Sporák
Sporák (delším názvem kuchyňský sporák) je kuchyňské zařízení určené k tepelné přípravě jídel. Pracuje na bázi přeměny energie (elektrické nebo chemické) v teplo, které pak působí na připravované potraviny. Sporák má varnou plochu (k vaření, smažení apod.) a pečicí troubu, případně kombinovanou s grilem a/nebo s mikrovlnnou troubou. Samostatná varná plocha (zejména pro menší počet nádob) se označuje také jako vařič.
V industrializovaném světě převzala kamna místo otevřeného ohně a různých nádob na oheň. Slouží jako zdroj účinného a spolehlivého tepla. Kamna určená pro přípravu jídel (kuchyňská kamna) získala název sporák, neboť mají velmi nízké (sporákové) topeniště, kde je navíc vyzdívka tvarovaná tak, aby byly spaliny co nejlépe rozvedeny pod plotnou a troubou. Vařením na sporáku se oproti vaření na jiných typech kamen šetří palivo (odtud název), ale vytápění sporákem je velice neefektivní a navíc nehygienické kvůli vysoké prašnosti.
Nejzákladnějším druhem sporáku je ten, ve kterém se spalují tuhá paliva. Hlavním nedostatkem sporáku na tuhá paliva je potřeba častého rovnoměrného přikládání kvalitního a suchého paliva. V rozvojovém světě je stále zcela běžným zařízením. V této oblasti se vyvíjejí účinnější a ekologičtější konstrukce pro spalování biomasy. Modernější sporáky využívají jiné metody. V západních zemích jsou nejrozšířenější sporáky na zemní plyn a na elektřinu. Oba druhy sporáků jsou osvědčené a bezpečné, výběr mezi nimi je z podstatné části věcí osobních preferencí a toho, jaký zdroj energie je k dispozici. Pokud v domě není plynová přípojka, její zavedení může být velmi drahé. Zejména profesionální kuchaři často preferují plynové varné plochy (hořáky), protože jim umožňují přesněji a rychleji řídit proces vaření. Na druhou stranu mnohdy dávají přednost elektrickým troubám, které obvykle pracují rovnoměrněji. Podle štítků EnergyGuide (USA) a EnerGuide (Kanada) jsou plynové sporáky, vzato z pohledu celé životnosti, ekonomičtější. Dnešní hlavní výrobci sporáků nabízejí jak plynové, tak elektrické modely, mnoho z nich také sporáky kombinující plynovou varnou plochu a elektrickou troubu.
Moderní kuchyňské sporáky mají varnou plochu (desku), a jak již bylo řečeno, troubu. Varná plocha obsahuje hořáky (u plynových verzí), resp. plotny nebo jiné vymezené plochy (u elektrických verzí). Volně stojící sporáky mají varnou plochu a troubu pohromadě, u vestavné jsou samostatné, proto bývá varná plocha zabudována v kuchyňské lince, kdežto trouba může být vestavěna na jiném místě (ne nutně pod plochou). Vyrábějí se i samostatné varné plochy a samostatné trouby, které lze pak prakticky libovolně kombinovat.
Plynové sporáky
První plynové sporáky byly vyvinuty již ve 20. letech 19. století, šlo však jen o izolované experimenty. Na Velké výstavě v Londýně v roce 1851 byl sice předveden plynový sporák, ovšem komerční úspěch této technologie započal až v 80. letech. Hlavním důvodem tohoto zpoždění byl pomalý rozvoj plynové sítě.
Vývoj designu
Stále se vyrábí mnoho tradičních sporáků, které spalují dřevo nebo jiná tuhá paliva. Vzhled a funkce mohou být velmi podobné původním sporákům, ovšem způsob, jakým se palivo spaluje, se vyvíjel. Mnoho takových sporáků má vzadu ohřívač vody.[1]
Indukční vařič
Místo přímého zahřívání hrnce nebo jiné nádoby lze použít elektromagnetickou indukci. Indukční vařič takto produkuje teplo přímo v nádobě. Povrch sporáku se tak zbytečně nezahřívá a účinnost je vyšší.
Mikrovlnná trouba
Mikrovlnné trouby využívají mikrovlnné záření (produkované magnetronem) k ohřevu celého objemu potravin.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kitchen stove na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu sporák na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo sporák ve Wikislovníku
