Abcházie

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox stát

Abcházie či Abchazsko[1][2] (abchazsky Аҧсны, Apsny, gruzínsky აფხაზეთი, Apchazeti) je země na kavkazském pobřeží Černého moře. Z hlediska státoprávního jde o sporné území. Naprostá většina států světa včetně České republiky chápe Abcházii jako součást Gruzie zvanou Autonomní republika Abcházie. Území však ovládá nezávislá Republika Abcházie, jež byla uznána šesti členskými státy OSN včetně Ruska a čtyřmi nečlenskými. Kvůli vojenské přítomnosti Ruska bývá Abcházie spolu s Jižní Osetií často označována za Ruskem okupované území.[3][4][5][6][7][8][9][10][11][12][13][14][15]

Abcházie leží v Asii, na západě Zakavkazska, blízko hranic Asie a Evropy. Z jihu Abcházii omývá Černé moře.[16] Hlavní město Abcházie je Suchumi.

Dějiny

Starověk a středověk

Kavkaz v roce 750

V 9.–6. století př. n. l. patřilo území pod království Kolchida. Později v roce 63 př. n. l. bylo přičleněno ke království Egrisi neboli Lazica (podle kartvelského národa Lazů). Již v dobách Kolchidy připlouvali na abcházské pobřeží Černého moře řečtí obchodníci, kteří zde založili několik osad. Jednou z nich byla osada Dioscurias, ze které je dnes hlavní město Abcházie Suchumi. V průběhu 1. století dobyli území Římané a Abcházie se stala součástí Římské říše až do jejího rozpadu ve 4. století. Poté byla Abcházie opět nezávislá, zůstala však pod silným vlivem Byzantské říše. V této době Abchazové přijali křesťanství. V 7. století bylo území autonomní oblastí Byzantské říše. V 8. století vzniklo nezávislé Abcházské království. Během 9. a 10. století sílila snaha abcházských i gruzínských králů sjednotit všechna území v okolí do jednoho státu, abcházští králové byli zpočátku úspěšnější, později se prosadili gruzínští vládcové Tao a Klardžeti. Prvním králem nově vzniklého království se stal v roce 1001 Bagrat III. z gruzínského rodu Bagrationů. Jeho otec se přiženil do rodiny abcházských králů, a když ta částečně vymřela v další generaci po meči, Bagrat (v Abcházii II.) odstranil svého posledního švagra Theodose Slepého a stal se abcházským králem. Později připojil gruzínská knížectví a stal se jako Bagrat III. králem Abcházců a Gruzínů. V 15. století se sjednocené království definitivně rozpadlo a v Abcházii začala vláda knížecí rodiny Šervašidzeů (abcházsky Čačba). V roce 1570 obsadili území Turci a abcházské knížectví se stalo poplatným říši. Mnoho obyvatel inklinovalo k islámu, přesto proběhlo několik tvrdě potlačených protitureckých povstání. Turci zřídili v Suchumi pevnost a nazvali ji Suchum-kale.[17][18]

Nadvláda carského Ruska

V 19. století se začínají o území zajímat Rusové, což vedlo k ozbrojeným střetům s Tureckem. Obyvatelstvo bylo rozděleno na muslimy podporující Turky a křesťany inklinující k carskému Rusku. V roce 1809 požádal místní vládce o ochranu ruského cara, a tak se Abcházie stala autonomní součástí Ruska. Po porážce v Krymské válce se ale Rusové museli z Abcházie stáhnout a přenechat ji zpět Osmanské říši. Boje pak pokračovaly až do roku 1864, Turci byli nakonec vytlačeni a Abcházie se stala opět součástí Ruska. Porážka Turků zapříčinila masivní emigraci muslimů, které do té doby tvořilo 60 % obyvatelstva, do Osmanské říše. Na opuštěné a řídce osídlené území začali přicházet křesťanští osadníci, převážně Rusové, Gruzínci a Arméni.[18]

Abcházie za ruské občanské války

V roce 1917 proběhla v Rusku Říjnová revoluce, moci se chopili bolševici a Rusko se ocitlo uprostřed občanské války. 24. února 1918 vyhlásila nezávislost Zakavkazská demokratická federativní republika, jejíž součástí se stala také Abcházie. Republika se ale tři měsíce nato rozpadla a 26. května 1918 vyhlásila nezávislost Gruzínská demokratická republika, která si nárokovala také Abcházii. To vyvolalo v Abcházii vlnu nepokojů, obzvlášť mezi etnickými Abcházci. Únorové volby do gruzínského parlamentu vyhráli se ziskem 81,5 % menševici. Nová vláda se rozhodla uklidnit situaci v Abcházii tím, že jí přizná status autonomní republiky. V letech 1918–1920 proběhl tzv. sočský konflikt, kterého se účastnili rudí, bílí, Gruzínci i Abcházci a který měl za následek posunutí rusko-abcházské (rusko-gruzínské) hranice z řeky Soči na řeku Psou, kde je dodnes. V roce 1921 podnikla Rudá armáda invazi do Abcházie a poté i do Gruzie. Při postupu přes Abcházii se etničtí Abcházci bouřili a pomáhali Rudé armádě v boji proti Gruzíncům. Tato invaze ukončila existenci Gruzínské demokratické republiky. Na jejím místě byla vytvořena Socialistická sovětská republika Gruzie a Socialistická sovětská republika Abcházie.[18]

Sovětská nadvláda

Související informace naleznete také v článku Socialistická sovětská republika Abcházie.

16. prosince 1921 byla podepsána dohoda mezi SSRA a Gruzínskou SSR, podle které se Abcházie vzdala některých svých prvků státní suverenity ve prospěch Gruzie a vytvořili unii (Abcházie měla statut tzv. smluvní republiky), do které zařadili společnou politiku, finance a vojenství, takže se Abcházie dostala zcela pod gruzínský vliv. Společně pak 12. března 1922 vstoupili do Zakavkazské SFSR a 30. prosince se připojili k Sovětskému svazu[19][20] To bylo stvrzeno abcházskou Ústavou z 1. dubna 1925.[21] Podle sovětské ústavy z roku 1924 však byla Abcházie považována za autonomní republiku.[18][22]

Související informace naleznete také v článku Abcházská autonomní sovětská socialistická republika.

Podle nové ústavy z roku 1931 byl AbchSSR odňat status svazové republiky a ta se stala autonomní republikou uvnitř Gruzínské SSR.[17] Stalin začal s likvidací místní inteligence a s kolektivizací zemědělství. Oblast se dostala pod silný vliv Gruzie (byla zavedena gruzínská abeceda, na školách bylo zakázáno vyučovat abcházštinu, Gruzínci byli dosazováni do vedoucích funkcí). Stalin chtěl do oblasti nastěhovat etnické Rusy a Gruzínce (v 90. letech tvořili Abcházci jen necelých 18 % obyvatel). Místní menšinu Řeků, žijící zde 2 700 let, vysídlil v roce 1949 do střední Asie. Ke změně poměrů došlo až po Stalinově smrti v roce 1953, ovšem status SSR obnoven nebyl.[23] Vedoucí funkce ve státě byly uvolněny pro místní obyvatele, což se setkalo s velkou nevolí místních Gruzínců. Abcházština byla opět vyučována ve školách a stala se dokonce jedním z úředních jazyků, nápisy na veřejných místech byly trojjazyčné – ruské, gruzínské a abcházské. V roce 1990 byla moc zcela v rukách Abcházců, kteří přesto tvořili menšinu.[24] Díky výborné poloze u Černého moře přinášel turismus Abcházii bohatství, někdy bývala označována jako „Sovětská riviéra“.[18][25]

Boj za nezávislost a rozpad SSSR

Abcházie pocítila v 80. letech slábnoucí moc Sovětského svazu a začala klást požadavky na sebeurčení svého národa. Několik pokusů vyčlenit Abcházii v rámci SSSR z Gruzie a připojit k Rusku skončilo neúspěchem. Později nárokovali abchazští komunisté vznik samostatné Abchazské SSR v rámci SSSR. Všechny snahy byly neúspěšné. Olej do ohně přidal ozbrojený střet 16. července 1989, kdy bylo při zápisu na univerzitu zabito 16 gruzínských studentů. V Suchumi propukl vážný ozbrojený konflikt, který musela hasit až Sovětská armáda, která vyhlásila ve městě stanné právo. V roce 1990 abchazská vláda vyhlásila Abchazskou SSR a tím se v rámci SSSR odtrhla od Gruzie. Další impulz byl dán Abcházii rozpadem SSSR v roce 1991. Tentýž rok vznikla samostatná Gruzínská republika. Abcházie odmítla stát se pouhým regionem v rámci Gruzie, a tak se připravila na vyhlášení nezávislosti. Stalo se tak 23. července 1992.[18]

Abcházsko-gruzínská válka

Související informace naleznete také v článku Gruzínsko-abcházský konflikt.

