Slovensko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Slovenská republika)
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o samostatném státu ve Střední Evropě. Další významy jsou uvedeny v článku Slovenská republika (rozcestník).
Slovenská republika
Vlajka Slovenska
vlajka
Znak Slovenska
znak
Hymna: Nad Tatrou sa blýska
Geografie

Poloha Slovenska

Hlavní město: Bratislava
Rozloha: 49 036 km² (126. na světě)
Nejvyšší bod: Gerlachovský štít (2 655 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Poloha: 49° 0′ s. š., 20° 0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 5 410 728[1] (114. na světě, 2013)
Hustota zalidnění: 110 ob. / km² (88. na světě)
HDI: 0,840 (velmi vysoký) (35. na světě, 2012)
Jazyk: slovenština (úřední), čeština (zčásti úřední), regionálně maďarština, rusínština
Národnostní složení Slováci (85,8 %), Maďaři (9,7 %), Romové (1,7 %), Češi (0,8 %), Rusíni (0,4 %), Ukrajinci (0,2 %), Jiní a neuvedeno (1,4 %)
Náboženství římští katolíci (62 %), protestanti (6,9 %), řečtí katolíci (4,1 %), kalvinisté (2 %), pravoslavní (0,9 %), 13 % bez vyznání
Státní útvar
Státní zřízení parlamentní republika
Vznik 1. ledna 1993 (rozdělení Československa)
Prezident Ivan Gašparovič
Premiér Robert Fico
Měna Euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP) 25 300 USD (41. na světě, 2012)
Giniho koeficient 26.0[2] (2009)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 703 SVK SK
MPZ SK
Telefonní předvolba +421
Národní TLD .sk
Orientační mapka Slovenska

Slovenská republika je vnitrozemský stát nacházející se ve střední Evropě. Na východě sousedí s Ukrajinou, na jihu s Maďarskem, na jihozápadě s Rakouskem, na západě s Českem a na severu s Polskem. V roce 2013 zde žilo přibližně 5 410 728 lidí.[1] Hlavním městem je Bratislava, úředním jazykem je slovenština.

Slovensko je členem OSN, NATO (od 29. 3. 2004), OBSE (od 1. ledna 1993), WTO, MMF, Světové banky, Rady Evropy (od 30. června 1993), EU (od 1. 5. 2004), EEA, Eurozóny, Evropské celní unie a Schengenského prostoru (od 21. 12. 2007), OECD, Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur.

Před příchodem Slovanů v 5. století žili na území Slovenska především Keltové a Germáni. V 7. století se zdejší obyvatelstvo stalo součástí Sámovy říše a poté hrály oblasti západního Slovenska významnou roli především jako jedno z krystalizačních center Velké Moravy. Po zániku tohoto státního útvaru se Slovensko stalo součástí uherského státu. Po vymření uherské dynastie Arpádovců se v Uhrách vystřídalo několik rodů domácího i cizího původu, dokud v 16. století nezískali do svých rukou uherský trůn Habsburkové. S příchodem osvícenství a později během 19. století proběhlo slovenské národní obrození, v rámci něhož Ľudovít Štúr kodifikoval roku 1846 slovenštinu jako národní jazyk Slováků. Do roku 1918 trvaly snahy o prosazení slovenské jazykové autonomie a povznesení slovenské kultury, které byly potírány maďarizační politikou uherské vlády. Po roce 1918 se Slovensko stalo součástí Československa, v rámci něhož získali Slováci statut státotvorného národa. Mezi lety 1939–1945 existovala na území Slovenska takzvaná Slovenská republika, která byla satelitem nacistického Německa. Roku 1945 byl obnoven československý stát, o tři roky později se vlády zmocnil komunistický režim, který byl svržen během listopadové revoluce roku 1989. Neshody mezi českými a slovenskými politickými elitami vyústily roku 1993 v rozdělení Československa, důsledkem čehož vznikla Slovenská republika jakožto suverénní slovenský stát. Od roku 2004 je Slovensko součástí NATO a Evropské unie, v roce 2009 byla v zemi zavedena jednotná evropská měna euro.

