Splachovací záchod
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek z oblasti techniky potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
Splachovací toaleta (též vodní klozet,[zdroj?] mezinárodní zkratka WC z angl. water closet[1]) je zařízení usnadňující lidskou exkreci (vyměšování), které odvádí exkrementy do kanalizace nebo jímky (septiku) za pomoci vody (čímž se liší od suchého a chemického záchodu).
Obsah |
[editovat] Historie
Historie splachovacích záchodů je poměrně dlouhá, existují věrohodné prameny, které ukazují, že princip splachovacího záchodu byl znám již ve starověku a to již ve 25. století př. n. l.[zdroj?], po zániku římské říše byl tento princip zapomenut. Teprve v roce 1596 sir John Harington pro Alžbětu I. vynalezl splachovací toaletu, kterou pojmenoval The Ajax. Jeho návrh byl v Anglii zdrojem posměšků, tento vynález byl však přijat ve Francii pod jménem Angrez. Další výrazné vylepšení v roce 1738, kdy J. F. Brondel vynalezl splachovací toaletu ventilového typu.
Roku 1775 Alexander Cummings vynalezl vodní uzávěr (S-trap - britský patent číslo 814), který je používaný dodnes. Tento uzávěr využívá stojící vodu na uzavření výpustu mísy, zabraňující úniku kalního vzduchu z kanalizace. Jeho design měl posuvný ventil ve výpustu mísy nad vodním uzávěrem. O dva roky později 1777 Samuel Prosser pístový (plunžrový) klozet, který se stal i prvním americkým záchodovým patentem (1857).
V roce 1778 vynalezl Joseph Bramah visící ventil (otočný) ventil, který uzavíral dno mísy a plovoucí ventilový systém pro splachovací nádrž. Tento model se nejvicé ujal na loďlodích. V roce 1819 obdržel Albert Giblin dostal britský patent (č. 4990) na Tichý bezventilový omezovač vodního odpadu, což byl sifonový odtokový systém, což bylo převratné řešení zápachu z kanalizace. V roce 1852 J. G. Jennings vynalezl splachovací záchod s mělkou mísou vyprázdňující se do vodního uzávěru ve tvaru písmene S.
Giblinův systém se prosadil poté co v roce 1880 Thomas Crapper založil kanalizační firmu, která budovala splachovací toalety podle něj. Když firma dostala královskou licenci, stalo se Crapperovo jméno synonymem pro splachovací toalety. I když není původní vynálezce, Crapper zpopularizoval sifonový systém na vyprázdnění nádrže nahrazující dřívější plovoucí ventilový systém, který byl náchylný k přetékání. Některé Crapperovy designy navrhl Thomas Twyford, který v roce 1885 zhotovil první jednodílnou čínskou toaletu se splachovacím sifonem od J. G. Jenningse. V roce 1886 byla v Londýně (část Chelsea) firmou Beaufort Works vyrobena prvotní trysková splachovací toaleta.
[editovat] Sifon
Sifon je vodní uzávěr, který zabraňuje úniku zápachu z kanalizace, který je zpravidla zabudoiván v porcelánové záchodové míse. Obvykle je viditelná jako ohnutá roura vyčnívající zezadu. Za normálního stavu mísa obsahuje malé množství vody, které stačí na vytvoření vzduchového uzávěru v sifonové rouře. Po spláchnutí se do mísy dostane rychle takové množství vody, které způsobí dostatečný proud k zaplnění sifonu, což vede k vyprázdnění obsahu mísy. Proud se stopne, když hladina kapaliny v míse klesne pod první oblouk sifonu, což vede k obnovení základního stavu.
[editovat] Splachovací mechanismy
V současné době existuje celá řada splachovacích systému, přičemž historicky nejstarší a v domácnostech dosud nejpoužívanější je manuální mechanismus, tzv. přímý splachovač. Uživatel po použití stiskne knoflík, či zatáhne za splachovací páku (tj. klika přímo připojená na splachovač) a tím otevře ventil umožňující vodě z rozvodního potrubí proudit do mísy.
V současné době se ve veřejných budovách používají přímá splachovací instalace, kde je instalován senzorový systém, který automaticky spláchne, jakmile uživatel odejde. Tento systém používá infračervený senzor na detekci přicházejícího uživatele a pak čeká na jeho odchod. Elektromagnet (solenoid) je použit na spuštění splachování ze 6 voltové baterie v jednotce, která též napájí senzorový obvod.
Ventil těchto systémů obsahuje pneumatický mechanismus, který ho zavírá po nastaveném čase. Tento systém nepožaduje zásobní nádrž, ale vyžaduje velký objem vody na krátký čas. Proto třeba minimálně 19 milemetrů (3/4 palce) rouru a ještě lépe 25 milimetrů (1 palec) rouru. Velký objem je použit jen na krátkou dobu, proto málo vody je použito na spláchnutí. Přímé ventily jsou regulovány zařízením nazývaným "splachovací měřič", který měří určité kontrolované množství vody na spláchnutí. Přímé splachování má nejefektivnější využití vody, protože používá vodu při plném tlaku a objemu. Schopnost vody vykonat práci při úklidu odpadu z toaletní mísy je dána vztahem "tlak krát objem". Typický tlak v budovách, kde jsou tyto splachovače použity je kolem 400 kPa, co je dost na vytlačení vody 42 m nad toaletní mísy. Proto v určitém smyslu, efektivnost tohoto splachovače je podobna nádrži dané 42 m nad mísu (množství "splachovací energie").
[editovat] Nevýhody splachovacího záchodu
Za nevýhodu splachovacího záchodu se považuje velké plýtvání pitnou vodou a následné znečišťování vodních toků odtoky čisticích stanic, které vede k míchání lidského hnoje s průmyslovými toxiny, což znehodnocuje jeho použití v zemědělství.
[editovat] Reference
- ↑ http://www.etymonline.com/index.php?term=W.C. 16.7.2008
