Sputnik 3

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sputnik 3
Спутник-3.jpg
COSPAR 1958-004B (δ2)
Katalogové číslo 8
Start 15. května 1958, 07:00:35 UTC
Kosmodrom Bajkonur
Nosná raketa R-7
Stav objektu zanikl v atmosféře
Zánik 3. dubna 1960
Provozovatel OKB-1 (SSSR)
Výrobce OKB-1 (SSSR)
Druh vědecká družice
Hmotnost 1327 kg


Sputnik 3 (rusky Спутник-3) byla sovětská výzkumná družice Země, vypuštěná na oběžnou dráhu 15. května 1958[1] z kosmodromu Bajkonur pomocí modifikované rakety R-7/SS-6. Jednalo se o druhý pokus o vypuštění. První, který se uskutečnil 27. dubna 1958, totiž skončil explozí rakety.

Počáteční parametry orbitální dráhy: výška 214×1860 km, sklon 65,18°, doba oběhu 105,90 min.

Popis družice[editovat | editovat zdroj]

Družice měla kónický tvar o délce 3,57 m a průměru základny 1,73 m. Její hmotnost byla 1 327 kg. Napájení bylo zajišťováno pomocí slunečních článků rozmístěných na různých místech pláště družice. Přístrojové vybavení obsahovalo celkem 12 přístrojů a experimentů, ty měřily:

  • tlak a složení vysokých vrstev atmosféry
  • koncentraci kladně nabitých částic
  • intenzitu korpuskulárního záření Slunce
  • charakter a variace kosmického záření
  • elektrostatický náboj a elektrické pole v okolí Země
  • intenzitu magnetického pole Země
  • dopady mikrometeoritů
  • teploty uvnitř a na povrchu družice

Družice detekovala vnější radiační pole Země, ovšem rozložení záření Van Allenových radiačních pásů se nepodařilo změřit, protože selhal magnetofon pro záznam dat. Aktivace jednotlivých přístrojů, vysílání dat a vnitřní činnosti družice byly řízeny pomocí elektronického sekvenčního automatu na bázi polovodičů.

Družice sloužila až do 6. dubna 1960, kdy došlo v důsledku pozvolného snižování dráhy k jejímu zániku v horních vrstvách zemské atmosféry. Na oběžné dráze vydržela 692 dní.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Vědecké družice, s. 143.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]