Sluneční plachetnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Studie sluneční plachetnice z NASA.

Sluneční plachetnice je kosmické plavidlo, které je poháněno tlakem dopadajícího slunečního, či případně i jiného záření na velkou odrazivou plochu. Protože plocha musí být co největší, připomíná plachtu. Kosmické plavidlo je pak urychlováno ve směru normály k plachtě podobně, jako vítr pohání klasické námořní plachetnice. Nakláněním plachty lze regulovat zrychlení i směr letu. Díky fyzice letů na oběžné dráze je možné letět i směrem ke Slunci, stačí jen zpomalit.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Protože tlak záření je velmi malý, je velmi malé rovněž zrychlení, působí však neustále a to bez pohonných hmot. Pro dosažení využitelného zrychlení kolem 1 mm·s-2 je třeba velikosti plachty řádově stovky metrů až kilometrů při velmi malé hmotnosti plachty.

Plachetnice není poháněna slunečním větrem, ale v podstatě pouze elektromagnetickým zářením. Tlak částic slunečního větru je asi 10 000× menší.

Plachetnice se hodí především pro meziplanetární lety a pro vysoké dráhy nad Zemí, a to spíš s lehčím nákladem. Nedá se použít pro start ze Země a je velmi nevhodná pro nízké oběžné dráhy, kde nad účinkem slunečního záření převládá aerodynamický odpor vrchních vrstev atmosféry.

Zmínky v literatuře[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o možnosti „plachtění“ jsou už u Johannese Keplera, později u J. Verna, v 60. letech byla představa plachty zpopularizována Cordwainerem Smithem v povídce The Lady who Sailed the Soul (1960) a Arthurem Charlesem Clarkem v povídce The Wind from the Sun (1972).

Reálné pokusy[editovat | editovat zdroj]

První reálný pokus o vypuštění sluneční plachetnice Cosmos 1 21. června 2005 se nezdařil.

První úspěšně vypuštěná sluneční plachetnice byla IKAROS Japonské vesmírné agentury. Jejím primárním úkolem bylo stát se první funkční sluneční plachetnicí a následně proletět kolem Venuše. 21. května 2010 byla vynesena na orbitu Země, kde rozvinula svoji plachtu a 10. června 2010 z ní úspěšně vyplula směrem k Venuši, kolem které úspěšně proletěla 8. prosince 2010.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]