Stanislav Sůva
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tato biografie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
Stanislav Sůva (17. leden 1912 Praha – 18. březen 1987 Praha) byl český architekt.
K jeho dílům patří především budova Justičního paláce z funkcionalistického období v Teheránu. V ústřední kanceláři S. I. Skoda v Teheránu, kde byl tehdy činný jako mladý absolvent Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství, vypracoval návrhy a ideové studie v tzv. evropském monumentálním pojetí. Ještě před ním byl pověřen prvními projektovými pracemi československý architekt německé národnosti Dr. Czihal. V témže roce 1937 byli současně také vyzváni k vypracování návrhů někteří teheránští architekti. Na podzim roku 1937 byly návrhy Dr. Czihala nejvyššími místy zamítnuty. Vítězné řešení nakonec předložil architekt S. Sůva. Po menších úpravách provedl definitivní nákresy hlavního průčelí budovy a následně řídil započetí a průběh stavebních prací. Budova Justičního paláce v Teheránu vznikla v období prudkého rozmachu modernizace Íránu, která zasáhla všechny oblasti života íránského národa. Po tomto úspěchu byla dalším projektem ing. arch. S. Sůvy návrh a realizace budovy teheránského Ministerstva financí, která patří k pilířům íránské moderní architektury. Oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména škola v Berouně, bytová zástavba v Kolíně.
[editovat] Život
Narodil se v roce 1912 v Praze v Řipské ulici na Královských Vinohradech v rodině známého pražského řezbáře Josefa Sůvy. V roce 1930 vystudoval Reálné gymnázium na Vinohradech. V roce 1930–1935 absolvoval ČVUT – Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze u profesora Fr. Kadeřávek, mezi dalšími profesory jsou významná jména jako byli Oldřich Blažíček a Jan Kříženecký. Poté nastoupil do pražské Konstruktivy, která jej v lednu 1936 vyslala do svého teheránského ústředí. Konstruktiva tam byla v té době součástí S.I.Skoda. Po roce 1940 kdy ukončil pracovní poměr u Konstruktivy se stal vedoucím technické kanceláře íránského Ministerstva financí, kde pracoval spolu s ing. Furughim na projektu hlavní budovy Ministerstva financí v Teheránu. Po návratu do vlasti v roce 1946 působil v různých soukromých stavebních firmách kde mohl uplatňit své bohaté zkušenosti z ciziny. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl prokádrován jako nekomunista a tudíž odstaven od jakékoliv svobodné tvůrčí architektonické činnosti. Nezbylo než se spokojit s prací ve Studijním a typizačním ústavu a pozdějším VÚVA. Také v Krajském projektovém ústavu v ateliéru arch. V. Hilského kam později přešel, mohl pouze jako politicky neangažovaný architekt vypracovat projekty, které jej nemohly uspokojit. Českou architektonickou tvorbu ovládla již tvrdá typizace a další socialistická hlediska především v pojetí výroby. Projektoval tak např. školy v Berouně, Kolíně a v Týnci nad Sázavou a také řadu mateřských škol, jeslí a obytných domů. Významnou událostí v jeho životě byla účast na 5. Mezinárodním kongresu U.I.A v Haagu/Scheveningenu, kde zastupoval ing. arch. J. Voženílka a doprovázel kongresové delegáty Jiřího Gočára, tehdy předsedu Svazu architektů, prof. Fragnera a další. Svými jazykovými a odbornými znalostmi tak pomohl navázat styky s předními holandskými architekty proslulými v celém odborném světě, jako byl ing Van den Broek a jeho asistent ing. Key.
