Sojuz-Apollo
Šablona:Infobox Kosmická loď Šablona:Infobox Kosmická loď Program Sojuz-Apollo nebo také Apollo-Sojuz Test Project byl první společný let Spojených států amerických a Sovětského svazu v roce 1975. Program, vycházející z dohody mezi prezidentem USA Richardem Nixonem a předsedou Rady ministrů SSSR Alexejem Kosyginem podepsané v Moskvě 24. května 1972, ukončil éru vesmírného závodu o dobytí Měsíce a začal slibovat mezinárodní spolupráci v kosmických programech obou kosmických velmocí.
Příprava
Pro spojení obou lodí byl třeba speciální spojovací modul o hmotnosti 2112 kg ve tvaru válce, který sloužil především jako přechodová komora mezi loděmi, naplněnými odlišnou atmosférou o odlišných tlacích. Lodě Sojuz byly naplněny směsí dusíku a kyslíku při běžném tlaku, lodě Apollo používaly atmosféru čistého kyslíku o sníženém tlaku. Spojovací modul také zajistil kompatibilitu spojovacích uzlů a obsahoval navíc vědeckou aparaturu.
Vyzkoušením všech připravovaných úprav bylo smyslem letu Sojuzu 16 osm měsíců před společným letem.
Členové obou posádek při společném letu měli původně hovořit svým rodným jazykem, ale ještě před letem padlo rozhodnutí, že Američané budou hovořit rusky a Rusové anglicky. Rodilý mluvčí totiž lépe porozumí i neobratnému sdělení ve svém jazyce, naopak cizinec, který se jazyku učí krátce, nemusí rozumět hovorové řeči.[1]
Apollo
Kosmická loď Apollo ASTP se spojovacím modulem určeným pro připojení Sojuzu, umístěný místo lunárního modulu, vystartovala na raketě Saturn IB. V katalogu COSPAR získala označení 1975-066A a byla poslední lodí Apolla ve vesmíru.
posádka
Thomas Stafford (již dříve letěl na Gemini 6A, Gemini 9A, Apollo 10, v Apollo-Sojuz byl velitel)- Vance Brand (zde v Apollo-Sojuz letěl do kosmu poprvé jako pilot velitelského modulu, později absolvuje lety v STS-5, STS-41-B, STS-35).
- Donald Slayton (poprvé letěl zde, v Apollo-Sojuz jako pilot spojovacího modulu, dál už do kosmu neletěl)
Sojuz
Kosmická loď Sojuz byla vybavená speciálním androgynním stykovacím zařízením. Podle COSPARu získala číslo 1975-065A.
posádka
Alexej Leonov (2) - zde v Sojuzu 19 velitel, již dříve letěl s Voschodem 2- Valerij Kubasov (3) - na Sojuzu 19 byl technikem, za sebou zkušenost z letu Sojuzem 6, později letěl v Sojuzu 36
Průběh letu
Z kosmodromu Bajkonur vystartoval 15. července 1975 Sojuz 19 ve 12:20 světového času (UTC) , kosmická loď Apollo odstartovala z mysu Canaveral přesně v 19:50 UTC. Raketa Saturn IB po startu zamířila k Sojuzu a 17. července 1975 v 16:12:30 UTC byl spojovací manévr úspěšně dokončen asi o šest minut dříve než se očekávalo. Po spojení vesmírných lodí probíhaly především formální akce jako například výměna vlaječek mezi posádkami, podepisování dokumentů a televizní přenosy, ale také předání semínek, které byly později zasazeny ve dvou zemích.
Experimenty
Apollo se 19. července odpoutalo od Sojuzu a jeho úkolem bylo udělat umělé zatmění Slunce pozorovatelné ze Sojuzu. Apollo se vzdálilo od Sojuzu asi 200 metrů a po pořízení snímků sluneční koróny sovětskými kosmonauty se opět vrátilo zpět, a spojilo se s Sojuzem.
Další experiment, který měl zjistit koncentraci atomového kyslíku a dusíku v kosmickém prostoru prováděla posádka Apolla, která vysílala ultrafialové paprsky k Sojuzu, na kterém bylo umístěno speciální zrcadlo. Odražené paprsky pak vzdalující se Apollo zachycovalo[2].
Přistání
Sojuz po provedení experimentu přistál 21. července v 10:50 na pevnině. Apollo přistálo 24. července ve 21:18 na mořskou hladinu. Mise byla velkým technickým i politickým úspěchem. Jediný vážnější problém se stal díky chybě posádky Apolla při sestupové fázi, která způsobila tvrdší přistání na hladině a unikání škodlivého kysličníku dusičitého do kabiny. Kosmonauti se začali dusit, Brand ztratil na chvíli vědomí. Po přistání byli dopraveni na loď New Orleans s pomocí žabích mužů a vrtulníku. Nebyl nikdo zraněn, nicméně posádka musela strávit 14 dní ve vojenské nemocnici v Honolulu na Havajských ostrovech.
Zajímavosti
Program Sojuz-Apollo byl částečně inspirován filmem z roku 1968 Marooned, ve kterém je posádka Apolla zachráněna ruskou kosmickou lodí. I když bylo vybavení vyvinuté pro Apollo-Sojuz Test Project pouze na jedno použití, dovolil NASA udržet pilotované lety po skončení letů na Měsíc a k vesmírné stanici Skylab. Protože Saturn IB a velitelský modul Apolla zbyly po zrušení dalších letů na Měsíc, byl Apollo-Sojuz Test Project jedním z nejlacinějších pilotovaných vesmírných programů, který kdy byl uskutečněn.
Na počest společného letu byla planetka objevená v roce 1977 sovětským astronomem Nikolajem Černychem pojmenována (2228) Soyuz-Apollo.[3]
Na čs. trhu se prodávaly cigarety s filtrem s dvojjazyčným nápisem Sojuz-Apollo a Apollo-Sojuz.
Znak mise
Znak mise Apollo-Sojuz Test Project nosila americká posádka modrým plátem vlevo, aby se četla Apollo-Sojuz a sovětská posádka červeným plátem vlevo, aby se četla Sojuz-Apollo.
Odkazy
Reference
- ↑ PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. S. 223.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vance Devoe Brand, s. 269.
- ↑ SCHMADEL, Lutz D. Dictionary of Minor Planet Names. 5.. vyd. New York: Springer Verlag, 2003. Dostupné online. ISBN 3-540-00238-3.
Literatura
- PACNER, Karel. Sojuz volá Apollo. Praha: Albatros, 1976.
Externí odkazy
