Sluneční chrám
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sluneční chrám je moderní označení užívané v egyptologii pro specifický typ egyptského chrámu určený ve starověkém Egyptě k provozování kultu slunečního boha a budovaný výhradně panovníky 5. dynastie. Z pramenů je známo, že v oblasti mennoferské nekropole vzniklo celkem šest těchto staveb, archeologicky jsou prozatím doloženy dvě. Podle shodného mínění badatelů byla jejich výstavba projevem vzrůstajícího významu kultu boha Rea v královské ideologii a zvláštního vztahu členů této dynastie s ním,[1] který se projevil také trvalým zavedením jména „syn Reův“ do královské titulatury.[2] Podoba jejich architektonického plánu je do znančné míry analogická podobě modelu soudobých pyramidových komplexů; ostatně také funkčně a nábožensky byly chrámy spojeny s pyramidovými komplexy svých stavebníků[3] a pravděpodobně souvisely více s představou posmrtného života králů než se službou slunečnímu bohu v přítomnosti.[1] Výzkum slunečních chrámů je jedním z výzkumných projektů Českého egyptologického ústavu.
Obsah |
[editovat] Architektonická podoba chrámu
[editovat] Známé chrámy
Z pramenů je známo, že sluneční chrám nechalo na mennoferské nekropoli vybudovat celkem šest panovníků 5. dynastie. Protože byl funkčně spojen s pyramidovým komplexem příslušného panovníka,[3] je zřejmé, že s výjimkou chrámu Menkauhora, který svou hrobku zcela jistě postavil jinde,[4] se všechny stavby tohoto typu nacházely v oblasti archeologické lokality Abúsír, kde byli jejich stavitelé také pohřbeni:[5]
- Veserkafův sluneční chrám nazvaný „Reova (sídelní) pevnost“ a umístěný severně od později postavené Sahureovy pyramidy,
- Sahureův nazvaný „Reova louka“, jehož některé bloky byly z nejasných důvodů nalezeny v pozdějším chrámu vybudovaném Niuserreem,
- Neferirkareův nazvaný „Místo Reova potěšení“,
- Neferefreův nazvaný „Reův obětní stůl“
- Niuserreův sluneční chrám nazvaný „Potěšení Reovo“ a nalezený v Abú Gurábu severně od chrámu Veserkafova,
- Menkauhorův nazvaný „Místo, na němž Re vychází“.
Vesekafova pyramida se sice nachází v Sakkáře, ale i jeho sluneční chrám je umístěný v Abúsíru; v tom ovšem není třeba spatřovat nějakou zvláštní okolnost, protože oddělení obou pohřebišť bylo uměle vytvořeno teprve archeology v 19. století a nemá kořeny ve starověku.[1]
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ a b c MÁLEK, Jaromír. Stará říše. In SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha : BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 5, s. 124n.
- ↑ VERNER, Miroslav. Pyramidy: tajemství minulosti. Praha : Academia, 1997. 407 s. ISBN 80-200-0583-8. s. 34.
- ↑ a b VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha : Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. s. 228.
- ↑ VERNER, Miroslav. Pyramidy: tajemství minulosti. Praha : Academia, 1997. 407 s. ISBN 80-200-0583-8. s. 282.
- ↑ přehled podle VERNER, Miroslav. Ztracené pyramidy, zapomenutí faraoni. Abúsír. Praha : Academia, 1994. 243 s. ISBN 80-200-0507-2. s. 111.