Po vyhlášení nezávislosti poslala Gruzie do Abcházie armádu. Rozhořely se těžké boje. Na stranu Abchazů se postavili dobrovolníci ze severokavkazských národů v rámci Konfederace horských národů Kavkazu (angažovali se hlavně Čečenci). Rusové zprostředkovali vyjednávání v Moskvě, ale neúspěšně. Podporu poskytlo Abcházii Jelcinovo Rusko, a tak do konce roku 1992 znovuobsadila abchazská armáda valnou část svého území kromě hlavního města Suchumi. Koncem roku se ale stabilita samotné Gruzie začala otřásat v základech. Narostla kriminalita, ekonomika hrozila zhroucením. Gruzínci museli přistoupit k jednacímu stolu. Dohoda o stažení vojsk byla sepsána 27. července 1993. Podle ní měli na území dohlížet vojáci OSN. Po podepsání smlouvy Abcházie pokračovala ve zbrojení. Za podpory ruské armády vytlačila Gruzínce z Abcházie. Tímto vítězstvím začala nejčernější událost dějin Abcházie. Abchazské jednotky se společně s dobrovolníky ze severního Kavkazu pustily do etnických čistek po celé Abcházii. Odhaduje se, že během cíleného vyvražďování bylo zabito přes 30 000 Gruzínců. Následovala masivní emigrace všech Gruzínců z Abcházie. Podle odhadů odešlo ze země přes 250 000 lidí, většinou Gruzínců. Tento akt uvrhl Abcházii do mezinárodní izolace. V roce 1994 byl konečně uzavřen mír.[17][18]

Meziválečné období

Zóna v Abcházii hlídaná jednotkami OSN

Po uzavření příměří se Abcházie dostala do mezinárodní izolace. Jediný mezinárodní obchod probíhal s Tureckem. V severovýchodní Abcházii se zformovala tzv. Horní Abcházie, která byla kontrolovaná Gruzínci. Až do roku 1998 neprobíhaly žádné větší potyčky s Gruzií.[26]

Související informace naleznete také v článku Šestidenní válka (Abcházie).

Podle mírové smlouvy byly na jihovýchodě země v okrese Gali umístěny mírové jednotky OSN, které tvořili Abcházci, Gruzínci a také Rusové.[27] V roce 1998 vypuklo v okrese Gali (osídleném převážně Gruzínci) povstání, které abcházská armáda potlačila během šesti dní. Konflikt vstoupil do dějin pod názvem šestidenní válka. Během války opustilo Abcházii dalších přibližně 40 000 Gruzínců, kteří se ale po několika měsících zase vrátili.[28]

Po šestidenní válce začal gruzínsko–abcházský konflikt znovu eskalovat, tentokrát ve sporné soutěsce Kodori. Od roku 1999 zde přibývalo únosů. K velké krizi došlo na podzim roku 2001 kdy čečenští a gruzínští ozbrojenci sestřelili vrtulník mírových sil OSN a asi 40 jich proniklo průsmykem do Abcházie. Útočníci byli odraženi, ale tento incident velmi poškodil abcházsko–gruzínské vztahy.[29] V létě 2006 vypukla v soutěsce Kodori, ovládané Gruzií prostřednictvím bojovníků pod velením místního náčelníka Emzara Kvicianiho, vzpoura, protože Kviciani a jeho muži nesouhlasili s kroky gruzínské vlády. Gruzii se podařilo tuto vzpouru potlačit a v soutěsce Kodori zřídila tzv. Horní Abcházii s centrem ve Čchaltě.[30] V roce 2007 byla Čchalta napadena třemi vrtulníky. Při útoku nebyl nikdo zabit ani zraněn, ale bylo poničeno sídlo vlády. Gruzie z útoku obvinila Rusko, které odmítlo, že by za tento incident neslo odpovědnost.[31] V září roku 2007 došlo na Abcházci ovládaném území poblíž soutěsky Kodori k přestřelce mezi abcházskými pohraničníky a gruzínským komandem. Obě strany se vzájemně obvinily z napadení.[32]

Přibližně od roku 2004 se kvůli gruzínské prozápadní politice začaly zlepšovat vztahy mezi Abcházií a Ruskem. Rusko začalo vyzbrojovat abcházskou armádu, financovalo abcházskou vládu, poskytlo Abcházcům ruské pasy a v Abcházii se začalo platit rublem.[33] V roce 2006 vytvořily Abcházie, Jižní Osetie, Náhorní Karabach a Podněstří tzv. Společenství neuznaných států a v jeho rámci se zavázaly ke spolupráci. Při vytvoření se všechny státy navzájem uznaly, což bylo první mezinárodní uznání Abcházie.[34]

Válka 2008

Válka v Jižní Osetii 2008
Související informace naleznete také v článku Válka v Jižní Osetii (2008).
Související informace naleznete také v článku Bitva o Soutěsku Kodori.

Gruzie přes celou válku až do roku 2008 držela abcházské území kolem soutěsky Kodori. V tomto místě probíhal boj mnohem intenzivněji než v jiných částech hranice. V srpnu roku 2008 se začínala vyostřovat situace mezi Gruzií a Jižní Osetií. Po gruzínském útoku na hlavní město Jižní Osetie Cchinvali vyhlásila Abcházie podporu Jižní Osetii a prohlásila že do Jižní Osetie vyšle 1000 dobrovolníků.[35][36] K tomu ale nedošlo protože na stranu Osetinců se přidala ruská armáda a vytlačila Gruzínce.[37] 9. srpna Abcházie společně s ruskou armádou napadla Gruzínci ovládanou soutěsku Kodori.[38] Další ruská armáda prošla Abcházií a vytvořila další bojovou frontu proti Gruzii. 11. srpna Abcházská armáda s ruskou pomocí dobyla soutěsku Kodori a vyhnala kolabující gruzínskou armádu zcela ze svého území, čímž dostala zpátky pod svůj vliv Horní Abcházii.[39] Abcházský prezident požádal o uznání svého státu za nezávislý.[40] Kladná odpověď přišla ale jen ze spřáteleného Ruska, Venezuely, Nikaraguy a několika tichomořských států. Většina zemí mezinárodního společenství odmítla uznat nezávislost země a trvají na územní celistvosti Gruzie.[16]

Poválečné období

Po válce v roce 2008 a uznání nezávislosti od Ruska, Nikaraguy a Venezuely došlo k rychlému ekonomickému růstu. Abcházci musí sice dál cestovat na ruské pasy a musí platit rublem, ale získali bezvízový styk s Ruskem a velký příliv ruských investorů a turistů. Po prvotních rozhořčených reakcích celého světa se situace začala uklidňovat. Spousta států vyjádřila podporu Abcházii a Jižní Osetii, ale neuznala je (Bělorusko,[41] Ekvádor,[42] Peru,[43] San Marino,[44] Saúdská Arábie,[45] Sýrie,[46] Tádžikistán[47] atd.). 15. listopadu 2009 byla Abcházie uznána Nauru, 23. května 2011 Vanuatu a 18. září 2011 Tuvalu. Abcházie se snaží navázat vztahy s dalšími zeměmi především v Tichomoří a v Jižní Americe. V květnu 2012 Srbsko prohlásilo, že se bude zabývat otázkou uznání Abcházie.[48] 20. května 2013 Vanuatu prohlásilo že už nadále neuznává nezávislost Abcházie.[49] Tuvalu podepsalo 31. března 2014 smlouvu o navázání diplomatických vztahů s Gruzií v níž je mimo jiné napsáno, že Tuvalu nadále považuje Abcházii za součást Gruzie.[50]

K velkému uvolnění napětí došlo po zveřejnění zprávy EU, podle které zahájili válku v Jižní Osetii Gruzínci.[51][52] Gruzie se ale nehodlá svých nároků vzdát, dokonce se neúspěšně pokoušela žalovat Rusko u mezinárodního soudu.[53] Už od války se Gruzie snaží zavést námořní blokádu Abcházie, podařilo se jim zadržet několik tureckých lodí, což jim vysloužilo špatné vztahy s Tureckem, které začalo uvažovat o otevřené podpoře Abcházie.[54] V březnu 2013 požádala Abcházie mezinárodní společenství, aby ukončilo gruzínskou blokádu.[55] V roce 2012 se Slovensko rozhodlo jako první stát Evropské unie navázat s Abcházií obchodní styky.[56] V březnu 2014 neoficiálně navštívila abchazská delegace v čele s ministrem zahraničí Itálii. Povedlo se navázat vstahy s několika města a především s představiteli regionu Benátsko, který uvažuje o odtržení od Itálie a se kterými se dohodli na budoucí spolupráci.[57] [58] [59]

Nepokoje 2014

Podrobnější informace naleznete v článku Nepokoje v Abcházii (2014).

Abcházská vláda v čele s prezidentem Alexandrem Ankvabem je dlouhodobě opozicí kritizována za nedostatečnou snahu o integraci s Ruskem. Po ruské anexi Krymu tyto hlasy zesílily a koncem května začaly protesty. 27. května obklíčili protestující vládní komplex v Suchumi a opozičnímu vůdci se povedlo s prezidentem vyjednat demisi vlády, ale druhý den protestující vtrhli do prezidentova sídla, který před nimi utekl a prohlásil tyto akce za puč.[60][61][62] Při hlasování abcházského parlamentu 29. května se 24 z 25 přítomných (abcházský parlament má celkem 35 členů) vyslovilo pro zvolení úřadujícího prezidenta, kterým se stal předseda parlamentu Valerij Bganba.[63] Aby zachoval stabilitu Abcházie, rozhodl se Alexandr Ankvab 1. června rezignovat na post prezidenta a o den později ho následoval i premiér Abcházie Leonid Lakerbaja.[64][65][66] Opozice zaručila Ankvabovi bezpečí a možnost kandidovat v mimořádných prezidentských volbách, které byly vypsány na 24. srpna 2014.[67] Ten se nakonec rozhodl nekandidovat a v předčasných volbách zvítězil již v prvním kole představitel opozice [68]

Zahraniční vztahy a mezinárodní status Republiky Abcházie

Související informace naleznete také v článcích Zahraniční vztahy Abcházie a Mezinárodní uznání Abcházie.
Státy, které uznaly nezávislost Abcházie

Republika Abcházie je částečně uznaný nezávislý stát (většina států světa ho považuje za součást Gruzie). Abcházie má velvyslanectví v Rusku,[69] Jižní Osetii[70] a Venezuele,[71] Fidži, Itálii, Podněstří, Německu, Turecku, Sýrii, Řecku a San Marinu.[72]

Republika Abcházie má zařízené bezvízový styk s Ruskem, Nikaraguou, Vanuatu, Jižní Osetií a Podněsterskem. Do ostatních zemí se abcházští občané s abcházským pasem nedostanou a i s ruským pasem mohou mít problémy.

