Stafylokok

Stafylokok
	zlatý stafylokok
Vědecká klasifikace
Doména	bakterie (Bacteria);
Kmen	Firmicutes;
Třída	Bacilli;
Řád	Bacillales;
Čeleď	Staphylococcaceae;
Rod	stafylokok (Staphylococcus); Rosenbach, 1884
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Staphylococcus (z řec. staphyle, hrozen) je klinicky nejvýznamnější bakteriální rod čeledi Staphylococcaceae. Poprvé byly pozorovány z hnisu Louisem Pasteurem 1880. Jsou to grampozitivní, nesporulující, nepohyblivé, neopouzdřené, fakultativně anaerobní, katalázopozitivní, saprofytické koky, které mohou způsobovat nozokomiální infekce. Zkvašují manitol, štěpí močovinu, trehalózu a sacharózu a redukují nitráty. Ve světelném mikroskopu jsou buňky uspořádané do tvaru charakteristických hroznů. Rod zahrnuje kolem 50 druhů, z nichž většina je nepatogenní a tvoří součást přirozené mikroflóry kůže a sliznic člověka i zvířat, vyskytují se také v půdě nebo v potravinách. Pro člověka jsou klinicky významné dva druhy, Staphylococcus aureus, neboli zlatý stafylokok, a Staphylococcus epidermidis.

Staphylococcus epidermidis[editovat | editovat zdroj]

Staphylococcus epidermidis je bakterie patřící ke koaguláza-negativním stafylokokům. Na rozdíl od zlatého stafylokoka neprodukuje tolik toxinů a enzymů. Vyskytuje se na kůži a je oportunním patogenem, často v souvislosti s cizím tělesem, včetně předmětů používaných v medicíně k invazivnímu vyšetřování či léčbě. Dobře lne na plast. Proto je infekce tímto mikroorganismem často nozokomiální s multirezistencí na antibiotika.^[1]

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Platné jméno: Staphylococcus Rosenbach, 1884
Typový druh: Staphylococcus aureus Rosenbach 1884
Synonyma: Aurococcus Winslow and Rogers 1906

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stafylokoky jsou nepohyblivé koky o průměru 0,7–1,2 μm. Jsou fakultativně anaerobní, s chemoautotrofním typem metabolismu. Netvoří spory, ale přesto jsou poměrně odolné proti vlivům vnějšího prostředí, dlouhodobě přežívají i při teplotách blížících se bodu mrazu, při teplotě +60 °C přežijí půl hodiny. V zaschlém hnisu vydrží životaschopné mnoho týdnů. Jsou to mezofilní bakterie, optimální teplota pro jejich kultivaci je 37 °C.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Stafylokoky tvoří běžnou součást mikroflóry kůže i sliznic. Potenciálně patogenní druhy jsou původci onemocnění lidí nebo zvířat.

Rozdělení stafylokoků[editovat | editovat zdroj]

Podle produkce koagulázy, enzymu, který mění fibrinogen na fibrin, se rod rozlišuje na dvě velké skupiny: koaguláza-pozitivní a koaguláza-negativní stafylokoky. Některé koaguláza-pozitivní stafylokoky mají dále schopnost tvořit pouzdro a exotoxiny, jako jsou hemolyziny, enterotoxiny nebo toxiny syndromu toxického šoku. Mezi stafylokoky je také rozšířená rezistence vůči antibiotikům, známé a nebezpečné jsou methicilin-rezistentní Staphylococcus aureus = MRSA.

Koaguláza-pozitivní[editovat | editovat zdroj]

Koaguláza-negativní[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Stafylokok – více informací

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu stafylokok na Wikimedia Commons

[1] Stafylokok – více informací

[1]