Specifická fobie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Specifická fobie je všeobecný termín označující skupinu úzkostných poruch. Projevuje se bezdůvodným nebo nesmyslným strachem spojeným s určitým objektem nebo situací. V důsledku toho se osoba postižená fobií těmto objektům nebo situacím vyhýbá.

Strach nebo úzkost, které obvykle vyústí v panický záchvat, mohou být spuštěny buď setkáním s obávaným objektem nebo situací nebo očekáváním tohoto setkání (tzv. anticipační úzkost). V případě dospělých si je ve většinou osoba fobie vědoma. Přesto je pro ni obtížné kontrolovat úzkost a vyhýbavé chování, ačkoliv to může výrazně ovlivnit její fungování v běžném životě i fyzické zdraví (hlavně v případě aichmofobie). Počátek fobie bývá v dětství (v dospělosti obvykle spontánně odezní). Příčinou může být vrozená úzkostnost (30-40% případů) nebo traumatický zážitek.

Typy[editovat | editovat zdroj]

Typy fobií podle DSM-IV:

  • fobie ze zvířat (např. arachnofobie – strach z pavouků)
  • fobie týkající se přírodního prostředí (např. akrofobie – strach z výšek, keraunofobie - strach z bouřek, blesků)
  • fobie situačního typu (např. klaustrofobie – strach z uzavřeného prostoru, agyiofobie – strach z přecházení silnice)
  • fobie z krve/injekce/zranění (např. aichmofobie – strach z jehel a špičatých předmětů)
  • ostatní

Diagnostická kritéria[editovat | editovat zdroj]

Podmínkou pro diagnózu specifické fobie jsou následující příznaky:

  • nepřiměřený strach z určitého objektu nebo situace a vyhýbání se tomuto objektu nebo situaci. Přitom nesmí jít o objekt nebo situaci které jsou zahrnuté do agorafobie nebo sociální fobie
  • musí se vyskytnout alespoň 2 příznaky úzkosti (alespoň jeden z nich musí být z oblasti vegetativní – bušení srdce, pocení, chvění, sucho v ústech)
  • pacient si uvědomuje že úzkost a vyhýbavé chování jsou přehnané nebo nesmyslné
  • úzkost se neprojevuje pokud osoba není v kontaktu s předmětem nebo situací (nebo kontakt neočekává)
  • úzkost a vyhýbavé chování nejsou následkem bludů nebo halucinací, poruch nálady, obsedantně kompulzivní poruchy atd.

Míra rozšíření[editovat | editovat zdroj]

  • celoživotní prevalence 10% (jde o velmi rozšířenou úzkostnou poruchu)
  • u mužů 4%
  • u žen 6-7%

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Využívá se expoziční terapie. Pacient je postupně vystavován obávaným situacím (začíná se od situací působící nejnižší úzkost). Tato technika je založena na faktu, že úzkost nemůže růst do nekonečna a po určité době začne klesat.

Expozice by měla:

  • trvat dostatečně dlouhou dobu aby došlo k poklesu úzkosti
  • být prováděna systematicky alespoň 1× denně a to jak za dohledu terapeuta tak samostatně
  • k náročnějším situacím by se mělo přecházet až po zvládnutí těch méně náročných

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]