Republika Abcházie je de facto nezávislý částečně uznávaný nečlenský stát OSN. Abcházskou nezávislost uznalo jako první ze členských států OSN 26. srpna 2008 Rusko,[73] o několik dní později Nikaraguy.[74] V září 2009 došlo k uznání ze strany Venezuely[75] a 15. 12. 2009 ze strany Nauru.[76] Dne 23. května 2011 Abcházii uznalo Vanuatu,[77] ale hned 19. června 2011 uznání nezávislosti stáhlo,[78] načež 12. července 2011 Abcházii opět uznalo[77] a 20. května 2013 uznání nezávislosti opět stáhlo,[49] ale 14. července 2013 ministr zahraničí Abcházie prohlásil, že Vanuatu Abcházii stále oficiálně uznává,[79] 18. září 2011 ji uznalo Tuvalu.[80] Abcházii také uznávají čtyři taktéž neuznané státy: Jižní Osetie,[81] Náhorní Karabach,[82] Podněstří,[81] Republika Srbská Krajina[83] a jedno autonomní území Gagauzsko.[84] Většina států světa ji považuje za autonomní republiku v rámci Gruzie, která nemá Abcházii pod kontrolou už od roku 1993.

Od roku 1991 je Republika Abcházie členem Organizace nezastoupených států a národů[85] a v roce 2006 stála u vzniku Společenství neuznaných států.[86] Kromě toho je pozorovatelským státem Unie Ruska a Běloruska a uchází se i o vstup do této organizace.[87]

Obyvatelstvo

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Abcházie.

Podle gruzínské ústavy jsou úředními jazyky abcházština a gruzínština. Abcházská vláda uznává abcházštinu a ruštinu. Po dobytí Abcházie Ruskem v roce 1810 muselo mnoho obyvatel opustit Abcházii, protože byli muslimové. Následovala kolonizace Abcházie křesťanskými národy a násilná christianizace. V roce 1886 žilo v Abcházii 69 230 obyvatel a z nich bylo 85,2 % Abcházců. V následujících letech a obzvlášť za vlády Stalina se kolonizace zintenzivnila. V roce 1926 žilo v Abcházii jenom 26,4 % Abcházců. V roce 1939 byli až třetím největším etnikem ve vlastní zemi a bylo jich jen 18 %. Do konce Stalinovy vlády jejich podíl stále klesal, ale od Stalinovy smrti se začal opět pomalu zvyšovat. V roce 1959 15,1 %, v roce 1970 15,9 %, v roce 1979 17,1 %, v roce 1989 17,8 %. Po rozpadu SSSR napjatá etnická situace přerostla ve válku, když Gruzínci, kterých zde bylo 45,7 %, napadli Suchumi. Ve válce Abcházcům pomohla ostatní etnika žijící v Abcházii (Arméni, Rusové), ale také severokavkazské národy. Válka skončila abcházským vítězstvím a vražděním Gruzínců, po kterém následovala pro změnu jejich masová emigrace. Z předválečných 525 061 obyvatel jich měla Abcházie v roce 2003 pouze 214 016 a podíl abcházského obyvatelstva vzrostl na 44,2 %. Při posledním sčítání lidu v roce 2011 žilo v Abcházii 240 705 obyvatel z nichž 50,7 % byli Abcházci, 17,4 % Arméni 19,2 % Gruzínci 9,1 % Rusové 0,6 % Řekové.[88]

Demografický vývoj Abcházie[88] Změna národnostního složení Abcházie po rozpadu Sovětského svazu[88]
Rok Počet
obyvatel 		Abchazové Arméni Gruzíni Rusové Řekové Ukrajinci Estonci Osetinci
1886 68 773 85,7%
(58 963) 		1,6%
(1 090) 		6,1%
(4 166) 		1,6%
(1 090) 		3,1%
(2 149) 		0,2%
(126) 		0,9%
(637) 		–
(–)
1897 106 179 55,3%
(58 697) 		6,2%
(6 552) 		24,4%
(25 873) 		4,8%
(5 135) 		5,1%
(5 393) 		0,8%
(809) 		0,6%
(604) 		–
(–)
1926 201 016 27,3%
(55 918) 		12,8%
(25 677) 		33,6%
(67 494) 		6,7%
(12 553) 		7,6%
(14 045) 		2,3%
(4 647) 		0,4%
(779) 		–
(–)
1939 311 885 18,0%
(56 197) 		15,9%
(49 705) 		29,5%
(91 967) 		19,3%
(60 201) 		11,1%
(34 621) 		2,7%
(8 593) 		0,7%
(2 282) 		–
(–)
1959 404 738 15,1%
(61 193) 		15,9%
(64 425) 		39,1%
(158 221) 		21,4%
(86 715) 		2,2%
(9 101) 		2,8%
(11 474) 		0,5%
(1 882) 		–
(–)
1970 486 959 15,9%
(77 276) 		15,4%
(74 850) 		41,0%
(199 596) 		19,1%
(92 889) 		2,7%
(13 114) 		2,5%
(11 955) 		0,4%
(1 834) 		0,2%
(1 214)
1979 486 082 17,1%
(83 087) 		15,1%
(73 350) 		43,9%
(213 322) 		16,4%
(79 730) 		2,8%
(13 642) 		2,1%
(10 257) 		0,3%
(1 445) 		0,2%
(952)
1989 525 061 17,8%
(93 267) 		14,6%
(76 541) 		45,7%
(239 872) 		14,3%
(74 913) 		2,8%
(14 664) 		2,2%
(11 655) 		0,3%
(1 466) 		0,2%
(1 165)
2003 214 016 44,2%
(94 597) 		21,0%
(44 869) 		20,6%
(44 041) 		10,9%
(23 420) 		0,7%
(1 486) 		0,8%
(1 797) 		0,2%
(446) 		0,2%
(457)
2011 240 705 50,7%
(122 069) 		17,4%
(41 864) 		19,2%
(46 367) 		9,1%
(22 077) 		0,6%
(1 380) 		0,7%
(1 743) 		0,1%
(351) 		0,3%
(605)
Národnost 1989 2003 Rozdíl
9999999Abcházové 93 267
(17,8%)		 94 597
(44,2%)		 ▲+1 330
▲(+26,4%)
Arméni 76 541
(14,6%)		 44 869
(21,0%)		 ▼-31 672
▲(+6,4%)
Gruzíni 239 872
(45,7%)		 44 041
(20,6%)		 ▼-195 831
▼(-25,1%)
Rusové 74 914
(14,3%)		 23 420
(10,9%)		 ▼-51 494
▼(-3,4%)
Řekové 14 664
(2,8%)		 1 486
(0,7%)		 ▼-13 178
▼(-2,1%)
Ukrajinci 11 655
(2,2%)		 1 797
(0,8%)		 ▼-9 857
▼(-1,4%)
Abcházie celkem 525 061
 214 016
 ▼-311 045

Náboženství

Složení abcházského obyvatelstva podle náboženství (2003)[89]
PravoslavíIslámPohanstvíostatní: 2 %bez vyznání: 8 %nezjištěno: 6 %

Podle údajů z r. 2003 se v Abcházii většina obyvatel (60 %) hlásí k pravoslavnému křesťanství, ale je zde také poměrně hodně zastoupený islám (16 %), což je způsobeno tím, že většina obyvatel konvertovala během nadvlády Osmanské říše (při prvním sčítání lidu v roce 1886 zde žili téměř jenom muslimové). Abcházie přijala křesťanství už v 5.–6. století, ale obyvatelé ve skutečnosti žádné cizí náboženství nikdy plně nepřijali. V Abcházii muslimové pijí alkohol a křesťané nechodí do kostela ani nečtou bibli, ale většina abcházských obyvatel respektuje původní abcházské monoteistické náboženství(přestože se k němu při sčítání lidu přihlásilo jen 8 % lidí).[90] Abcházci žijící mimo Abcházii jsou v drtivé většině muslimové. Je to způsobeno tím, že se jedná o potomky Abcházců vyhnaných Rusy po obsazení Abcházie v 19. století a její násilné christianizaci.

V Abcházii se nacházejí desítky pravoslavných kostelů, dva kláštery, pět fungujících pohanských svatyň, dvě fungující mešity, jeden katolický a luteránský kostel a jedna synagoga.

Diaspora

Související informace naleznete také v článku Abchazové.

Tisíce Abcházců známých taky jako Muhajirové uteklo z Abcházie do Osmanské říše v polovině 19. století poté, co Rusko dobylo Kavkaz. Dnes je Turecko domovem největší světové abcházské komunity. Velikost této komunity je nejistá odhady se pohybují mezi 150 000 a 500 000 lidí. Abcházci v Turecku jsou téměř výhradně sunnitští muslimové. Další abcházské komunity jsou v Rusku, Sýrii, Gruzii, Německu a na Ukrajině, kde žije dohromady kolem 30 000 lidí.[91] Současná vláda se snaží nalákat tyto Abcházce zpátky do vlasti. V okrese Gali se připravují pozemky pro Muhajiry, kteří projevili zájem o návrat do vlasti, ale ten není příliš veliký kvůli tomu, že všichni tyto Abcházci jsou muslimové. Během občanské války v Sýrii Abcházie přijala několik stovek syrsko-abcházských utečenců.[92]

Abcházština

Související informace naleznete také v článku Abcházština.

