Stárnutí populace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Stárnutí populace je jev, který spočívá ve zvyšování mediánu věku (středního věku) populace určité země či regionu v důsledku rostoucí střední délky života a/nebo klesající porodnosti. K tomuto jevu dochází především v ekonomicky vyspělejších zemích (MEDCs), v poslední době ale také v zemích ekonomicky méně vyspělých (LEDCs). Stárnutí populace se v roce 2005 týkalo všech zemí na světě kromě 18 států, které OSN ve označila jako „demografické výjimky“.[1]

V historii lidstva jde o zatím nejmarkantnější projev stárnutí populace v celosvětovém měřítku.[2] Podle OSN bude v 21. století celosvětová populace stárnout rychleji, než tomu bylo ve století předešlém.[2] V jednotlivých zemích tyto populační změny probíhají různým tempem a v různém rozsahu, přičemž OSN předpovídá, že ty země, v nichž proces stárnutí populace započal později, budou mít méně času se přizpůsobit jeho důsledkům.[2]

Obecný přehled[editovat | editovat zdroj]

Stárnutí populace s sebou přináší změny ve věkové struktuře obyvatel, v níž jsou pak výrazněji zastoupeny starší věkové kategorie. Současně se zvyšuje medián věku (střední věk) a průměrný věk a snižuje se procento dětí v populaci. Proces populačního stárnutí je nejpokročilejší v ekonomicky nejvyspělejších zemích. Podle Oxfordského institutu pro stárnutí populace[3] (The Oxford Institute of Population Ageing) ale v Evropě došlo k jeho výraznému zpomalení demografického stárnutí. V budoucnu by se měl nejvýrazněji projevit v asijských zemích, a to tím spíše, že Asie se v současnosti nachází v páté fázi demografické revoluce.

V zemích, které OSN klasifikuje jako vyspělejší (celkový počet obyvatel těchto zemí činil v roce 2005 1,2 miliardy) se průměrný medián věku posunul z 29,0 let v roce 1950 na 37,3 v roce 2 000 a očekává se, že v roce 2050 už to bude 45,5. Pokud se týká světové populace, průměrný medián věku činil 23,9 v roce 1950 a 26,8 v roce 2 000; předpokládané číslo pro rok 2050 je 37,8. V Japonsku, které patří k zemím, v nichž proces stárnutí populace probíhá nejrychleji, připadalo v roce 1950 na každého člověka nad 65 let 9,3 osob mladších 20 let. V roce 2025 bude podle předpovědí na každého člověka nad 65 let připadat 0,59 osoby.

Při procesu demografického stárnutí populace se uplatňují dva činitelé: častější dlouhověkost a pokles plodnosti. Prodloužením délky života se zvyšuje průměrný věk obyvatelstva, neboť roste počet osob staršího věku. Pokles plodnosti s sebou přináší nejen snížení počtu dětí, ale v důsledku i snížení počtu mladých lidí.

Ze dvou zmíněných faktorů právě pokles plodnosti hraje v současné době nejvýznamnější roli.[4] Výrazný pokles celkové míry plodnosti v posledních padesáti letech je příčinou demografického stárnutí populace v nejvyspělejších zemích světa. Vzhledem k rychlé demografické revoluci, k níž dochází v mnoha rozvojových zemích, bude v těchto zemích i proces demografického stárnutí populace pokračovat ještě rychlejším tempem než v zemích vyspělých.

Je pravděpodobné, že za třicet let bude světová populace stárnout rychleji, než tomu je nyní.[5] Jen málo zemí má však přehled o tom, zda se jejich staří obyvatelé ve svých „letech navíc“ těší dobrému zdraví či nikoliv. Takzvaná „komprese nemocnosti“ (angl. Compression of morbidity) znamená, že prodlužující se délka života je doprovázena i delší dobou prožitou v dobrém zdraví,[6] zatímco v případě „expanze nemocnosti“ je tato délka prožita ve špatném zdraví. Další možnou situací je „dynamická rovnováha“.[7] Toto jsou důležité informace, jimiž by vlády zemí měly disponovat, zejména pokud se délka lidského života bude trvale prodlužovat, jak tvrdí někteří vědci.[8] Na získání dat tohoto druhu pracuje Světová zdravotnická organizace (WHO), která provádí průzkumy týkající se zdraví i duševní pohody populace. Patří k nim například Světové šetření o zdraví a Výzkum v oblasti stárnutí a zdraví dospělé populace (angl. Study on Global Ageing and Adult Health). Do těchto průzkumů se zapojilo 308 tisíc respondentů starších osmnácti let a 81 tisíc respondentů ve věku nad 50 let ze 70 zemí světa.

