

Za Marie Terezie bylo přistavěno úzké křídlo paláce uzavírající malé nádvoří na jeho jižní straně. Samostatný vchod ze zahrady Na Valech zpřístupňuje prostory využívané pro krátkodobé výstavy.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c P. Vlček, Umělecké památky Prahy - Pražský Hrad. Str. 169-197.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠVÁBOVÁ, Jana; RYGL, Tomáš. Prague, detailed picture guide. [s.l.] : ATP, 2005. 154 s. ISBN 80-86893-16-2. Kapitola Old Royal Palace, s. 20–21. (anglicky) 
  • P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy - Pražský hrad a Hradčany. Praha: Academia 2000.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 50°5′25,54″ s. š., 14°24′5,23″ v. d.