Sněhová vločka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Sněhová vločka (rozcestník).
Sněhová vločka pod mikroskopem
Wilson Bentley: Mikrofotografie sněhových vloček z roku 1902

Sněhová vločka (ledový dendrit) je forma pevného skupenství vody (sněhu). Ledové dendrity vznikají v atmosféře, kde se vytváří i jejich tvar.

Historie zkoumání vloček[editovat | editovat zdroj]

Nad dendrity si lámal hlavu už v polovině 17. století filozof a přírodovědec René Descartes, ale pojednání o vločkách napsal i Johannes Kepler. Oba zjistili, že ledové krystalky mají vždy přibližný tvar šestiúhelníku (případně jsou šestiboké) - mají šest přibližně stejných ramen. Nejčastěji však nejsou dokonale souměrné.

Sněhové vločky jsou „maličké zázraky nekonečné krásy“, na světě s největší pravděpodobností nenajdete dvě naprosto stejné.
— Wilson Alwyn „Vločka“ Bentley[1]

Prvním známým fotografem sněhových vloček byl Wilson Alwyn „Vločka“ Bentley[2], který perfektně ovládl proces chytání vloček na černý samet takovým způsobem, že mohl zachytit jejich obrazy ještě před roztavením nebo sublimací. První vločku nasnímal 15. ledna 1885 a tento snímek je považován za první fotografii sněhové vločky vůbec.[3] Každou vločku nejprve zachytil na černou tabuli a rychle ji dal na mikroskopické sklíčko. Za svůj život zachytil více než 5000 obrázků krystalů.[2] Bentley poeticky popisoval sněhové vločky jako „maličké zázraky krásy“ a sněhové krystaly jako „ledové květy“. Přes tyto poetické popisy své práce Bentley dbal na vědeckou objektivitu práce. V roce 1931 Bentley pracoval s Williamem J. Humphreysem z U.S. Weather Bureau na zveřejnění ilustrované knížky Snow Crystals, ve které bylo 2500 fotografií. Je také autorem hesla sníh ve čtrnáctisvazkové edici Encyclopædia Britannica.[4]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Symetrie vločky
Kochova vločka

Každá vločka padá jinak; některé plachtí, jiné vibrují. Dlouho se říkalo, že nikdy nespadnou dvě stejné vločky, ale není fyzikální důvod, proč by to nemohlo nastat. Na druhou stranu přesný tvar vloček určuje teplota, za které vznikají.[5] Tak například za teploty −2 °C se tvoří vločky neobvyklého trojúhelníkového tvaru.[6] Jeden krystalek je asi miliarda molekul vody.[zdroj?] Největší vločky padaly prý roku 1887 v Montaně (USA), kde na šířku měly 38 cm a na výšku 20 cm. - toto však není ověřená informace a je velmi nedůvěryhodná.[7]

Existují dvě převládající vysvětlení symetrického tvaru vloček. Mohl by být způsoben "komunikací" nebo "přenosem informací" mezi rameny vločky: růst jednoho ramene ovlivní růst ramen ostatních. Fyzikálním vysvětlením takové komunikace by mohlo být povrchové napětí nebo fonony. Druhé vysvětlení tvrdí, že v měřítku jedné vznikající sněhové vločky panují téměř stejné fyzikální podmínky a souměrnost vločky je jejich výsledkem. Ve větším měřítku např. jednoho mraku by v proměnlivém prostředí s různou vlhkostí, teplotou a podobně.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Existuje fraktál navržený švédským matematikem Helge von Kochem, zvaný Kochova vločka, který se geometricky blíží podobě některých vloček, přitom má poměrně jednoduchý matematický popis.
  • Japonský spisovatel Masaru Emoto napsal několik knih o tom, že komplexnost vločky může souviset s jakousi neurčitou pozitivní vibrací nebo energií prostředí, ve kterém se vločka vytvoří. Toho lze údajně dosáhnout například slovem, hudbou nebo modlitbou. I pomocí fotografií přiložených v knize se snaží argumentovat, že komplexnější a krásnější vločky vznikají za této pomoci pozitivní energie a hostilní prostředí dá vzniknout vločkám s jednodušší strukturou nebo s porušenou symetrií.[8] Masaru Emoto však není ve vědeckých kruzích brán příliš vážně a ačkoliv se mu dostalo světové popularity obzvláště v ezoterické sféře, jeho pokusy s vodou byly vyvráceny. [9][10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku snow na anglické Wikipedii.

  1. Wilson Alwyn Bentley (1922), Popular Mechanics Magazine, Vol. 37, pages 309-312.
  2. a b http://www.rozhlas.cz/itip/portal/_zprava/533908
  3. http://www.fext.cz/kalendar/leden.htm
  4. Bentley Snow Crystal Collection of the Buffalo Museum of Science: Other Resources [online]. [cit. 2007-06-19]. Dostupné online.  
  5. Klesius, Michael (2007), "The Mystery of Snowflakes", National Geographic 211 (1): 20, ISSN 0027-9358
  6. http://www.its.caltech.edu/~atomic/snowcrystals/class/class.htm
  7. William J. Broad. Giant Snowflakes as Big as Frisbees? Could Be [online]. New York Times, 2007-03-20, [cit. 2009-07-12]. Dostupné online.  
  8. http://www.masaru-emoto.net/english/ediary200609.html#0915
  9. http://sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1179743306
  10. http://rationalwiki.org/wiki/Masaru_Emoto

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu