Sonderkommando
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sonderkommando - (německy zvláštní oddíl/zvláštní komando) - název užívaný v koncentračních táborech pro oddíl tvořený převážně ze silných a zdatných vězňů židovského původu, určený pro práci v plynových komorách a při spalování mrtvol. Tyto oddíly byly vytvářeny ve všech německých vyhlazovacích táborech - Auschwitz-Birkenau, Chelmno, Belzec, Treblinka, Sobibór, Lublin-Majdanek. Další Sonderkommanda vznikala v rámci tzv. Akce 1005 (Aktion 1005), jejíž cílem bylo zahlazení stop po masových vraždách napáchaných nacisty ve východní Evropě. Tato Sonderkommanda operovala na území Polska a okupovaných uzemích Sovětského svazu, později i v někdejší Jugoslávii [1]. Ke konci války fašisté ve snaze o zametení stop členy Sonderkommand zabíjeli, aby nemohli vynést informace.
[editovat] Literatura
Velmi podrobně je vylíčena úloha Sonderkommanda v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau v knize "Svědkové z továrny na smrt", která se soustředí na osudy členů Sonderkommanda, vznik a vývoj jednotlivých bloků tábora, řešeni otázky "zvláštního zacházení" včetně podrobných popisů náplně práce jednotlivých členů Sonderkommanda, vzpoury i porážky vězňů. Kniha má výpovědní hodnotu na úrovni vzpomínek očitých svědků, členů Sonderkommanda, kteří se dožili osvobození a obsahuje i několik málo fotografií pořízených vězni.
