Sound Blaster

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sound Blaster je označení pro rodinu zvukových karet, které po mnoho let byly de facto standardem pro audio na IBM PC kompatibilních platformách. Výrobcem karet Sound Blaster je firma Singapurského původu Creative Technology, v USA též známa jako Creative Labs.

Historie karet Sound Blaster[editovat | editovat zdroj]

Sound Blaster 2.0 model 1350B
Sound Blaster PRO 2.0
Sound Blaster 16
Sound Blaster AWE32
Sound Blaster 32 IDE
Sound Blaster AWE64
Sound Blaster Live! Value
Sound Blaster Audigy 2 ZS
Sound Blaster X-Fi XtremeGamer Fatal1ty Pro

C/MS[editovat | editovat zdroj]

Historie firmy Creative začíná s vypuštěním desky s Creative Music system(C/MS) v roce 1987 Obsahovala dva obvody Philips SAA 1099, které společně podávaly 12 hlasů speakerového „vosa v krabici“ stereo zvuku plus nějaké další hlukové kanály. Tyto obvody byly dříve vyzdvihovány velmi velkým počtem elektronických časopisů kolem celého světa. V roce 1988 označila Creative svůj produkt C/MS jako Game Blaster.

Sound Blaster 1.0[editovat | editovat zdroj]

První karta nesoucí jméno Sound Blaster se objevila v listopadu 1989. Měla 11kanálový FM syntetizér1 na čipu Yamaha YM3812 jinak znám jako OPL2. Poskytl perfektní kompatibilitu s tehdy vedoucí kartou od společnosti AdLib, která získala podporu počítačových her v předcházejících letech.

Creative použila zkratku DSP, která označovala zvukovou část Sound Blasteru. Tehdy to doslova stálo za Digital Sound Processor místo používanějšího Digital Signal Procesor. Což byl velice jednoduchý mikročip od Intelu. Karta mohla přehrávat zvuk až do 23 kHz vzorkovací frekvence (Kvalita AM rádia) a nahrávat o 12 kHz (o něco lepší než kvalita telefonní linky). Původní kartě ovšem scházel antialiasingový filtr, takže výsledný zvuk byl většinou kovový (to bylo opraveno s příchodem Sound Blaster Pro verze, kde si uživatel mohl vybrat mezi dvěma filtry). Karta také měla game port a příhodné MIDI konektory. Navzdory těmto omezením , se za necelý rok Sound Blaster stala nejprodávanější kartou pro PC, a to proto, že karta poskytovala podporu pro hry s podporou karet AdLib za menší cenu a s některými přídavnými funkcemi. Zabudování Game Portu a jeho důležitost jsou hodně přehlíženy, když se mluví o úspěchu Sound Blasteru. Počítače této doby neměly zabudovaný game port a jeho cena byla více než 800 Kč. Zvuková karta také ovšem zabrala jeden z mála slotů, které PC tehdejší doby měly.

Při rozhodování mezi koupí AdLib karty nebo plně kompatibilním Sound Blasterem, který měl navíc zabudovaný game port, což ušetřilo jeden slot, a navíc karta obsahovala DSP, většina uživatelů volila Sound Blaster. Přímá podpora karty ve hrách ovšem nenastala, dokud Sound Blaster nezískal dominanci v oblasti zvuků.

Sound Blaster 1.5[editovat | editovat zdroj]

Sound Blaster 1.5 vypuštěn v 1990, opustil technologii C/MS čipů, mohly však být zakoupeny od Creative zvlášť a vloženy do dvou slotů na kartě.

Sound Blaster 2.0[editovat | editovat zdroj]

Sound Blaster 2.0 přidal podporu pro DMA1, který napomáhal v reprodukci nepřetržité smyčky zvuku a zvýšil maximální frekvenci přehrávání na 44kHz.

Sound Blaster PRO[editovat | editovat zdroj]

Vypuštěna v květnu 1991, byla první významná předělávka jádra karty a jeho možností. Mohla nahrávat a přehrávat digitální zvuk na rychlejších vzorkovacích frekvencích (nahrávání až 44,1 kHz 8bity na kanál v mono nebo 22,050 kHz 8bity na kanál ve stereo) a byl přidán mixér, který umožňoval nezávislou hlasitost zvuku různým podsystémům karty. První verze Pro také používala dva YM3812 čipy (jeden pro levý a druhý pro pravý kanál); oba čipy mohly být naprogramovány stejně pro dosažení mono zvuku, pokud nebylo použito AdLib kompatibilní rozhraní. Verze 2.0 přešla na vylepšený YMF262 čip také známý jako OPL3. Podpora MIDI se stala stoprocentní a dovolila přesnější časování, ale nebyla ještě kompatibilní s průmyslovým standardem MPU-401.