Abcházština je vedle ruštiny jediným úředním jazykem Abcházie. Jako úřední jazyk ji uznává i centrální vláda v Tbilisi (ale neuznává ruštinu). Abcházštinou mluví především Abcházci, ostatní etnika v zemi ji příliš nevyužívají. V zahraničí je rozšířená především v Turecku. Řadí se do rodiny severokavkazských jazyků. K psaní používá speciálně upravenou cyrilici.[93] Je na seznamu ohrožených jazyků UNESCO, kde je vedená s nejmenším stupněm ohrožení.[94]

Menšiny

V Abcházii žilo v roce 2011 50,7 % Abcházců, a tak je Abcházie mnohonárodnostní stát. Mezi nejvýznamnější menšiny se řadí Rusové, Arméni a Gruzínci, kteří zde před rokem 1993 byli dokonce převládající etnikum. Nepatrnou, ale historicky významnou menšinu tvoří Řekové, kteří byli v roce 1949 Stalinem deportováni do centrální Asie. Až po jeho smrti se mohli do vlasti vrátit. Během války jich mnoho uteklo do Řecka. Dnes tvoří asi 0,7 % obyvatelstva Abcházie. Od konce 19. století kvůli křesťanské kolonizaci byla Abcházie multikulturním státem. Od sčítání lidu v roce 1886 až do sčítání lidu v roce 2011 zde nebylo zaznamenáno, že by nějaké etnikum mělo nadpoloviční podíl z obyvatelstva. Nejblíže tomu byli Gruzínci, když jich v roce 1989 bylo 45,7 %. Po válce v letech 1992–1993 byla většina Gruzínců z Abcházie vyhnána. Při sčítání lidu v roce 2003 jich zde bylo 20,6 % a byli třetí největší etnickou skupinou po Abcházcích a Arménech. Podíl gruzínského obyvatelstva nadále klesá, ale v roce 2011 se stali druhou největší etnickou skupinou. Největší Gruzínská komunita je v okresu Gali, kde je jich 98,2 %, a v Okresu Tkvarčeli, kde je jich 62,4 %.[88]

Geografie

Související informace naleznete také v článku Geografie Abcházie.
Gagra

Rozlohou 8 600 km² je Abcházie trochu větší než třeba Plzeňský kraj. Její území je protažené ze severozápadu na jihovýchod v délce asi 200 km. Z jihozápadu je ohraničeno pobřežím Černého moře, hlavní město Suchumi leží zhruba v polovině pobřeží. Na severu a severovýchodě Abcházie hraničí s Ruskem, konkrétně s Krasnodarským krajem (menší část) a s Karačajevo-Čerkeskem (větší část). Hranici tvoří hlavní hřeben Velkého Kavkazu (zde s nejvyšší horou Dombaj-Ulgen, 4046 m n. m.), který se postupně od moře vzdaluje: na severozápadě Abcházie je od něj asi 40 km, na jihovýchodě už je to téměř dvojnásobek. Na jihovýchodě sousedí Abcházie se zbytkem Gruzie.

Abcházie se nachází na 42°30′–43°30′ s. š., 40°–42° v. d., tedy ve stejné zeměpisné šířce jako např. Pyreneje, Bulharsko, Hokkaidó či Nová Anglie a v podobné zeměpisné délce jako např. východ Sýrie, saúdská Mekka nebo východní pobřeží Mosambiku.

Kromě pobřežní nížiny, která se rozšiřuje na jihovýchodě země, je povrch Abcházie hornatý a nadmořská výška postupně roste od moře směrem k ruské hranici. Říční síť není nijak rozvinutá, jde o řadu krátkých řek s malým povodím, které míří z kavkazských svahů přímo do moře. Např. Bzyb, Psou, Žvava-Kvara. Významnější řeky Kodori a Inguri lemují abchazskou hranici z gruzínské strany, ale z větší části již leží mimo její území. Jezera: Amtkel, Rica. Jeskyně: Voronija.[95]

Města

V Abcházii se nachází 8 měst. Všechny s výjimkou Tkvarčeli leží v blízkosti moře. Od severozápadu k jihovýchodu to jsou: Gagra (Гагра), Picunda (Пиҵунда), Gudauta (Гәдоуҭа), Nový Athos (Афон Ҿыц) Aqwa (Sochumi) (Аҟәа), Očamčira (Очамчыра), Tkvarčeli (Тҟәарчал) a Gali (Гал). Ve všech s výjimkou Gali žije nadpoloviční většina etnických Abcházců. Největším a zároveň hlavním městem Abcházie je Suchumi.[88][96]

NP na Kanárských ostrovech
Města v Abcházii
Město[96] Počet
obyvatel[88]		 Abcházci Arméni Gruzínci Rusové Okres
Suchumi 62 914 67,3 % 9,8 % 2,8 % 14,8 % okres Suchumi
Gagra 12 364 52,8 % 19,5 % 2,7 % 19,0 % okres Gagra
Gali 7 605 1,7 % 0,1 % 96,0 % 1,0 % okres Gali
Gudauta 8 514 82,3 % 3,4 % 2,6 % 8,7 % okres Gudauta
Nový Athos 1 518 59,6 % 8,1 % 1,2 % 24,0 % okres Gudauta
Očamčyra 5 280 72,7 % 3,1 % 8,9 % 10,0 % okres Očamčyra
Picunda 4 198 52,8 % 19,5 % 2,7 % 19,0 % okres Gagra
Tkvarčeli 5 013 66,5% 1,1 % 16,0 % 9,7 % okres Tkvarčeli
Města dohromady 107 406 61,7 % 9,3 % 10,2 % 13,6 %
Celá Abcházie 240 705 50,8 % 17,4 % 19,3 % 9,2 %

Politický systém

Na území Abcházie fakticky vládne separatistická Abcházká republika uznaná jen několika málo státy. Mezinárodní společenství ale uznává původní Autonomní republiku Abcházie v rámci Gruzie.

Vláda republiky Abcházie

Vlajka republiky Abcházie
Související informace naleznete také v článcích Volby v Abcházii a Státní symboly Abcházie.

Abcházie je podle separatistické ústavy prezidentská republika. Prezident je volený na pět let a současným prezidentem je Raul Chadžimba, který vyhrál prezidentské volby v roce 2014 se ziskem 50,5 % hlasů už v prvním kole.[97] Současným viceprezidentem je Vitali Gabnia.

Zákonodárnou moc vykonává 35členné Lidové shromáždění. Volby do Lidového shromáždění proběhly v roce 2012 a další by měly proběhnout v roce 2017.[98]

Mezi největší strany patří Jednotná Abcházie, Fórum pro Jednotnou Abcházii, Strana pro ekonomický rozvoj Abcházie, Ruská komunita v Abcházii, Abcházská komunistická strana. Pak jsou zde ještě lidová hnutí, např. Aitaira jehož členem je i současný prezident.[99]

Vláda Autonomní republiky Abcházie

Související informace naleznete také v článku Autonomní republika Abcházie.
Vlajka Autonomní republiky Abcházie

Vláda Autonomní republiky Abcházie je exilová progruzínská vláda s centrem v Tbilisi. Gruzínská vláda ji považuje za právoplatnou vládu Abcházie. V letech 2006–2008 bylo její sídlo ve Čchaltě, která se nachází na území Horní Abcházie což bylo jediné území, které bylo v Abcházii ovládané Gruzií, ale v roce 2008 byla Horní Abcházie dobyla Abcházským vojskem. Tato vláda také částečně zastupuje lidi kteří museli z Abcházie utéct po válce v letech 1992–1993. Současným předsedou je Giorgi Baramia.[100]

Administrativní dělení

Související informace naleznete také v článku Administrativní dělení Abcházie.

Abcházie se dělí na 7 okresů (Gagra, Gudauta, Suchumi, Gulripš, Očamčyra, Gali, Tkvarčeli). Okresy jsou stejné jako byly za SSSR, s výjimkou okresu Tkvarčeli který byl vytvořen v roce 1995 z částí okresu Gali a očamčyrského okresu.

Představitelé jednotlivých okresů jsou voleni ve volbách a jmenuje je prezident republiky. Každý kraj má také své zastupitelstvo.[96]

Podpora nezávislosti

Podle studie University of Colorado at Boulder z roku 2010 drtivá většina obyvatel Abcházie podporuje nezávislost Abcházie, přestože se menší skupina obyvatel přiklání k připojení k Rusku. Podpora pro znovu připojení ke Gruzii je velmi malá.[101] Dokonce i mezi etnickými Gruzíny je podpora nezávislosti Abcházie téměř 50%, zatímco zpátky ke Gruzii by jich chtělo méně než 20%. Mezi entnickými Abcházci se podpora znovupřipojení ke Gruzii pohybuje kolem 1%, podobně je tomu i u místních Rusů a Arménů.[102]

Armáda

Znak Abcházské armády
Podrobnější informace naleznete v článcích Armáda Abcházie a Vzdušné síly Abcházie.