Stárnutí ve světě[editovat | editovat zdroj]

Demografické stárnutí se bude v brzké budoucnosti týkat značného počtu států Evropy a Asie. Během následujících dvaceti let se mnoho evropských a asijských států dočká situace, kdy nejpočetnější věkovou skupinu obyvatelstva budou tvořit lidé starší 65 let a průměrný věk obyvatel bude téměř 50 let.

Ve většině vyspělých zemí (s výjimkou Spojených států) je v současné době plodnost pod úrovní generační obnovy, a k nárůstu počtu obyvatelstva tak dochází především vlivem imigrace a populační setrvačnosti způsobené předchozími silnými ročníky, které se nyní těší delší předpokládané délce života.

Z oněch přibližně 150 tisíc úmrtí, k nimž denně ve světě dochází, jde ve dvou třetinách případů o příčiny související s věkem.[9] V industrializovaných zemích je toto číslo mnohem vyšší – až 90 %.[9]

Sociální politika[editovat | editovat zdroj]

Stárnutí populace má výrazný dopad na ekonomickou sféru. Starší lidé mají v přepočtu na osobu našetřeno více, než mladí, ale méně utrácejí za spotřební zboží. Z určitých podmínek (v závislosti na tom, ve které věkové kategorii k těmto změnám dochází) tak demografické stárnutí může vést k nižším úrokovým sazbám, nižší inflaci a z ní vyplývajícím pozitivním ekonomickým důsledkům. Někteří ekonomové (například v Japonsku), poukazují zejména na možnost technologizace a rozvoje automatizace, aniž by se tím současně zvýšila nezaměstnanost.

Nicméně stárnutí populace s sebou přináší také vyšší výdaje, z nichž některé jsou kryty z veřejných financí. Finančně nejnáročnější je v současné době v mnoha zemích oblast zdravotnictví; v souvislosti se stárnutím populace se náklady na zdravotní péči obyvatel nepochybně značně navýší. Vlády se tak budou nuceny rozhodovat mezi zvýšením daní a snížením podílu státu na úhradě zdravotní péče. Některé současné studie ale ukazují, že zvýšení nákladů na zdravotnictví je způsobeno především zvyšováním cen léků a práce lékařů a také častějším použitím diagnostických přístrojů u pacientů všech věkových kategorií, a stárnutí populace na něj tedy nemá takový zásadní vliv, jak se často tvrdí.[10][11][12][13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Human Development Report 2005 [PDF]. United Nations Development Programme. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c World Population Ageing: 1950–2050, United Nations Population Division.
  3. Oxfordský institut pro stárnutí populace
  4. Weil, 1997
  5.  "The coming acceleration of global population ageing"(2008-02-07). Nature 451 (7179).“The median age of the world’s population increases from 26.6 years in 2000 to 37.3 years in 2050 and then to 45.6 years in 2100, when it is not adjusted for longevity increase.” 
  6.  "Aging, Natural Death, and the Compression of Morbidity"(1980-07-17). The New England Journal of Medicine 303 (3): 130–5. doi:10.1056/NEJM198007173030304. PMID 7383070.“the average age at first infirmity can be raised, thereby making the morbidity curve more rectangular.” 
  7. Manton, 1982
  8.  "Broken Limits to Life Expectancy"(2002-05-10). Science 296 (5570). doi:10.1126/science.1069675. PMID 12004104. 
  9. a b Aubrey D.N.J, de Grey(2007).  "Life Span Extension Research and Public Debate: Societal Considerations"(PDF). Studies in Ethics, Law, and Technology 1 (1, Article 5). doi:10.2202/1941-6008.1011. 
  10. Wednesday, March 20, 2013 5:50 AM EDT Facebook Twitter RSS. Don’t blame aging boomers | Toronto Star [online]. Thestar.com, 2011-09-13, [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Don't blame the elderly for health care costs [online]. .canada.com, 2008-01-30, [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. AgingMore1 | Evidence Network [online]. Umanitoba.ca, [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. The Impact of the European Policies on the New Skills for the New Jobs | Maniscalco | Review of European Studies [online]. Ccsenet.org, [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]