Slovenský stát je parlamentní republikou s demokratickými institucemi. V hospodářství se vyznačuje převážně soběstačnou zemědělskou produkcí, modernizovaným průmyslem a rozvíjejícím se sektorem služeb, který převažuje jak v podílu hrubého domácího produktu, tak pracovní síly. Celkově je ekonomika Slovenska velmi úspěšná a patří mezi jedny z nejrychleji rostoucích v regionu. Dopravní infrastruktura je vzhledem ke geografickému profilu země řidčeji rozprostřena, avšak v současnosti dochází k jejímu rozšíření a modernizaci. V oblasti výroby elektřiny převažují jaderné elektrárny, následované tepelnými a vodními. Slovenská armáda je integrovaná do struktur NATO, podílí se na zahraničních misích a v současnosti je plně profesionalizovaná. Z okolních států má Slovensko pevné svazky především s Českou republikou, naopak se nelepší konfliktní vztahy s Maďarskem. V zemi existuje silná maďarská a romská menšina. Slovensko má rovněž bohatou kulturní i vědeckou tradici jako i množství přírodních a historických památek.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Vznik názvu Slovensko a etnonyma Slováci je pevně spjat s existencí uherského státu. Tím, že předkové Slováků žili na vymezeném území odděleném státní hranicí od jim jazykově blízkých Čechů, Moravanů a Poláků a zároveň je od zdejšího německého a maďarského obyvatelstva odlišovaly jiný jazyk a kultura, došlo v rámci uherského státu k vytvoření zárodků slovenského povědomí. V oficiálních pramenech většinou byli obyvatelé dnešního Slovenska nazýváni Slavus či Sclavus, aby tak byli odlišeni od Chorvatů, Poláků, Čechů a dalších slovanských národů. Termín slovenský se často užíval například v názvech obcí a u toponym, a to především v místech, kde se ve větší míře spolu stýkaly jednotlivé neslovanské národy Uher s původní slovanskou populací Slovenska.[3]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Slovenska.

Prvním „státním útvarem“ na území Slovenska bylo Vanniovo království, jehož byla větší část území státu několik let v 1. století součástí. Slovanské osídlení se objevilo přibližně od 5. století. Od roku 568 země sousedila a byla i pod nadvládou nomádských Avarů a v 7. století se stala součástí Sámovy říše. V roce 791 Karel Veliký porazil Avary a Slované s již rozpadlými kmenovými vztahy vytvořili samostatné Moravské a Nitranské knížectví. Po roce 833 následovala integrace obou knížectví do celku Velké Moravy, nazývaného v období vlády Svatopluka Velkomoravská říše. Po zániku říše se území dnešního Slovenska stalo součástí Uherského království.

Až do roku 1918 bylo Slovensko součástí Uherského království (Horní Uhry), ve kterém do začátku 12. století bylo součástí Nitransko. Po bitvě u Moháče roku 1526 nastoupil Ferdinand I. Habsburský na uherský trůn a Slovensko se stalo součástí habsburského soustátí. Po osmanské expanzi na území bývalého Uherska v 16. a 17. století se území země dočasně zredukovalo prakticky jen na hornatou část Slovenska – dnešní rakouskou spolkovou zemi Hradsko (Burgenland) a západní Maďarsko (Královské Uhersko). Tím se Slovensko stalo jádrem Královského Uherska. Bratislava se stala hlavním (1536–1784, 1848) i korunovačním městem (1563–1830) ale také sídlem sněmu Královského Uherska (1542–1848). Trnava se pak následně stala sídlem ostřihomského arcibiskupa, čili centrálním městem uherské římskokatolické církve.

Slovenská mince z let 1939–1944 s Jozefem Tisem

Za revoluce v letech 1848–1849 se Slováci přidali na stranu Rakušanů, aby se oddělili od Uherska a stali se samostatnou částí Rakouské monarchie. [zdroj?] To se jim však nepodařilo. Nejhoršímu tlaku maďarizace čelili Slováci po rakousko-uherském vyrovnaní v letech 1867–1918, kdy Uhersko získalo větší podíl na rozhodování i nad územím Slovenska.

Mezi lety 1918–1939 se Slovensko s téměř dnešním vytyčením hranic stalo jako samosprávná Slovenská země součástí nově vzniklé Československé republiky a vymanilo se tak z vlivu Budapešti.