Abcházská armáda (nebo také ozbrojené síly Abcházie) vznikla z tzv. Abcházské národní gardy, založené v roce 1992. Většina zbraní pochází z Ruska, většinou jde o staré sovětské vybavení. Hlavní část tvoří pozemní síly, ale jsou zde i menší letecké a námořní jednotky. V současné době je v Abcházii umístěno také 3500 ruských vojáků.[103]

Členění abcházské armády:

Pozemní síly Abcházie
Trvale zde slouží 5000 aktivních vojáků, ale v případě konfliktu lze mobilizovat až 50 000 osob.[104]
Vzdušné síly Abcházie
Nevelká jednotka, která má k dispozici pouze pár stíhaček a vrtulníků.[105][106]
Námořní síly Abcházie
Dělí se na tři divize se sídly ve městech: Suchumi, Očamčyra a Picunda.[107]

Doprava

Automobilová doprava

Nejčastější způsob dopravy v Abcházii je autem. Nejdůležitější silnice vede podél pobřeží a protíná téměř všechny důležitější města v Abcházii. Další významnou silnicí je Suchumská vojenská cesta, která vede ze Suchumi do soutěsky Kodori. Délka silnic první třídy a celostátního významu je 473,8 km. Zatímco délka místních silnic, které jsou obecně ve špatném stavu je 1 830,9 km[108].

Železniční doprava

osobní vlak v Abcházii
Podrobnější informace naleznete v článku Železniční doprava v Abcházii.

V Abcházii je 221 km železničních tratí. Nejdůležitější je přímořská trať Soči-Suchumi-Samtredia s odbočkou Očamčyra-Tkvarčeli (používá se pro přepravu uhlí do přístavu Očamčyra). Provoz sítě má na starosti státní podnik "Abcházské dráhy". Od války v letech 1992–1993 je železnice v dezolátním stavu, ale v roce 2009 si Abcházie vzala úvěr od Ruska ve výši 2 miliard rublů na jejich obnovu.[109][110]

Letecká doprava

V Abcházii se nacházejí dvě letiště. První(Suchumské letiště) se nachází asi 25 km od hlavního města Suchumi. Má 4 kilometry dlouhou přistávací dráhu, která je uzpůsobená na rozměrná letadla s kapacitou až 200 tun. Má perfektní meteorologické podmínky svého času to bylo letiště s nejlepšími meteorologickými podmínkami v SSSR.[111][112]

Druhé letiště (Bombora) se nachází 40 km od Suchumi v okolí Gudauty. Dráhy jsou určeny hlavně pro příjem civilních letadel.[113]

Lodní doprava

Hlavní a největší přístav v Abcházii se nachází v jejím hlavním městě Suchumi. I přes blokádu po roce 1993 přes přístav protékalo významné množství cestujících a zboží(roční obrat dosáhl až 290 000 tun).[114] Menší přístavy jsou rovněž v Gagře, Novém Athosu a jeden vojenský přístav je v Očamčyře.

1. července 2008 byla obnovena doprava mezi Soči a Suchumi, která byla přerušená od začátku války mezi Gruzií a Abcházií. Lodě mají kapacitu 250 cestujících a cena jednoho místa se pohybuje mezi 800 až 1200 rubly. Lodě vyplouvají 4krát za den.[115]

Ekonomika

Abcházská vína

Abcházie, jejíž rozpočet sestává ze 70% z ruských subvencí, postižená mnoha lety mezinárodní izolace, je hospodářsky silně orientovaná na Rusko a je zemí klanů se silnou korupcí a extrémně podvyvinutou ekonomikou.[116] Ekonomika Abcházie spočívá na třech základech: cestovní ruch, maloobchod a zemědělství.[116] Zaostalost výroby je příčinou nízké konkurenceschopnosti.[116]

Kvůli izolaci se abcházský mezinárodní obchod omezoval v roce 2008 hlavně na Rusko (64 %) a Turecko (18 %). V Abcházii se platí převážně rublem. V roce 2008 se vydal také Abcházský Apsar, v podobě mincí v hodnotě 10, 25 a 50 apsarů, jejichž použití v oběhu je omezeno, takže fungují spíš jako pamětní mince mající trvalý kurs k rublu 1:10.[117]

Naděje Abcházie spojené s olympijskými hrami v Soči se nenaplnily, když se dodávky omezily na vývoz lámaného kamene a štěrku pro výstavbu zařízení olympijských her, přičemž objem dodávek byl výrazně nižší, než si Abcházie přála. Příliv turistů při příležitosti olympijských her byl malý. K otevření letiště v Suchumi pro olympijské hry nedošlo, protože Mezinárodní organizace pro civilní letectví nepovažuje Abcházii za partnera.[116]

V šelfu u abcházského pobřeží se podle údajů z roku 2008 nachází ropa a v okrese Tkvarčeli jsou bohatá naleziště uhlí. V Abcházii se pěstují hlavně subtropické rostliny, jako třeba čaj, tabák, citrusy a zejména víno.[17]

HDP byl v Abcházii poprvé měřen v roce 2009 a činil 15 676,6 milionů rublů. Od té doby se měří každým rokem, v roce 2010 to bylo 20 777,8 milionů rublů, v roce 2011 21 988,1 milionů rublů[118] a v roce 2012 25 069,7 milionů rublů.[119]

Rok HDP Abcházie[118] Meziroční růst v % HDP na obyvatele Abcházie HDP Gruzie[120] Meziroční růst v % HDP na obyvatele Gruzie[121]
2009 15 676,6 mil. RUB
500 mil. USD[122]		 - 65 127 RUB/ob.
2077 USD/ob.		 10 766,8 mil. USD - 2 441 USD/ob.
2010 20 777,8 mil. RUB ▲ 32,5 % 86 320 RUB/ob. 11 638,2 mil. USD ▲ 8,0 % 2 614 USD/ob.
2011 21 988,1 mil. RUB ▲ 5,8 % 91 348 RUB/ob. 14 434,6 mil. USD ▲ 24,0% 3 220 USD/ob.
2012 25 069,7 mil. RUB[119] ▲ 14,0 % 104 151 RUB/ob. 15 747,2 mil. USD ▲ 9,0 % 3 490 USD/ob.
Turistický plakát na kterém je Gagra

Zemědělství

Za sovětské éry bylo zemědělství v Abcházii zaměřené na pěstování subtropických plodin jako jsou: citrusy, tabák, čaj. Po válce v letech 1992–1993 bylo abcházské zemědělství přeorientováno na kukuřici a pšenici. Zhruba od roku 2004 se začaly zase pěstovat subtropické plodiny které se vyvážely do Ruska.

V roce 2008 zveřejnil ruský novinář Vladimir Gorožankin, že Abcházie je soběstačná v pěstování tabáku a proslavená jsou také abcházská vína.[123]

V roce 2014 zveřejnila ruská novinářka Julia Latynina, že zemědělství skončilo v chaosu a rozvalu. Tabák uschl a dokonce kukuřice, jako tradičně hlavní potravina, se začala dovážet. Barbarské plundrování lesů ve formě vývozu drahého dřeva zejména do Turecka končí, jelikož všechno už bylo vytěženo.[124]

Cestovní ruch

Cestovní ruch spolu s navazujícím maloobchodem byl v Abcházii jedním z nejdůležitějších odvětví ekonomiky a měl zde také dlouhou tradici. Za časů SSSR to byla jedna z nejnavštěvovanějších oblastí a patřila do tzv. "Sovětské riviéry". Podle některých odhadů sem každoročně zavítaly až 2 milióny turistů. V roce 2007 ministerstvo financí Abcházie prohlásilo že jedna třetina daňových příjmů Abcházie pochází z turismu.

Po rozpadu SSSR, abcházském vyhlášení nezávislosti a následné mezinárodní izolaci počet turistů rapidně poklesl. Podle některých odhadů se scvrkl na přibližně 200 000 turistů za rok. V důsledku mezinárodní izolace přijíždějí turisté nejčastěji z Ruska. Hlavním cílem turistů jsou letoviska Suchumi a Gagra.[125]

Podle některých zdrojů se cestovní ruch oživil zlepšujícími se vztahy s Ruskem, když sem v roce 2007 mělo zavítat téměř půl milionu turistů.[17] A po mezinárodním uznání Ruskem se jejich počet dál zvyšuje v roce 2009 to už bylo milión turistů.[17] V roce 2010 došlo k výraznému poklesu turistů.[p 1][126]


V Abcházii, hlavně v pobřežních oblastech, se nachází mnoho turistických atrakcí. Většina hotelů a letovisek, které pochází ještě z období SSSR [17], se dnes (rok 2014) nachází ve zdevastovaném stavu. [116]

Podle analýzy přílivu turistů v Abcházii v roce 2013, zveřejněné na internetových stránkách komory obchodu a průmyslu Abcházie, činil počet návštěvníků státem vlastněných rekreačních středisek 120 051 osob v roce 2013, což je o 6 199 osob (5,5%) více než v roce 2012 (dalších 730 780 lidí se mělo účastnit expedicí a 148 000 výletů atd... celkem kolem milionu návštěvníků).[127] Podle ukrajinského novináře Vladimíra Kravčenka činí počet turistů ročně podle nespecikovaných neoficiálních informací asi 400 tisíc lidí, přičemž mnozí zůstávají v soukromých apartmánech. Abcházští experti konstatují, že oficiální turistický trh Abcházie neroste, především z důvodu nedostatku řádné infrastruktury cestovního ruchu. [116] Studie dále uvádí, že současná provozní kapacita rekreačních středisek, penzionů, hotelů a rekreačních domů zahrnuje asi čtvrtinu úrovně roku 1992. [124] Rekreační zařízení z doby Sovětského svazu jsou natolik zruinovaná, že jejich současná kapacita nepřekračuje 150 tisíc osob za sezonu.

Ruský žurnál "Turbiznes" tvrdí, že v roce 2014 navštívilo Abcházii 1 160 000 ruských turistů.[128]

Dalším problémem je vysoká hladina kriminality, která činí Abcházii nepřitažlivou pro turisty.[126][116]

Výstavba sousední rekreační oblasti v Soči na moderní turistickou oblast hrozí dalšími vážnými ztrátami v oblasti cestovního ruchu. [116]

Energetika

Hlavní výrobu elektrické energie zajišťuje Ingurská přehradní nádrž, která ale v Abcházii leží jen částečně. Z energie vyrobené touto elektrárnou putuje do Abcházie 40 % a zbývajících 60 % jde do Gruzie.

