Solenofágní hmyz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stavba těla a bodavě-sacího ústrojí komára

Solenofágní hmyz, též solenofág, (termín vzniklý složením z latinského solenos – trubka, roura a fagos – pohlcující potravu) je krev sající (bodavý) hmyz, který má dlouhé a tenké bodavé ústrojí (dovoluje rychlé sání přímo z cévy), takže se netvoří hematom. Bodnutí není bolestivé a k sání dochází obvykle opakovaně v krátkých intervalech, a to i několikrát za den. Mezi solenofágy řadíme blechy, vši a komáry. Bodavý (krev sající) hmyz (někdy též hematofágní hmyz) můžeme tedy podle typu bodavě-sacího ústrojí zařadit do dvou kategorií: solenofágní a thelmofágní hmyz.[1]

Bodnutí

Solenofágní hmyz, oproti thelmofágnímu hmyzu (mají robustnější bodavé ústrojí, agresivní enzymy slin, sají pomalu a vyvolávají hematomy, patří mezi ně ovádi, muchničky a kotule), obvykle nezpůsobí svým vpichem infekci, funguje však velmi často jako přenašeč různých onemocnění. Mnohdy může docházet k sekundární infekci.[1]

Zástupci solenofágního hmyzu

Blecha

Blechy jsou vývojově pokročilý a sekundárně bezkřídlý hmyz s proměnou dokonalou, v dospělosti výlučně cizopasný. Dospělé blechy sají krev svých hostitelů – savců (94 % druhů blech), ptáků (6 %). Kromě samotného sání na hostitelích jsou blechy nebezpečné zejména jako přenašeči mnoha bakteriálních onemocnění – například moru (Yersinia pestis), endemické myší skvrnivky (Rickettsia typhi), bartonelozy koček (Bartonella clarridgeiae), ale i helmintů. Z prvoků přenášejí u hlodavců několik druhů trypanosom. Z virů jsou pak vektory např. myxomatozy králíků. Štípance od blech vytvářejí na pokožce postižených lidí často charakteristické řady (např. kolem švů oblečení, atd.) a u citlivých lidí dochází ke vzniku nápadných pupenců.[2]

Veš

Vši jsou sekundárně bezkřídlým parazitickým hmyzem, jehož všechna vývojová stádia sají krev svých hostitelů. K sání dochází opakovaně, a to i několikrát za den. Ústní ústrojí mají značně modifikované (přeměněné) a přetvořené v bodavě-sací aparát s vysunovatelným styletem (štíhlé, ostré bodavě-sací ústrojí vší).

Alergické reakce hostitelů může způsobit trus vší, který je vetřen do drobných poranění vzniklých následkem sání (vstupní branou pro řadu sekundárních infekcí). Přenáší také různá onemocnění, a to jak u zvířat, tak u lidí. Pediculus humanus – veš šatní je přenašečem skvrnitého tyfu neboli "skvrnivky" (původcem bakterie Rickettsia prowazekii), dále přenášejí zákopovou horečku (bakterie R. quintana) nebo návratnou horečku (Borrelia recurrentis).[3]

Komár

Komáři mohou svým sáním znepříjemňovat život lidem, ale i jiným živočichům. Nebezpeční jsou však zejména jako přenašeči mnoha závažných onemocnění. Původce onemocnění (bakterie, virus,...) přenášejí (z člověka na člověka, ze zvířete na zvíře, ale také ze zvířete na člověka a opačně) ve slinách v bodavě-sacím ústním ústrojí. Díky schopnosti létat mohou nakazit obrovské množství svých obětí. Z virů je to například žlutá zimnice, horečka dengue – Dengue virus (Aedes aegypti, A. albipictus), západonilská horečka (Culex pipiens, C. modestus), japonská B encefalitida, Chikungunya virus, (Aedes aegypti, A. albopictus). Z protozoárních onemocnění je pak nejnebezpečnější malárie (plasmodium).[4] Z helmintoz přenášejí komáři lymfatické filariozy (onemocnění vyvolané cizopasnými červy filáriemi vlasovci, převážně v subtropických oblastech),[5] které u lidí způsobují elefantiázu.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b SYCHRA Oldřich, KLIMEŠ Jiří, ŠIROKÝ Pavel. Zoologie pro veterinární mediky: Podkmen Šestinozí. Dostupné z: http://www.zoologie.frasma.cz/mmp%200214%20sestinozi/%C5%A1estinoz%C3%AD.html
  2. ↑ VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2007, str. 279-282 ISBN 978-807-3870-089.
  3. ↑ VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2007, str. 272-275 ISBN 978-807-3870-089.
  4. ↑ KUBÍČKOVÁ, Lucie. Emergentní mikrobiální patogeny přenášené hematofágními členovci v Evropě. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita
  5. ↑ Velký lékařský slovník: Filarioza. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/filarioza
  6. ↑ VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2007, str. 283-288 ISBN 978-807-3870-089.

Literatura

  • VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2007, 318 s. ISBN 978-807-3870-089.

Speciální

  • KUBÍČKOVÁ, Lucie. Emergentní mikrobiální patogeny přenášené hematofágními členovci v Evropě. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Solenofágní_hmyz&oldid=14100411“