Státní znak Islandu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Státní znak Islandu

Státní znak Islandu (isl.: Skjaldarmerki Íslands) ukazuje štít s vlajkou Islandu a čtyři zemské islandské chrániče, stojíci na magmatickém kamenu. Tento znak se používá od vyhlášení republiky roku 1944.

Býk je chránič jihozápadu, orel nebo gryf severozápadu, drak severovýchodu a Gigant jihovýchodu. Zemští ochránci/chrániči jsou použiti na současném i minulém znaku Islandu.

První znak Islandu[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší znak Islandu tvořily 3 tresky na červeném štítu a koruna nad nimi. První zavedený znak získal Island roku 1903, ale neoficiálně byl používán již od druhé poloviny 19. století. Tímto znakem byl bílý sokol na světle modrém štítu. Stejný sokol, pouze s korunkou na hlavě, byl i na královské vlajce a znaku Kristiána X. Bílý sokol na světle modrém pozadí byl i na vlajce Islandu do uzákonění současné vlajky roku 1913 a také s korunkou na královské standartě.

Znak Islandu za personální unie s Dánskem[editovat | editovat zdroj]

Po svém osamostatnění roku 1918 získal Island roku 1919 nový znak se zemskými ochránci, který je podobný znaku současnému. Ochránci nestojí na magmatickém kamenu a znak obsahuje heraldickou Islandskou královskou korunu. Znak byl používán od roku 1919 do roku 1944, kdy byla vyhlášena republika a státním znakem se stal současný znak Islandské republiky.


Související články[editovat | editovat zdroj]