Před válkou fungovaly kromě Ingurské přehrady i přehrady v Tkvarčeli a Suchumi a 21 menších vodních elektráren, ale dnes už téměř žádná z nich nefunguje.

Kultura

Klášter v Novém Athosu

V abcházské kultuře se prolíná islám s křesťanstvím. Abcházská literatura je velmi mladá, začíná až ve 20. stol., přesto se zde dochovaly téměř starověké mytologické Nartské ságy, které má abcházská kultura společné s ostatními severokavkazskými kulturami. Abcházská abeceda byla vytvořena na konci 19. stol. a první noviny v abcházštině začaly vycházet v roce 1917.[129] První divadelní společnost zde vznikla v roce 1921.[zdroj?]

Média

V Abcházii existují soukromé i státní sdělovací prostředky. Mezi soukromými převažují ruskojazyčné (ruština je v Abcházii druhý úřední jazyk), státní jsou v abcházštině. Nejvýznamnější státní agenturou v tomto směru je Apsnypress. V Abcházii vysílá několik televizních stanic z toho 3 abcházské, mnoho ruských kanálů a i pár gruzínských ve východní Abcházii,[130] jsou zde dvoje státní noviny a řada soukromých, většinou ruských, ale i arménských nebo gruzínských.[131] Přestože v Abcházii existuje připojení k internetu už od roku 2001, zatím (k 2012) to není příliš používané médium (používá ho kolem 25% obyvatel).[16]

Abcházská kuchyně

Adžika: Abcházská kořenící směs

Abcházská kuchyně je podobná kuchyním ostatních kavkazských národů. Každodenní strava zahrnuje jogurt, sýr, mnoho čerstvé zeleniny a ovoce, trochu masa a ryb. Místo chleba používá kukuřičnou kaši. Většinu jídel si Abcházci namáčejí do speciálních pálivých omáček vyrobených hlavně z mleté červené papriky, různých bylinek a soli. Abcházci jedí tři jídla denně, z nichž je největší večeře.[132]

Sport

Nejoblíbenějším sportem v Abcházii je fotbal. Od roku 1994 zde funguje nezávislá amatérská fotbalová liga ve které hraje 9 týmů. Kromě fotbalu je zde oblíbený také basketbal, box a wrestling. Abcházie se jako neuznaný stát nemůže účastnit Olympijských her ani jiných mezinárodních soutěží. Často se stává, že abcházští sportovci na tyto soutěže jezdí v ruských barvách. Například na Olympijských hrách v Londýně soutěžili dva zápasníci ve volném stylu Besik Kuduchov a Denis Cagruš oba Abcházci za Rusko a vyhráli stříbrnou a bronzovou medaili.[133]

Státní svátky

V Abcházii se slaví celkem 8 svátků a 6 významných dnů.

Státní svátky a významné dny v Abcházii[134]
Datum Název Status
1.–2. leden Nový rok státní svátek
7. leden Vánoce státní svátek
14. leden Den stvoření a obnovy světa státní svátek
8. březen Mezinárodní den žen státní svátek
9. květen Den vítězství státní svátek
21. květen Den památky obětí kavkazské války a nuceného vysídlení horských národů Kavkazu významný den bez pracovního volna
23. květen Den svatého Šimona Kanonita významný den bez pracovního volna
23. červenec Den vlajky republiky Abcházie významný den s pracovním volnem
14. srpen Den vzpomínky na obránce vlasti významný den bez pracovního volna
26. srpen Den uznání nezávislosti republiky Abcházie významný den s pracovním volnem
30. září Den osvobození republiky Abcházie státní svátek
11. říjen Den ozbrojených sil republiky Abcházie významný den s pracovním volnem
26. listopad Den Ústavy republiky Abcházie státní svátek
10. dhú'l-hidždža (podle islámského kalendáře) Kurbannychua (Kurban-bajram) státní svátek

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Podle gruzínského serveru expertclub.ge patřily mezi příčiny propadu cestovního ruchu v roce 2010 špatné služby za zvyšující se ceny, hojné krádeže a loupeže na turistech, výběr nesmyslného "povinného pojištění turistů" spolu s výběrem vysokých pokut v případě, že se turista platbě vyhne a mnohahodinové fronty na hraničních přechodech v důsledku pomalého prověřování pasantů na ruské straně. Příčinou hraničních kontrol bylo zamezení odchodu hledaných a trestaných osob z Ruska do Abcházie, kteří měli možnost se ruské justici takto vyhnout. Špatné reference turistů o Abcházii se tehdy rozšířily po ruském internetu a snižovaly účinnost oficiálních reklamních kampaní. Podle toho samého zdroje abcházský vědec Beslan Baratelia potvrdil, že v roce 2010 došlo k poklesu turismu v Abcházii. Jako hlavní důvody ale uvedl finanční krizi, mistrovství světa ve fotbale 2010 a zvyšování cen v Abcházii následkem rostoucí globalizace.

