Maska
Maska (z franc. masque, snad z arab. maskara, šašek) je kulturní předmět, jímž si člověk maskuje či zakrývá obličej nebo jeho část. Maska tak zakrývá totožnost svého nositele a zpravidla předstírá nebo propůjčuje nějakou jinou. Vyskytuje se prakticky ve všech známých kulturách a slouží k velmi rozmanitým účelům. Patrně nejstarší jsou masky rituální a pohřební, později divadelní, plesové a karnevalové (maškara). Masky jsou důležité téma etnologie a kulturní antropologie. [1]
Pohřební a rituální masky[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší zachované masky sloužily k zakrytí obličeje mrtvého člověka. O smyslu tohoto obyčeje, který zachovávali ještě staří Egypťané, existují různé hypotézy. Podle jedněch měla maska zakrýt rozklad těla a zachovat zemřelému slavnostní vzhled. Podle jiných ho měla chránit před démony, připodobnit jeho předkům a podobně. Ve starém Římě se voskové masky předků (persona) zavěšovaly v domě jako ochrana před démony. Stopou pohřebních masek je posmrtná maska.
Jádrem rituálu je přesné opakování osvědčených jednání vůči přírodním silám, božstvům a duchům, a to většinou jménem celého společenství. Patrně proto v mnoha kulturách nosí aktivní účastníci rituálů tradiční masky, aby dali najevo, že nevystupují jako soukromé a smrtelné osoby, nýbrž že představují tradiční role a postavy. Maska mohla zároveň chránit svého nositele, pokud se pouští do nebezpečného styku s božstvy. Snad proto mají rituální masky často výrazný až odstrašující vzhled.[1] Tuto rituální funkci masek odmítl jak judaismus, tak také křesťanství, protože trvaly na tom, že i celebrant vystupuje jako individuální a odpovědná osoba. Naopak ve 20. století se umělci významně inspirovali domorodými maskami, zejména z Afriky a z Tichomoří. Pozoruhodnou sbírku masek má Náprstkovo muzeum v Praze.
Divadelní a plesové masky[editovat | editovat zdroj]
Divadelní masky, v řeckém a později i římském divadle samozřejmé, jednak skrývaly hercovu totožnost, vyjadřovaly však zároveň, že herec vykonává veřejnou funkci a nemluví sám za sebe. Masky také umožňovaly, aby jeden herec vystupoval v několika rolích, což bylo v antice běžné. Po úpadku starověkých kultur se masky dále vyskytují v lidových slavnostech a zvycích, od raného novověku opět v divadle, na maškarních plesech a zábavách. V lidové italské Comedia dell´arte vystupoval omezený počet tradičních postav, k čemuž se masky dobře hodily a diváci je okamžitě rozpoznali. Užívání plesových masek se v Evropě rozšířilo ve dvorské a zámecké kultuře 18. století. [1] V téže době se rozmohlo i užívání škrabošek, které sloužily výhradně k zakrytí osobní identity.
Groteskní masky[editovat | editovat zdroj]
Také groteskní či karnevalová maska, kterou si účastníci připevňují na hlavu nebo drží před obličejem, sice zakrývá totožnost nositele, jejím hlavním účelem je ale překvapivý, žertovný nebo obludný zjev. Člověk v masce vstupuje do určité role, takže není zcela vázán běžnými konvencemi a může si více dovolit. Karnevalová maska může mít i podobu zvířete, pohádkové bytosti nebo příšery.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Erban, Vít. Maska a tvář: hra s identitou v mezikulturních proměnách. Praha: Malá Skála, 2010.
- Herold, Erich, Africké masky. Praha: Odeon 1970
- Hrdý - Soukup - Vodáková, Sociální a kulturní antropologie. Praha: Slon 1994. Heslo Maska, str. 132.
- Ottův slovník naučný, heslo Maska. Sv. 16, str. 938
Reference[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Slovníkové heslo maska ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu maska na Wikimedia Commons - Heslo "Maska" v internetové Encyklopedii antropologie
