Vítečník sítinovitý
 Vítečník sítinovitý | |
|---|---|
 Vítečník sítinovitý (Spartium junceum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Podčeleď | Faboideae |
| Tribus | Genisteae |
| Rod | vítečník (Spartium) |
| Binomické jméno | |
| Spartium junceum L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vítečník sítinovitý (Spartium junceum) je jediný druh rodu vítečník z čeledi bobovité. Je to metlovitý keř s oblými rýhovanými šedozelenými větvemi a velkými žlutými květy, rozšířený ve Středomoří a jihozápadní Asii. V ČR je zřídka pěstován jako okrasná rostlina.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vítečník je opadavý metlovitý keř dorůstající výšky 1,5 až 3 metry. Listy jsou jednoduché, čárkovitě kopinaté, 5 až 20 mm dlouhé, střídavé a záhy opadávají, přičemž asimilační funkci zajišťují zelené větve. Větévky jsou prutovité, oblé, s okrouhlým průřezem, jemně rýhované, šedozelené. Květy jsou žluté, motýlovité, asi 2,5 cm dlouhé, v řídkých koncových hroznech. Kalich je asi 5 mm dlouhý, dvoupyský, horní pysk je rozštěpený až k bázi, spodní se 3 drobnými zuby. Pavéza je nazpět ohnutá. Člunek je vzhůru zakřivený, na vrcholu špičatý, delší než křídla. Tyčinek je 10 a jsou jednobratré. Čnělka je zakřivená, s bliznou po čnělce sbíhající. Lusky jsou úzce podlouhlé, ploché, pukající 2 chlopněmi, 4 až 9 cm dlouhé, chlupaté a obsahují 5 až 18 lesklých hnědých semen.[1][2]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Vítečník sítinovitý je rozšířen ve Středomoří a jihozápadní Asii, od Pyrenejského poloostrova po Krym a Sýrii, na pobřeží severní Afriky a na Kanárských ostrovech.[1][2] Roste jako součást středomořské keřové vegetace zvané makchie, na útesech, v roklích a na narušených místech.[3]
Obsahové látky a jedovatost[editovat | editovat zdroj]
Vítečník obsahuje jedovaté chinolizidinové alkaloidy, zejména spartein. Z dalších těchto alkaloidů je přítomen cytisin, methyl cytisin, anagyrin a thermopsin. Jedovatá jsou zejména semena.[3][4]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Vítečník je v klimaticky příhodných oblastech světa pěstován jako okrasný keř a k ochraně půdy před erozí. Může se stát invazní rostlinou. Z větví se získávají vlákna podobná jutě. Květy poskytují vonnou silici. Vítečník má i medicínské využití, je však jedovatý.[3]
V České republice je vítečník poměrně zřídka pěstován jako okrasná dřevina. Je k vidění např. v Botanické zahradě UK Na Slupi a v Průhonickém parku.[5] Vyžaduje teplé chráněné polohy.[1][2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3.
- ↑ a b c KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
- ↑ a b c Legumes of the World. [online]. Kew Royal Botanical Gardens. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-11.
- ↑ ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vítečník sítinovitý na Wikimedia Commons
