Starý královský palác (Pražský hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Starý královský palác)
Skočit na: Navigace, Hledání
Starý královský palác, pohled od severu.

Starý královský palác je historická střední část jižního křídla Pražského hradu, která sloužila jako sídlo českých knížat a králů od 10. do 16. století. Patří k němu kostel Všech svatých, Vladislavský sál, Stará sněmovna, Zemské desky a Ludvíkovo křídlo s někdejší Českou kanceláří. Ve spodních podlažích je zachováno patro paláce Karla IV. a pod ním trůnní sál Soběslavova paláce z první poloviny 12. století. Prostory jsou přístupné veřejnosti a v podzemí je stálá výstava „Příběh pražského hradu“.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jižní strana Starého paláce, pohled k západu. Vpravo okna Vladislavského sálu, pod ním stěna románského paláce, vlevo dole Tereziánské a v pozadí Ludvíkovo křídlo.

Nejspodnější patro, zhruba na úrovni jižní zahrady, tvoří románský palác Soběslava I., postavený po roce 1135. Zachoval se podlouhlý trůnní sál s kaplí na východní straně z neomítaného kvádříkového zdiva o celkových rozměrech 11 x 67,5 m. Jeho jižní stěna je součástí jižní hradby, zvenčí zpevněné polygonálními věžicemi. Sál má románskou valenou klenbu s deseti plochými pasy a je dnes předělen gotickým schodištěm. Nad ním je takzvané Lucemburské patro s dvěma trakty místností s křížovými klenbami a vstupem do kaple. Vzniklo patrně při přestavbě paláce za vlády Jana Lucemburského a Karla IV. Na západní straně k němu přiléhá příčné křídlo, započaté za Václava IV. po roce 1383. Mezi hlavním (jižním) traktem a oběma příčnými křídly vznikl malý dvorek, který přibližně zachovává původní úroveň terénu.[1]

V současné úrovni III. nádvoří se od západu vstupuje kolem Orlí kašny do Sloupové síně v západním křídle. Od ní na sever jsou obytné prostory krále Vladislava, v prvním patře spojené mostkem s oratoří v chrámu svatého Víta. Na jih od Sloupové síně navazuje tak zvané Ludvíkovo křídlo s pozdně gotickým točitým schodištěm a několika původně obytnými místnostmi ve třech podlažích. Ze Sloupové síně se vstupuje do nejslavnějšího prostoru, Vladislavského sálu. Byl postaven v letech 1490-1502 Benediktem Riedem a má rozměry 62 × 16 m a výšku 13 m. Je zaklenut unikátní krouženou klenbou, v jižní i severní stěně jsou obdélná sdružená okna již zřetelně v renesančním slohu. Na jižní straně je podél sálu vnější balkon z 20. století, ovšem na místě původního dřevěného. Schody při východní stěně sálu vedou na kruchtu kaple Všech svatých, k severní stěně přiléhá tzv. Stará sněmovna s emporou, zaklenutá B. Wolmutem v letech 1559 –1563, Jezdecké schody a přilehlé místnosti zemských desk.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Archeologický průzkum objevil v místech Starého paláce zbytky dřevěných staveb, snad už z 9. století. Spodní patro paláce vzniklo současně se Soběslavovým kamenným ohrazením po roce 1135. Někdy kolem roku 1303 palác vyhořel a zpustl, takže Jan Lucemburský i mladý Karel jej museli podstatně přestavět, včetně nové kaple. Koncem 14. století palác západním směrem rozšířil Václav IV. a Petr Parléř postavil nově kostel Všech svatých. Za husitských bouří byl palác poničen a panovníci pak bydleli na Starém městě, v Královském dvoře u Prašné brány. Teprve 1483 se opět přestěhovali na Hrad a kolem roku 1490 zahájil Vladislav Jagellonský velkolepou obnovu paláce, včetně výstavby Vladislavského sálu, v níž pokračoval i jeho syn Ludvík Jagellonský (jižní křídlo České kanceláře). Po požáru roku 1541 byl starý palác opraven, dříve obytné místnosti sloužily jen jako kanceláře a Ferdinand I. Habsburský začal budovat nový palác západním směrem, podél jižní strany III. nádvoří.[1]

Prostory Ludvíkova křídla byly nově upraveny za Rudolfa II. pro říšskou dvorskou radu a z oken České kanceláře byli 23. května 1618 vyhozeni oba místodržící. Během 17. a 18. století vznikaly další drobné přístavby a úpravy a kolem roku 1755, kdy probíhala Tereziánská přestavba celého Hradu a zejména jeho jižní fasády, bylo z jižní strany přistavěno nízké tzv. Tereziánské křídlo. Jeho střecha byla kolem roku 1930 snesena a nahrazena terasou, takže se z jižní zahrady otevřel pohled na jižní stěnu Vladislavského sálu. Jinak se Pacassiho úprava fasád Starého paláce nedotkla a jeho středověký ráz zůstal zachován. Během 20. století proběhla řada dalších úprav (Jože Plečnik, Otto Rothmayer) a spodní patra Starého paláce byla upravena na výstavní prostory.[1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d P. Vlček, Umělecké památky Prahy - Pražský Hrad. Str. 169-197.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠVÁBOVÁ, Jana; RYGL, Tomáš. Prague, detailed picture guide. [s.l.] : ATP, 2005. 154 s. ISBN 80-86893-16-2. Kapitola Old Royal Palace, s. 20–21. (anglicky) 
  • P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy - Pražský hrad a Hradčany. Praha: Academia 2000.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 50°5′25,54″ s. š., 14°24′5,23″ v. d.