Reference

  1. ↑ BERÁNEK, Tomáš. Index českých exonym. 1. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2006. 125 s. ISBN 80-86918-04-1. 
  2. ↑ LIŠČÁK, Vladimír. Státy a území světa. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Libri, 2009. 895 s. ISBN 978-80-7277-414-2. 
  3. ↑ La Géorgie redoute une intervention russe [online]. Le Figaro, 2012-06-20. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ Luke Coffey. Four years later -- seeking a peaceful end to the Russian occupation [online]. Fox News, 2012-08-31. Dostupné online. 
  5. ↑ Biden Says U.S. Will Not Recognize Abkhazia, South Ossetia. www.rferl.org. RFE/RL, 2013-02-02. Dostupné online. 
  6. ↑ Hopeful Georgia takes baby steps towards EU. www.aljazeera.com. Al Jazeera, 2013-11-30. Dostupné online. 
  7. ↑ Obama warns Moscow of ‘costs’ over Ukraine [online]. Financial Times, 2014-02-28. Dostupné online. 
  8. ↑ Putin’s takeover of Crimea is part of a larger strategy [online]. The Washington Post, 2014-03-03. Dostupné online. 
  9. ↑ 6 Unintended Consequences From The West's Passive Response To The Ukraine Invasion [online]. Forbes, 2014-03-05. Dostupné online. 
  10. ↑ Steven Erlanger. NATO Steps Back Into the U.S.S.R. [online]. The New York Times, 2014-05-22. Dostupné online. 
  11. ↑ E.U. signs Ukraine association deal, puts off sanctions till Monday [online]. Fortune, 2014-06-27. Dostupné online. 
  12. ↑ In Russia's Shadow: Searching for the Roots of the Georgia Problem [online]. Spiegel Online International, 2014-07-15. Dostupné online. 
  13. ↑ Analysis: Ukraine cease-fire a victory for Putin [online]. USA Today, 2014-09-06. Dostupné online. 
  14. ↑ US TO HELP GEORGIA BOOST ITS DEFENSES. bigstory.ap.org. Associated Press, 2014-09-07. Dostupné online. 
  15. ↑ US, Europe at odds over NATO expansion [online]. Deutsche Welle, 2014-09-09. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c Regions and territories: Abkhazia [online]. BBC, 2012-03-12 [cit. 2012-03-12]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b c d e f g Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené eno není určen žádný text
  18. ↑ a b c d e f g Gruzínsko - abcházský konflikt (1992-1993) [online]. Glosy.info, 2005-02-16 [cit. 2005-02-16]. Dostupné online. 
  19. ↑ Bell, Imogen (2002), Eastern Europe, Russia and Central Asia, strana 176; Taylor & Francis; ISBN 1-85743-137-5
  20. ↑ Jones, Stephen F. (Oct., 1988), The Establishment of Soviet Power in Transcaucasia: The Case of Georgia 1921–1928; Soviet Studies; Vol. 40; No. 4; pp. 616–639.
  21. ↑ (anglicky)www.rrc.ge – Abcházská Ústava z 1. dubna 1925; Regionalism Research Center; 4. dubna 2008
  22. ↑ (rusky)wikisource – sovětská ústava z roku 1924
  23. ↑ The Stalin-Beria Terror in Abkhazia, 1936-1953 [online]. Abkhaz world, 2010-06-30 [cit. 2010-06-30]. Dostupné online. 
  24. ↑ Gruzínsko - abcházský konflikt (1992-1993) [online]. Glosy.info, 2005-02-16 [cit. 2005-02-16]. Dostupné online. 
  25. ↑ Bývala to sovětská riviéra. Nyní se Abcházie stala cílem pro dobrodruhy [online]. Ihned.cz, 2013-07-11 [cit. 2013-07-11]. Dostupné online. 
  26. ↑ Turkey-Abkhazia Relations post-Abkhaz Elections [online]. Abkhaz world, 2009-12-30 [cit. 2009-12-30]. Dostupné online. 
  27. ↑ SECURITY COUNCIL EXTENDS GEORGIA MISSION UNTIL 31 JULY [online]. OSN, 1999-01-28 [cit. 1999-01-28]. Dostupné online. 
  28. ↑ Ethnic conflict in Georgia [online]. Le monde diplomatique, 2009-12-30 [cit. 2009-12-30]. Dostupné online. 
  29. ↑ UN helicopter shot down in Georgia [online]. BBC News, 2001-10-08 [cit. 2001-10-08]. Dostupné online. 
  30. ↑ Chief of Militia Group in Kodori Challenges Authorities [online]. civil.ge, 2006-07-22 [cit. 2006-07-22]. Dostupné online. 
  31. ↑ Georgia Says Helicopters From Russia Attacked Gorge [online]. Radio Free Europe, 2007-03-12 [cit. 2007-03-12]. Dostupné online. 
  32. ↑ Not Abkhazia’s but Russia’s Officers Killed in Tkvarcheli [online]. Kommersant, 2007-09-25 [cit. 2007-09-25]. Dostupné online. 
  33. ↑ Rusko zrušilo sankce vůči Abcházii [online]. ČT24, 2008-03-06 [cit. 2008-03-06]. Dostupné online. 
  34. ↑ Россия уходит из СНГ-2 [online]. polit.ru, 2006-01-10 [cit. 2006-01-10]. Dostupné online. 
  35. ↑ 2008 - Konflikt v Jižní Osetii - Rusko [online]. Valka.cz. Dostupné online. 
  36. ↑ Na pomezí Gruzie a Jižní Osetie se po několika hodinách znovu bojuje [online]. ČT24, 2008-08-07 [cit. 2008-08-07]. Dostupné online. 
  37. ↑ OBRAZEM: Gruzie se částečně stáhla z Jižní Osetie, jedná s Ruskem [online]. Novinky.cz, 2008-08-10 [cit. 2008-08-10]. Dostupné online. 
  38. ↑ Proti Gruzíncům už bojují i separatisté v Abcházii [online]. ČT24, 2008-08-09 [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. 
  39. ↑ Gruzínce vytlačili z jejich Abcházie [online]. Lidovky.cz, 2008-08-12 [cit. 2008-08-12]. Dostupné online. 
  40. ↑ Abcházie žádá o uznání nezávislosti [online]. Lidovky.cz, 2008-08-20 [cit. 2008-08-20]. Dostupné online. 
  41. ↑ Belarus says to recognize Abkhazia, S. Ossetia by weekend [online]. Ria Novosti, 2008-08-28 [cit. 2008-08-28]. Dostupné online. 
  42. ↑ S.Ossetia, Abkhazia to ask Ecuador to recognize independence [online]. Ria Novosti, 2009-10-30 [cit. 2009-10-30]. Dostupné online. 
  43. ↑ Peruvian opposition urges recognition of S.Ossetia, Abkhazia [online]. Ria Novosti, 2009-11-19 [cit. 2009-11-19]. Dostupné online. 
  44. ↑ San Marino to establish relations with Abkhazia [online]. Hlas Ruska, 2011-12-24 [cit. 2011-12-24]. Dostupné online. 
  45. ↑ Саудовская Аравия с пониманием отнеслась к действиям России в Южной Осетии [online]. Gazeta.ru, 2008-09-04 [cit. 2008-09-04]. Dostupné online. 
  46. ↑ Independence Demands in Georgia May Deepen Crisis [online]. Bloomberg.com, 2008-08-21 [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. 
  47. ↑ S. Ossetia Talks of Joining Russia [online]. The Moscow Times, 2008-09-01 [cit. 2008-09-01]. Dostupné online. 
  48. ↑ Nikolič: Srbsko se bude zabývat otázkou uznání nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie [online]. Hlas Ruska, 2012-05-27 [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. 
  49. ↑ a b Vanuatu scraps recognition of Georgia breakaway region [online]. Globalpost, 2013-05-20 [cit. 2013-05-20]. Dostupné online. 
  50. ↑ MFA of Abkhazia: today it is wrongfully to speak about termination of diplomatic relations between Abkhazia and Tuvalu [online]. ministerstvo zahraničí Abcházie, 2014-03-31 [cit. 2014-03-31]. Dostupné online. 
  51. ↑ Válku s Ruskem rozpoutala Gruzie, míní experti Evropské komise [online]. ČT24, 2009-09-30 [cit. 2009-09-30]. Dostupné online. 
  52. ↑ Nezávislá komise EU: Gruzie je odpovědná za rozpoutání agrese proti Jižní Osetii [online]. Hlas Ruska, 2009-09-22 [cit. 2009-09-22]. Dostupné online. 
  53. ↑ Mezinárodní soud OSN odmítl projednávat žalobu Gruzie na Rusko [online]. Hlas Ruska, 2011-04-01 [cit. 2011-04-01]. Dostupné online. 
  54. ↑ Abcházie: turecké dilema [online]. Literární noviny, 2009-10-06 [cit. 2009-10-06]. Dostupné online. 
  55. ↑ Udělejte něco s gruzínskými piráty - poprosila Abcházie mezinárodní společenství [online]. Hlas Ruska, 2013-03-22 [cit. 2013-03-22]. Dostupné online. 
  56. ↑ Slovenský byznys zamířil do Abcházie [online]. Hlas Ruska, 2012-09-17 [cit. 2012-09-17]. Dostupné online. 
  57. ↑ On the visit of the Foreign Minister Viacheslav Chirikba to Italy [online]. Ministerstvo zahraničí Abcházie, 2014-03-31 [cit. 2014-03-31]. Dostupné online. 
  58. ↑ I ministri di Abkhazia e Ossezia del Sud in visita ad Assisi [online]. Vivere Assisi, 2014-03-31 [cit. 2014-03-31]. Dostupné online. 
  59. ↑ Valerio, l'ex edicolante serenissimo ambasciatore di Ossezia e Abkhazia [online]. Gazzettino, 2014-03-28 [cit. 2014-03-28]. Dostupné online. 
  60. ↑ Abcházii ovládly nepokoje, opozice žádá demisi prezidenta [online]. Blesk.cz, 2014-05-27 [cit. 2014-05-27]. Dostupné online. 
  61. ↑ Abcházii ovládly nepokoje, opozice žádá demisi prezidenta [online]. E15.cz, 2014-05-27 [cit. 2014-05-27]. Dostupné online. 
  62. ↑ Pokus o státní převrat v Abcházii [online]. Hlas Ruska, 2014-05-28 [cit. 2014-05-28]. Dostupné online. 
  63. ↑ Abcházský parlament jmenoval úřadujícího prezidenta [online]. Hlas Ruska, 2014-05-31 [cit. 2014-05-31]. Dostupné online. 
  64. ↑ Ankvab rezignuje na post abchazského prezidenta [online]. Hlas Ruska, 2014-06-01 [cit. 2014-06-01]. Dostupné online. 
  65. ↑ Abchazská vláda rezignuje [online]. Hlas Ruska, 2014-06-02 [cit. 2014-06-02]. Dostupné online. 
  66. ↑ Situation in Abkhazia quiet, successful presidential election main task now - Bgangba [online]. ITAR-TASS, 2014-06-03 [cit. 2014-06-03]. Dostupné online. 
  67. ↑ Ankvab může kandidovat na mimořádných volbách prezidenta Abcházie [online]. Hlas Ruska, 2014-06-01 [cit. 2014-06-01]. Dostupné online. 
  68. ↑ Volby v neuznávané Abcházii vyhrál opoziční vůdce v prvém kole [online]. České noviny, 2014-08-25 [cit. 2014-08-25]. Dostupné online. 
  69. ↑ Посольство России в Абхазии начало работу на постоянной основе [online]. Interfax, 2009-05-01 [cit. 2009-05-01]. Dostupné online. 
  70. ↑ Багапш отметил сплочение Абхазии с Южной Осетией [online]. кавказский узел, 2007-09-26 [cit. 2007-09-26]. Dostupné online. 
  71. ↑ Diplomatic missions [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Abcházie. Dostupné online. 
  72. ↑ Representatives of Abkhazia [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Abcházie. Dostupné online. 
  73. ↑ Rusko uznalo nezávislost Abcházie a Jižní Osetie [online]. Idnes.cz, 2008-08-26 [cit. 2008-08-26]. Dostupné online. 
  74. ↑ Politiku Moskvy podpořilo 6 postsovětských prezidentů, Nikaragua uznala Jižní Osetii a Abcházii [online]. ČT24, 2008-09-05 [cit. 2008-09-05]. Dostupné online. 
  75. ↑ Venezuela uznala nezávislost Jižní Osetie a Abcházie [online]. Novinky.cz, 2009-09-10 [cit. 2009-09-10]. Dostupné online. 
  76. ↑ Nejmenší republika světa uznala Abcházii, od Rusů dostane miliony [online]. Idnes.cz, 2009-12-15 [cit. 2009-12-15]. Dostupné online. 
  77. ↑ a b LIGO, Godwin. Minister says oil an issue over non recognition of Abkhazia. Vanuatu Daily Post. 14 July 2011. Dostupné online [cit. 14 July 2011]. 
  78. ↑ Natapei withdraws recognition of Abkhazia [online]. Vanuatu daily Post, 2011-07-20 [cit. 2011-07-20]. Dostupné online. 
  79. ↑ Вануату отказалось от признания независимости Абхазии [online]. Взгляд, 2013-07-14 [cit. 2013-07-14]. Dostupné online. 
  80. ↑ Tuvalu uznalo nezávislost Abcházie a Jižní Osetie [online]. Hlas Ruska, 2011-09-23 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. 
  81. ↑ a b Абхазия, Южная Осетия и Приднестровье признали независимость друг друга и призвали всех к этому же [online]. Newsru.com, 2006-11-17 [cit. 2006-11-17]. Dostupné online. 
  82. ↑ Вице-спикер парламента Абхазии: Выборы в НКР соответствуют всем международным стандартам [online]. Ararat online, 2010-05-24 [cit. 2010-05-24]. Dostupné online. 
  83. ↑ Скупштине РСК признала Републике Абхазију и Јужну Осетију [online]. srpskapolitika, 2008-09-12 [cit. 2008-09-12]. Dostupné online. 
  84. ↑ Парламент Гагаузии признал Абхазию и Южную Осетию [online]. Regnum, 2008-09-19 [cit. 2008-09-19]. Dostupné online. 
  85. ↑ Abkhazia [online]. Organizace nezastoupených států a národů, 2008-03-25 [cit. 2008-03-25]. Dostupné online. 
  86. ↑ Текущие вопросы [online]. Společenství neuznaných států, 2006-07-14 [cit. 2006-07-14]. Dostupné online. 
  87. ↑ Сухуми и Цхинвали получили статус наблюдателей при ПСС РФ и Белоруссии [online]. Ria Novosti, 2008-10-17 [cit. 2008-10-17]. Dostupné online. 
  88. ↑ a b c d e f НАСЕЛЕНИЕ АБХАЗИИ [online]. ethno-kavkaz.narod.ru. Dostupné online. 
  89. ↑ Секрет абхазской веротерпимости [online]. нг религии, 2004-03-17 [cit. 2004-03-17]. Dostupné online. 
  90. ↑ Секрет абхазской веротерпимости [online]. Umma inform, 2011-09-14 [cit. 2011-09-14]. Dostupné online. 
  91. ↑ Abkhazia's Diaspora: Dreaming of Home [online]. Euroasianet.org, 2009-03-08 [cit. 2009-03-08]. Dostupné online. 
  92. ↑ Abcházie přijala syrské repatrianty [online]. Hlas Ruska, 2013-05-01 [cit. 2013-05-01]. Dostupné online. 
  93. ↑ The Abkhazian language and its place in the Caucasian family of languages [online]. Abkhaz world. Dostupné online. 
  94. ↑ UNESCO Interactive Atlas of the World’s Languages in Danger [online]. UNESCO. Dostupné online. 
  95. ↑ Encyclopedia Britannica. Abkhazia. Redakce Hoiberg Dale H.. 15th. vyd. Chicago, IL: Encyclopedia Britannica Inc., 2010. ISBN 978-1-59339-837-8. S. 33. 
  96. ↑ a b c Города и районы Абхазии [online]. delfin-tour. Dostupné online. 
  97. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Ankvab není určen žádný text
  98. ↑ Abcházie volila parlament, podle zbytku světa nezákonně [online]. Aktuálně.cz, 2012-03-10 [cit. 2012-03-10]. Dostupné online. 
  99. ↑ Republic of Abkhazia (Apsny) [online]. Abkhaz world. Dostupné online. 
  100. ↑ Саакашвили: В Абхазию возвращается легитимное правительство [online]. Regnum, 2006-07-27 [cit. 2006-07-27]. Dostupné online. 
  101. ↑ How people in South Ossetia, Abkhazia and Transnistria feel about annexation by Russia [online]. washington post, 2014-03-20 [cit. 2014-03-20]. Dostupné online. 
  102. ↑ Inside Abkhazia:A Survey of Attitudes in a De Facto State [online]. University of Colorado at Boulder. Dostupné online. 
  103. ↑ Russian Troops in Abkhazia to Get Air-Conditioned APCs [online]. Ria Novosti, 2013-04-19 [cit. 2013-04-19]. Dostupné online. 
  104. ↑ Милитаризм по-кавказски [online]. Nezavislaja gazeta, 2001-10-13 [cit. 2001-10-13]. Dostupné online. 
  105. ↑ Abkhazian (ABK) [online]. World Air Forces, 2007-01-15 [cit. 2007-01-15]. Dostupné online. 
  106. ↑ Почему Грузия проиграет будущую войну [online]. segodnia, 2007-02-27 [cit. 2007-02-27]. Dostupné online. 
  107. ↑ Флот Грузии и Абхазии. Справка [online]. Ria novosti, 2009-09-02 [cit. 2009-09-02]. Dostupné online. 
  108. ↑ Транспорт Абхазии [online]. narod.ru. Dostupné online. 
  109. ↑ АБХАЗСКАЯ ЖЕЛЕЗНАЯ ДОРОГА [online]. Naror.ru. Dostupné online. 
  110. ↑ Без российского капитала экономику не восстановим [online]. Interfax, 2009-05-27 [cit. 2009-05-27]. Dostupné online. 
  111. ↑ SUKHUMI DRANDA [online]. World aero data. Dostupné online. 
  112. ↑ Sukhumi-Babusheri Airport profile [online]. Aviatio nsafety network, 2005-11-30 [cit. 2005-11-30]. Dostupné online. 
  113. ↑ Бомбора – оплот российского военного присутствия в Абхазии [online]. Gruzija online, 2013-11-05 [cit. 2013-11-05]. Dostupné online. 
  114. ↑ Grant travel tour. Dostupné online. 
  115. ↑ Восстановлено морское сообщение между Сочи и абхазскими Гаграми [online]. ИА REGNUM, 2008-07-01 [cit. 2008-07-01]. Dostupné online. 
  116. ↑ a b c d e f g h KRAVCHENKO, Vladimir. Abkhaz cost of Russian protectorate. www.eurodialogue.eu. February 12, 2014. Dostupné online [cit. Květen 02, 2015]. 
  117. ↑ Новая денежная единица - апсар: Обзор СМИ Абхазии [online]. ИА REGNUM, 2008-10-17 [cit. 2008-10-17]. Dostupné online. 
  118. ↑ a b Экономика Абхазии [online]. rustrademission.ru. Dostupné online. 
  119. ↑ a b ВВП Республики Абхазия. Оценка и перспективы [online]. Apsnyonline.com. Dostupné online. 
  120. ↑ GDP (current US$) [online]. The World bank. Dostupné online. 
  121. ↑ GDP per capita (current US$)GDP [online]. The World bank. Dostupné online. 
  122. ↑ Abkhazia calculated GDP [online]. GeorgiaTimes, 2010-07-07 [cit. 2010-07-07]. Dostupné online. 
  123. ↑ Экономический потенциал Абхазии и Южной Осетии и его освоение [online]. It Kernel, 2008-09-04 [cit. 2008-09-04]. Dostupné online. 
  124. ↑ a b LATYNINA, Julia. Urok abchazskovo. www.novayagazeta.ru. June 2, 2014. Dostupné online [cit. Květen 02, 2015]. 
  125. ↑ WEIR, Fred. Abkhazia's tourism fights to regain fabled legacy. Christian Science Monitor. July 2, 2008. Dostupné online [cit. Leden 27, 2011]. 
  126. ↑ a b [http://eng.expertclub.ge/portal/cnid__5460/alias__Expertclub/lang__en/tabid__2546/default.aspx Tourist season in Abkhazia: so who is lying? (angl.)
  127. ↑ http://www.tppra.org/ru/novost/analiz-turisticheskih-potokov-v-abhazii-za-2013-g
  128. ↑ http://tourbus.ru/news/8118.html
  129. ↑ Абхазская литература [online]. яндекс. Dostupné online. 
  130. ↑ A survey of access to informations in Abkhazia and its inpact on peoples lives [online]. ARTICLE 19, 2007-07 [cit. 2007-07-01]. Dostupné online. 
  131. ↑ ПРЕССА АБХАЗИИ (АПРЕЛЬ 2002) [online]. cjes.ru, 2002-04-05 [cit. 2002-04-05]. Dostupné online. 
  132. ↑ Abkhazian Cuisine [online]. Abkhaz world. Dostupné online. 
  133. ↑ Abkhazians [online]. Countries and Their Cultures. Dostupné online. 
  134. ↑ Государственные праздники Абхазии [online]. Apsny.ru. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Administrativní dělení Gruzie
Autonomní republiky
Regiony (mchare)
Města se zvláštním statusem
Tbilisi (hlavní město)
Abcházie v tématech
Dějiny
Geografie
Politika
Státní symboly
Ostatní
Okresy v Abcházii
Státy a regiony s významným zastoupením Severokavkazských národů

