Stanislav Broj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stanislav Broj
Stanislav Broj v třicátých letech
Stanislav Broj v třicátých letech

Ve funkci:
1946 – 1948

Narození 28. září 1901

Volduchy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko

Úmrtí 23. května 1950
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Politický subjekt agrární str.
Čs. str. lidová

Stanislav Broj (28. září 1901 Volduchy23. května 1950 Praha) byl český a československý politik a poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Po roce 1948 pronásledován a popraven komunistickým režimem.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V meziválečném období byl členem agrární strany, po roce 1945 přešel k lidovcům. V parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSL. V parlamentu formálně zasedal do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[1]

Jako poslanec Národního shromáždění patřil k nejvýraznějším odpůrcům komunistů a vedl dlouhý a těžký boj proti komunistické zemědělské reformě. V roce 1946 působil jako zemědělský referent na Okresním národním výboru v Rokycanech. Stal se rovněž okresním předsedou lidové strany. V březnu 1946 podal trestní oznámení na vyšetřovatele Vladimíra Novotného ze Zbirohu, který byl podporován komunisty a měl překračovat své pravomoce. Kauza se řešila i v parlamentu. Během únorového převratu v roce 1948 patřil Broj ke skupině politiků lidové strany, kteří nesouhlasili s ústupky komunistům. Po únorovém převratu byl už v červnu 1948 zatčen a ve dvou vykonstruovaných procesech odsouzen nejprve k pěti letům těžkého žaláře a posléze v roce 1950 k trestu smrti (za údajnou přípravu vzpoury a útěku). Byl popraven v pankrácké věznici.[2]

Jeho poslední slova před popravou byla: „Prosím Boha, aby vám tuto vraždu odpustil! Umírám proto, že jsem chtěl mít svobodné zemědělce ve svobodné zemi. Oni jimi také budou!“ (odmlka) „Moje děti, odkazuju vás ochraně Boží a Panny Marie, ženu také! Nechť žije svobodné Československo!“[3] V roce 1992 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  2. kol. aut.: Rokycany. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-100-2. S. 208, 214, 215. (česky) 
  3. kol. aut.: Rokycany. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-100-2. S. 215. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 20–21.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 141.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha : Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 190.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]