Sociometrie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sociometrie (z lat. socius = druh; řec. metre  = míra) je soubor sociologických metod, které se pokoušejí měřit sociopreferenční vztahy ve skupině, vzájemné sympatie a antipatie členů skupiny. Podle Ditricha je sociometrie "základní technika, která slouží ke zjišťování, popisu a analýze směru a intenzity preference v mezilidských vztazích a malých sociálních skupinách". Jejím zakladatelem je Jakob Levy Moreno.

Původ a historie sociometrie[editovat | editovat zdroj]

Idea sociometrie byla poprvé zformulována v roce 1923 v knize Jacoba L. Morena Das Stegreiftheater. Morenova myšlenka tkví v tom, že společnost v sobě obsahuje strukturu sympatií a antipatií na jejíž základech spočívá nadstavba společnosti institucionální. Její původy byly ve zkoumání chování lidí v zajateckých táborech za 1. sv. v., inspirována byla řadou psychologických, psychiatrických a sociologických zdrojů, ačkoliv sám Moreno jako zdroje inspirace uváděl spíše F. Kafku, O. Březinu, J. Wassermanna a H. Manna, tedy spisovatele. V Morenově teorii figuruje několik sporných pojmů a hypotéz, které se doposud nepodařilo dokázat či ověřit, její přínos je však podle Velkého sociologického slovníku značný.[1]

Sociometrie zapříčinila významný posun ve vývoji sociologie. Zejména v druhé třetině 20. stol. prožila sociometrie velký boom. V roce 1937 začal vycházet časopis Sociometry, do kterého přispívala řada významných psychologů a sociologů. O pět let později byl v Beaconu (NY, USA) založen Sociometrický institut (později Institut J. L. Morena), po kterém následovaly další ústavy jak v USA, tak v Evropě. Od pol. 60. let se však význam sociometrie zmenšuje.[1]

Kromě J. L. Morena se o rozvoj sociometrie zasloužily i další osobnosti jako E. F. Borgatta, G. C. Homans, H. H. Jenningsová, A. Bjerstedt, D. Ph. Cartwright, S. Chapin, J. Nehněvajsa, L. Zeleny, D. Slejška, M. Petrusek.[1]

Aplikace sociometrie[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik sociometrických metod. Základní dělení je na přímé a nepřímé preferenční techniky. U přímých technik je nutné, aby respondent reagoval pravdivě, nepřímé techniky respondentovu snahu o zvrácení výsledku testu obcházejí. Nejznámější sociometrickou metodou je sociometrický test. Rozlišujeme tři formy sociometrické analýzy: sociometrická matice, sociogram a sociometrický index.

Sociometrie jako výzkumnou metodu lze využít při nejrůznějších příležitostech, kdy potřebujeme zjistit vztahy uvnitř malé sociální skupiny, například ve školách, domovech důchodců, dětských domovech, klubech mládeže a podobně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PETRUSEK, M., LINHART, J., VODÁKOVÁ, A., MAŘÍKOVÁ, H. Velký sociologický slovník. 2.. vyd. Praha : Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-310-5. S. 1183.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PETRUSEK, M., LINHART, J., VODÁKOVÁ, A., MAŘÍKOVÁ, H. Velký sociologický slovník. 2.. vyd. Praha : Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-310-5. S. 1183.
  • MUSILOVÁ, M., MUSIL, J. Sociografie. Olomouc, 2008. ISBN 978-80-903449-5-2
  • CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada, 2007.ISBN 978-80-247-1369-4

Související články[editovat | editovat zdroj]