Státní znak Islandu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Státní znak Islandu

Státní znak Islandu (isl.: Skjaldarmerki Íslands) ukazuje štít s vlajkou Islandu a čtyři islandské zemské ochránce (strážce štítu), stojící na lávovém kameni (čedič). Tento znak se používá od vyhlášení republiky roku 1944.

Býk je ochráncem jihozápadu, orel nebo gryf severozápadu, drak severovýchodu a gigant (obr) jihovýchodu. Zemští ochránci/strážci jsou použiti na současném i minulém znaku Islandu.

Původ štítonošů[editovat | editovat zdroj]

Strážcové štítu připomínají ságu z 12. století Heimskringla. V této sáze dánský král Harald Modrozub Gormsson chce dobýt Island a vyšle finského kouzelníka, aby zjistil, zda je to možné. Ten přistane na východním pobřeží ve dnešním Vopnafjörður. Tam se setká se zuřivým drakem, který jej donutí odplout. Při druhém pokusu na severní straně na něj čeká obrovský orel, takže raději nepřistane ani tam. Na západní straně jej vyžene obrovský býk a konečně na jihu se střetne s divokým obrem takže země nedobude. Je však možné hledat původ čtyř strážců štítu jinde: u symbolů čtyř evangelistů - Lukáše (býk), Marka (okřídlený lev - zde změněn v draka), Jana (orlice) a Matouše (anděl, muž, zde změněn v obra), které autor ságy změnil a přizpůsobil je symbolice obvyklé severské mytologii.

Heraldický symbol prezidenta[editovat | editovat zdroj]

Islandský prezident má kromě obvyklého symbolu prezidentské vlajky také prezidentský znak, zavedený zákonem Althingu č. 39/1944. Jedná se o štít státního znaku, tj. obraz vlajky ve francouzském štítě, který nese ve svém středu čtvercové stříbrné pole s úplným státním znakem včetně strážců. Jedná se tedy o přenesení obrazu prezidentské vlajky (státní vlajka vidlicovitého tvaru s bílým čtvercem, jenž nese obraz státního znaku, v průsečíku ramen kříže.

První znak Islandu[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší znak Islandu tvořily 3 tresky na červeném štítu a koruna nad nimi. V letech 1819-1903 (dle anglické Wikipedie již od 16. století) byl Island reprezentován v dánském královském znaku jednou stříbrnou korunovanou treskou v červeném poli. Treska s korunou je doložena jako symbol Islandu v žaltáři (kniha žalmů) z Hólaru z roku 1589. Text pod rytinou, zobrazující štít s treskou a korunou zní Insigniae Islandiae. První zavedený znak získal Island roku 1903, ale neoficiálně byl používán již od druhé poloviny 19. století. Tímto znakem byl bílý sokol na světle modrém štítu. Stejný sokol, pouze s korunkou na hlavě, byl i na královské vlajce a znaku Kristiána X. Bílý sokol na světle modrém pozadí byl i na vlajce Islandu do uzákonění současné vlajky roku 1913 a také s korunkou na královské standartě (doloženo v Das Grosse Flaggenbuch, Oberkommando der Kriegsmarine 1939, faximile Mauritius Buch Verlag, Zwickau, 1991).

Znak Islandu za personální unie s Dánskem[editovat | editovat zdroj]

Po svém osamostatnění roku 1918 získal Island roku 1919 nový znak se zemskými ochránci, který je podobný znaku současnému. Ochránci nestojí na magmatickém kamenu a znak obsahuje heraldickou Islandskou královskou korunu. Znak byl používán od roku 1919 do roku 1944, kdy byla vyhlášena republika a státním znakem se stal současný znak Islandské republiky.


Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]