Square Kilometre Array

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Square Kilometre Array
Pojmenováno pokilometr čtvereční a pole antén
StátJihoafrická republika, Austrálie a další země
Souřadnice
Založena2011
Webová stránkahttps://www.skao.int
TeleskopySKA Telescope, Australia
Map
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Square Kilometre Array (SKA, v překladu Pole o ploše kilometr čtvereční) je budovaná soustava radioteleskopů, která vznikne v Jihoafrické republice a v Austrálii. Přijímací plocha všech antén by měla být 1 km². Po dokončení půjde o absolutně největší soustavu radioteleskopů na světě.

Struktura

Centrální část každé ze dvou soustav antén by měla být umístěna na území o průměru asi 10 km, z ní budou vybíhat spirály dalších stanic, které budou až 3 000 km daleko.[1] Australská část proto bude mít nejvzdálenější stanice až na Novém Zélandu, jihoafrická pak na Madagaskaru.

Typy antén

Aby bylo možné přijímat signály o různých frekvencích, bude se Square Kilometre Array skládat ze tří typů antén:[1]

Datové komunikace

Signály z antén Square Kilometre Array budou klást extrémní nároky na přenos a zpracování dat. Podle projektu z roku 2017 má např. jen pole parabolických antén produkovat datový tok, který bude desetkrát větší, než je současný celosvětový provoz na internetu.[2] U pole antén s nižšími frekvencemi by to mělo být ještě o jeden řád více.

Vědecké cíle

Podle představ z roku 2017 by se projekt měl zaměřit na pět základních okruhů témat:[1]

  1. hvězdy: síť by měla být schopná zachytit světlo prvních vznikajících hvězd (jeho frekvence se vlivem rozpínání vesmíru posunula do radiové oblasti),
  2. zachycovaní gravitačních vln: bude se tak dít sledováním odchylek v periodách pulsarů,
  3. mapování vodíku v galaxiích: mělo by to umožnil poznat, jak se galaxie a především nadgalaktické struktury vyvíjejí,
  4. vznik magnetických polí, především v mezigalaktickém prostoru,
  5. výzkum temné hmoty: pomocí gravitačního čočkování.

Další oblastí bude hledání a výzkum složitých organických molekul ve vesmíru, kdy by měly být teleskopy zvlášť citlivé na záření způsobené změnami jejich jemné struktury.[3]

Vedení projektu a financování

Ředitelství projektu sídlí v současnosti na observatoři Jodrell Bank ve Velké Británii.[1] První etapa projektu (2018 – 2023) má stát celkem 2 miliardy euro. Na projektu se kromě států, na jejichž území bude zařízení ležet, podílí několik evropských zemí, především Velká Británie, Francie, Itálie a Španělsko, dále Kanada, Indie a Čína.

Historie projektu

Antény sítě ASKAP
Schéma antény MeerKAT

Koncept projektu byl navržen v roce 1991. Pro ověření koncepce vznikly dva projekty:[1]

  • Austrálie: ASKAP – Australian Square Kilometre Array Pathfinder – síť 36 stejných antén o průměru 12 m. Je provozována od roku 2012.
  • Jižní Afrika: MeerKAT, původně Karoo Array Telescope – soustava 64 parabolických antén o průměru 13,5 m. Staví se od roku 2016, v červnu 2018 bylo dodáno 36 antén, které se uvádějí do provozu.

Etapy projektu SKA

  • 1. etapa: 2018 – 2023 (označovaná jako SKA 1): během ní by mělo být v Austrálii rozmístěno 500 antén a v Jižní Africe 200 antén,
  • 2. etapa: 2023 – 2030: během této etapy by měla být zcela dokončena soustava dipólových antén a radiometrů pro nízké a střední frekvence,[4]
  • 3. etapa: po roce 2030: dokončení soustavy parabolických antén pro vysoké frekvence.

Reference

  1. a b c d e KULHÁNEK, Petr. Největší "ucho" lidstva - budoucí radioteleskopické pole SKA [online]. Český rozhlas, 2018-07-28 [cit. 2018-08-05]. (Planetárium). Dostupné online. 
  2. Amazing Facts [online]. SKA, 2017 [cit. 2018-10-25]. Dostupné online. 
  3. SKA Science [online]. SKA, 2017 [cit. 2018-10-25]. Dostupné online. 
  4. GRYGAR, Jiří. EWASS 2017 aneb Pražské astronomické hody (3) [online]. Česká astronomická společnost, 2017-07-12 [cit. 2018-08-09]. (Astro.cz). Kapitola Synergie aparatur VLA - VLBI - LOFAR - ALMA - SKA - ATHENA - IceCube a LIGO. Dostupné online. 

Externí odkazy