Sound Blaster Pro byla první karta od Creative, která měla zabudované rozhraní pro CD-ROM. Většina měla rozhraní pro mechaniky od Panasonicu (Matsushita MKE) i přes velkou oblíbenost CD-ROM mechanik přes IDE rozhraní. Po vydání karty, Creative začala také prodávat „Multimedia Upgrade Kits“, obvykle obsahující zvukovou kartu, Matsushita CD-ROM mechaniku (1×, 2×) a velký výběr multimediálního softwaru na revolučním CD-ROM mediu. Karty byly také prodávány výrobcům PC jako OEM a měly neobvyklé vylepšení, například podporu pro IDE mechaniky.

Sound Blaster 16[editovat | editovat zdroj]

Další model karty Sound Blaster 16 (červen 1992) představil 16-bitové digitální audio. Stejně jako starší verze i tato nativně podporovala FM syntézu skrz Yamaha OPL3 čip. Konečně podpora MIDI zahrnovala i MPU-401 emulaci (sice v hloupém módu, ale stačilo na většinu MIDI aplikací).

Wave Blaster byla ve skutečnosti MIDI periferie vnitřně připojená k MIDI portu. Takže ji mohl jakýkoliv PC sekvencer použít. Nakonec se tento design ukázal natolik úspěšný, že Creative vyrobila PCI verzi karty. To ovšem potřebovalo vyřešit zpětnou kompatibilitu s DOS programy. Přesunutí karty z ISA sběrnice, která už byla jednou nohou v hrobě, odstranilo potřebu pro DMA linku, které byla stále potřeba pro DOS zvukovou podporu.

Sound Blaster AWE32[editovat | editovat zdroj]

AWE stojí za Advanced Wave Effects (Pokročilé vlnové efekty). Karta byla představena v březnu 1994, dlouhá 355 mm, tedy v délce pasující do ISA slotu.

Sound Blaster 32[editovat | editovat zdroj]

Představena v 6. června 1995.

Sound Blaster AWE64[editovat | editovat zdroj]

Přímý následovník AWE32. Z listopadu 1996. Mnohem menší karta „poloviční ISA délky“ (termín je zavádějící, nebyla to karta přímo poloviční). Nabízela původní funkce AWE32, ale také měla nějaké nové vylepšení, například podporu pro lepší polyfonii a zredukování šumu. AWE64 přišla ve 3 verzích. Základní 512 kB RAM; Standardní 1024 kB RAM a Zlatá verze 4096kB RAM a oddělený SPDIF výstup.

Sound Blaster Live![editovat | editovat zdroj]

Srpen 1998 zažil představení procesoru EMU10k1. Ten přinesl DirectSound akceleraci a EAX1.0 a EAX2.(environmental audio extensions) pro lepší simulaci zvukového prostředí, vysoce kvalitní 64 hlasový vzorkový syntetizér (zvaný wavetable) a integrovaný FX8010 DSP čip pro zpracování digitálních zvukových efektů v reálném čase. Live! podporovala více reproduktorový výstup, zpočátku až 4 (4 satelity a subwoofer), pozdější verze Live!, většinou zvané Live! 5.1, nabídly 5.1 kanálovou podporu, která přidala podporu centrálního reproduktoru a LFE subwoofer výstupu, velice užitečné při sledování filmů. Live! 5.1 mohl také použít jeden z 3,5mm jacků jako SPDIF výstup, který povoloval připojení vnějšího dekodéru.

Sound Blaster X-Fi[editovat | editovat zdroj]

X-Fi (Extreme fidelity) byla vypuštěna v srpnu 2005 a přichází v konfiguracích: XtremeMusic, Platinum, Fatal1ty FPS, XtremeGamer a Elite Pro. 130 nm EMU20k1 zvukový čip pracuje na 400MHz a má 51 milionů tranzistorů. Jeho výkon je kolem 10000 MIPS (milionů instrukcí za sekundu), což je přibližně 24× více než odhadovaný výkon jeho předchůdce – Audigy procesor. Uživatel má možnost si vybrat mezi módy: herní, zábavní a rekreační, každý povolující zkombinované funkce čipsetu. X-Fi používá EAX 5.0, který podporuje 128 3D umístěných hlasů s maximálně čtyřmi efekty na každém. Tato verze také obsahuje 24 bitový kristalizér, který je určen k zesílení bicích nástrojů tak že umístí důraz na nízké a vysoké části zvuku. X-Fi nabízel některé z nejmocnějších mixovacích možností vůbec dostupných, což z ní dělá velmi mocnou kartu pro začínající domácí hudebníky.