Stanislav Neumann (básník)
| otec | Stanislav Neumann |
|---|---|
| babička | Kamilla Neumannová |
| děd | Stanislav Kostka Neumann |
Stanislav Neumann (17. října 1927 – 18. září 1970), byl český básník, syn herce Stanislava Neumanna, vnuk S. K. Neumanna.
Obsah |
Život [editovat]
Studoval na gymnáziu v Praze, roku 1945 byl zatčen a uvězněn, proto maturoval až o rok později, po maturitě odjel do Paříže, kde začal studovat na Sorbonně. Roku 1947 ho KSČ vyzvala k návratu a on pak rok pracoval v Ústředním výboru Svazu české mládeže.
V roce 1949 se stal šéfredaktorem Státního nakladatelství dětské knihy, kde působil až do roku 1951. Poté se stal redaktorem časopisu Československý voják, kde pracoval do roku 1955, kdy začal působit ve svazu Československé mládeže. Roku 1958 byl jmenován vedoucím redaktorem časopisu Práce mladých.
Roku 1963 byl jmenován druhým tajemníkem velvyslanectví ve Varšavě, kterým zůstal až do svého povýšení (1967), kdy se stal prvním tajemníkem. Roku 1969 se musel vrátit do Prahy, kde po krátké léčbě na psychiatrii spáchal sebevraždu.
Dílo [editovat]
Jeho básně lze označit za servilnější vůči komunistickému režimu, než bylo běžné u jiných autorů.[zdroj?] Pozdější reportáže jsou sice oslavou socialismu, ale už nejsou psány v tak optimistickém duchu. Mimo vlastní tvorbu též překládal z ruštiny a polštiny.
Básnické sbírky [editovat]
- Sto deset procent štěstí, 1947
- Písně o Stalinu, 1949
- Píseň o lásce a nenávisti, 1952
Reportáže [editovat]
- Festivalová setkání, 1959
- Neexotická Kuba, 1961
