Standardní svíčka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Standardní svíčka je zdroj světelné energie, jehož výkon je znám, nebo ho lze odvodit z jiných jeho parametrů. Jelikož se jasnost objektů na obloze známým způsobem mění s jejich vzdáleností, využívají se standardní svíčky zejména v astronomii pro odhadování vzdáleností objektu od Země.

Druhy standardních svíček[editovat | editovat zdroj]

Cefeida[editovat | editovat zdroj]

Cefeida je pulsující proměnná hvězda, jejíž perioda pulsů je přímo závislá na jejím zářivém výkonu. Pulsace způsobuje pravidelné smršťování a rozpínání jejích podpovrchových vrstev. Název byl odvozen od hvězdy Delta Cephei v souhvězdí Cefea. Periody cefeid se pohybují mezi třemi a třiceti dny.

Cefeidy se jako standardní svíčky používají do vzdálenosti zhruba 107 světelných let. Na větších vzdálenostech nelze spolehlivě rezeznávat jednotlivé hvězdy. Pomocí cefeid byla změřena například vzdálenost Galaxie v Andromedě.

Supernova typu Ia[editovat | editovat zdroj]

Supernova typu Ia je bílý trpaslík, který je součástí dvojhvězdy a který vybuchl, protože odsával hmotu ze svého průvodce až jeho hmotnost přesáhla Chandrasekharovu mez. Díky tomu, že tato mez je teoreticky spočtená, lze spočítat i energii tohoto výbuchu, a tedy i jeho absolutní jasnost. Po naměření jasnosti supernovy na obloze tak lze odvodit i její vzdálenost. Typ supernovy se zjišťuje ze spektra světla výbuchu.

Supernovy typu Ia se jako standardní svíčky používají od vzdálenosti zhruba 106 světelných let. Na kratších vzdálenostech chybí dostatek těchto supernov. Jsou prakticky jediným nástrojem umožňujícím měření velkých intergalaktických vzdáleností. V roce 1998 dala pozorování supernov typu Ia neočekávaný výsledek — Vesmír prodělává zrychlující se expanzi.