Slaník stříbrný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Soličník stříbrný)
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Slaník stříbrný

Slaník stříbrný (Halimodendron halodendron)
Slaník stříbrný (Halimodendron halodendron)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Tribus: Hedysareae
Rod: slaník (Halodendron)
Binomické jméno
Halimodendron halodendron
(Pallas) Druce, 1917
Větévka s plody

Slaník stříbrný (Halimodendron halodendron), česky též soličník stříbrný, je jediný druh rodu slaník. Je to opadavý ostnitý keř se zpeřenými listy a purpurovými květy, rostoucí na zasolených půdách v Asii od Ruska a Mongolska po severní Čínu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Slaník je opadavý ostnitý bohatě větvený keř dorůstající výšky až 2 metry. Kůra je tmavě šedohnědá, pupeny bělavě plstnaté. Listy jsou sudozpeřené, s 1 až 2 páry lístků. Řapík je krátký a vytrvalý stejně jako střední osa listu, po opadu lístků se obojí přeměňuje v ostny. Lístky jsou obkopinaté, 1,2 až 3 cm dlouhé a 0,6 až 1 cm široké, na bázi klínovité, na vrcholu zaoblené až vykrojené. Lístky jsou zpočátku hustě stříbřitě chlupaté, později olysávají. Květy jso uspořádány po 2 až 5 v hroznech vyrůstajících na starších krátkých větévkách. Kalich je zvonkovitý, 5 až 6 mm dlouhý, s 5 velmi krátkými zuby. Koruna je bledě purpurová až purpurově červená. Pavéza je téměř okrouhlá, na okrajích mírně stočená, asi stejně dlouhá jako křídla a o něco delší než člunek. Tyčinek je 10 a jsou dvoubratré (9+1). Semeník je stopkatý, zploštělý, se zahnutou čnělkou zakončenou drobnou bliznou. Lusky jsou nafouklé, 1,5 až 2,5 cm dlouhé a 0,5 až 1,2 cm široké, žlutohnědé. Kvete v červnu a červenci.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Slaník je rozšířen v Asii od jihozápadního Ruska po Mongolsko a severní Čínu (provincie Kan-su, Vnitřní Mongolsko a Sin-ťiang). Je to slanomilný druh, vyhledávající zasolené půdy na písčinách, podél řek a v lesích.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Slaník stříbrný byl popsán ze Sibiře již v roce 1773 jako Robinia halodendron. Jméno Halimodendron halodendron bylo poprvé publikováno Andreasem Vossem v roce 1894, je však považováno za neplatně publikované. Druh byl platně popsán až v roce 1917, kdy jej uveřejnil George Claridge Druce.[3] Některé zdroje však jako autora platného jména uvádějí Vosse.[4]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Tomuto keři se daří v lehkých, propustných půdách a neprospívá mu řez. Je silně zimovzdorný, až do -40oC. Množí se semeny, která je třeba před výsevem spařit a nechat nabobtnat. Lze jej také roubovat na podnož čimišníku stromovitého (Caragana arborescens).[2][5][6][7] Semena si uchovávají klíčivost asi 4 roky.[8]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Slaník je v ČR celkem zřídka pěstován jako sbírková dřevina v botanických zahradách a arboretech. Je vysazen např. na Alpínu v Průhonickém parku, v Dendrologické zahradě v Průhonicích a v botanické zahradě PřF UP v Olomouci.[9][10] Existují i nečetné okrasné kultivary, např. 'Purpureum' se sytěji zbarvenými květy.[7]

V některých státech USA (zejména v Kalifornii) je slaník považován za invazivní rostlinu.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b XYANGIUN, Zhu; LARSEN, Kai. Flora of China: Halimodendron [online]. . Dostupné online.  
  2. a b KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  3. The International Plant Names Index [online]. . Dostupné online.  
  4. The Plant List [online]. . Dostupné online.  
  5. WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha : Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6.  
  6. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1978. 000128363.  
  7. a b Dendrologie online: Halimodendron halodendron [online]. . Dostupné online.  
  8. Dendro.mojzisek.cz: Doba po kterou si osivo uchovává klíčivost [online]. . Dostupné online.  
  9. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.  
  10. VAŠUT, Radim J.; PĚNKAVOVÁ, Tereza. Dřeviny. Průvodce dřevinami Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc : [s.n.], 2008.  
  11. USDA: Introduced, Invasive, and Noxious Plants [online]. . Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]