Sovětský lunární program

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

V druhé polovině roku 1966 se rozběhl sovětský lunární program. Sestával ze tří částí: Sojuz, L-1 a L-3.

Sojuz[editovat | editovat zdroj]

Tyto lodi o celkové délce 6,98 m a maximálním průměru 2,72 m sestávají ze tří části: z návratového modulu SA (spuskajemyj apparat, спускаемый аппарат), z obytné sekce BO (bytovoj otsek, бытовой отсек) a přístrojové sekce PAO (priborno-aggregatnyj otsek, приборно-аггрегатный отсек). V zadní části přístrojové sekce je umístěn zdvojený korekční motor, který slouží jednak k manévrování na oběžné dráze, jednak k brzdicímu manévru pro sestup z oběžné dráhy na Zemi. V této části programu se nacvičovalo manévrování na oběžné dráze. Od září 1966 se připravovali k letu Sojuzem Alexandr Volkov, Alexej Jelisejev, Valerij Kubasov a Georgij Grečko, ten byl nahrazen Olegem Makarovem, už v lednu 1967 přeřazeným do programu L-1. Po neúspěších (lety Sojuzu 1, Sojuzu 2 a 3) se Sojuz 4 a 5 spojily a Jelisejev a Chrunov (z CPK) přeručkovali po vnějším povrchu lodí z jedné do druhé. V září 1969 se Jelisejev, Kubasov a Volkov zúčastnili skupinového letu tří Sojuzů, pokus o spojení Sojuzu 7 a 8 skončil nezdarem. Setkání a spojení lunárního, orbitálního a přistávacího modulu měl nazkoušet další let Sojuzu (program Kontakt). Na let se z kosmonautů oddílu připravovali od května 1969 Viktor Pacajev,později i Oleg Makarov a Nikolaj Rukavišnikov, později též Jazdovskij a Grečko. V červenci 1971 byl program zrušen a kosmonauti přeřazeni. Program Sojuz pokračoval dlouhodobým letem Sojuzu 9 (17 dní a 16 hodin) v červnu 1970.

Porovnání lodí Apollo a L-3

Program L-1[editovat | editovat zdroj]

Loď L-1 byl vlastně upravený Sojuz. Při výrobě vycházeli sovětští konstruktéři z konstrukce lodi Sojuz 7K-OK. Ta byla zbavena několika svých částí kvůli snížení hmotnosti, například odstranění orbitálního modulu a záložního padáku. Kosmická loď byla schopna nést dva kosmonauty. Na oblet Měsíce v upravené verzi lodi Sojuz se v Hvězdném městečku společně s vojenskými kolegy od ledna 1967 připravovali Sevasťanov, Rukavišnikov a Makarov, později i Grečko.

Program L-3[editovat | editovat zdroj]

Sojuz 7K-L3 (LOK) byla vesmírná loď, která byla navržena tak, aby dopravila dva muže od Země k Měsíci . LOK měl dopravit dva kosmonauty na oběžnou dráhu kolem Měsíce a sloužit jako „matka“ pro lunární modul LK. Do skupiny určené k přistání na Měsíci byli v září 1967 určeni Anochin, Bugrov, Nikitskij (nebyli v květnu 1968 pojati do oddílu CKBEM a odešli), Jazdovskij (pouze do roku 1968) a Pacajev. Od začátku roku 1968 i Makarov, Sevasťanov a Rukavišnikov, krátce i Feoktistov. Už v únoru 1969 byli Grečko a Sevasťanov přeřazeni do skupiny připravující se na let tří Sojuzů. V květnu 1969 Pacajev a v lednu 1970 Rukašvinikov s Makarovem přešli do programu Kontakt. V programech L-1 a L-3 tak nezůstal nikdo.

Další části programu[editovat | editovat zdroj]

V programu byla též vyvinuta raketa N-1, ale všechny její starty skončily neúspěchem. Dále byl vyvinut přistávací modul LK pro přistání jednoho kosmonauta na povrchu Měsíce. Pro výstupy na povrch měsíce byl vyvinut skafandr Orlan.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]