Šablona:Slovanské státy

Členství v mezinárodních organizacích
Státy s částečným mezinárodním uznáním
členské státy OSN
částečně neuznané
ArménieArménie Arménie • ČínaČína Čína (mezinárodní uznání) • IzraelIzrael Izrael (mezinárodní uznání) • Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea • KyprKypr Kypr • Severní KoreaSeverní Korea Severní Korea
nečlenské státy OSN
Státy uznané alespoň jedním
členským státem OSN
Státy uznané pouze
nečlenskými státy OSN
Státy zcela postrádající
mezinárodní uznání
Společenství neuznaných států
AbcházieAbcházie Abcházie • Jižní OsetieJižní Osetie Jižní Osetie • ArcachArcach Arcach • PodněstříPodněstří Podněstří
Geografická lokalizace
Státy a území v Asii
Nezávislé státy
Teritoria, kolonie a
závislá území
Územní celky se sporným
mezinárodním postavením
Státy a území v Evropě
Suverénní státy
Státy bez plného uznání
Závislá území
Dánsko
Spojené království
Zvláštní oblasti vnitřní suverenity
Finsko
Norsko
Spojené království
  • 1 Oceánské ostrovy v blízkosti Evropy jsou obvykle zařazeny ke kontinentu, i když se nenacházejí na jeho kontinentálním šelfu.
  • 2 Některé země zcela mimo konvenční geografické hranice Evropy jsou běžně spojovány s kontinentem kvůli etnologickým vazbám.
  • 3 Stát leží větší částí v Asii.
Státy a regiony Kavkazu
Postsovětské republiky
Členské státy OSN
Mezinárodně neuznané státy
Mezinárodní organizace
Státy u Černého moře
1 Částečně uznané státy.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Abcházie&oldid=12586184“