V dobách druhé světové války (1939–1945) získalo Slovensko formální samostatnost jako Slovenská republika, neoficiálně Slovenský štát, fakticky však bylo satelitem nacistického Německa. V roce 1944 vypuklo Slovenské národní povstání (SNP) proti nacistickému režimu. Jednotky Hlinkovy gardy se také podílely na represích vůči obyvatelstvu po potlačeném SNP.[zdroj?]

Roku 1945 se země navrátila k Československu, které se v roce 1948 změnilo v socialistický stát. Snaha o federaci vedla k vytvoření asymetrického modelu institucí například samostatného slovenského sněmu a vlády. Po komunistickém převratu roku 1948 byly všechny otázky řešené na půdě komunistické strany. Ze západní poloviny země byl zároveň zahájen masivní plán industrializace Slovenska.

Od 1. ledna 1969 na základě ústavního zákona o československé federaci byla ustavena Slovenská socialistická republika (SSR), která spolu s Českou socialistickou republikou (ČSR) tvořila Československou socialistickou republiku (ČSSR). Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci Československa a ze Slovenska se začaly ozývat hlasy pro větší autonomii, ba i svrchovanosti. Ústavním zákonem Slovenské národní rady ze dne 1. března 1990 „O názvu, státním znaku, státní vlajce, státní pečeti a o státní hymně Slovenské republiky“ se název změnil na současný název Slovenská republika. V témž období byl změněn i název České republiky a federace. K 1. lednu 1993 Česká a Slovenská Federativní Republika zanikla a stávající Slovenská republika i Česká republika se staly samostatnými státy.

25. července 1997 došlo k úpravě česko-slovenské státní hranice, v jejímž rámci Slovensko výměnou za slovenskou část osady Sidonie a pozemky ležící na pravém (západním) břehu řeky Moravy a severně od Sudoměřického potoka, získalo původně moravskou osadu U Sabotů, jakož i moravské pozemky ležící na levém (východním) břehu řeky Moravy a některé moravské pozemky jižně od Sudoměřického potoka.

Dne 29. března 2004 se Slovensko stalo členem Severoatlantické aliance a dne 1. května 2004 spolu s Českem také členem Evropské unie.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Slovenska.
Topografická mapa Slovenska

Slovensko je vnitrozemský stát nacházející se ve střední Evropě. Celkový rozsah jeho území čítá 49 036 km2.[4] Sousedí na severu s Polskem, na východě s Ukrajinou, na jihu s Maďarskem, na jihozápadě s Rakouskem a na západě s Českem.[pozn. 1]

Severním a středním oblastem Slovenska dominují na především rozsáhlé horské masivy,[6] které jsou součástí Západních Karpat.[7] Ty se dělí na tři části – Vnější, Střední a Vnitřní.[8] Vnější Západní Karpaty se nacházejí na severu a zahrnují Malé Karpaty, Javorníky a Beskydy. Střední Západní Karpaty se skládají z Vysokých a Nízkých Tater. Vnitřní Karpaty postupují dále na jih do Maďarska. Jejich součástí je především Slovenské rudohoří. V západních oblastech převládají spíše kopce.[5] Níže položené oblasti jsou ve velké většině na jihu při hranicích s Maďarskem. Dvě nejvýznamnější z nich představují Podunajská a Východoslovenská nížina.[7] Nejvyšším bodem je Gerlachovský štít ve Vysokých Tatrách, dosahující výšky 2 655 m.[6]

Přes 31,9 % půdy se využívá k zemědělské činnosti. Přetrvávajícími ekologickými problémy zůstávají znečištěné ovzduší a kyselé deště.[6] Ačkoliv byl původní lesní porost vážně narušen intenzivním kácením a zemědělskou činností, stále lesy pokrývají více než dvě pětiny povrchu.[7] Národní parky, chráněné krajinné oblasti a další přírodní rezervace spravuje Státní ochrana přírody Slovenské republiky, vytvořená roku 2000. Nejstarší chráněné oblasti byly ustavovány od roku 1895, první národní park byl zřízen o více jak 50 let později, roku 1948.[pozn. 2] V současnosti se na Slovensku nachází 9 národních parků a 14 chráněných krajinných oblastí.[9] V roce 2004 zasáhla Vysoké Tatry větrná smršť, která silně poškodila zdejší lesní porost a způsobila škody v hodnotě několika miliard korun.[10]

Řeka Váh

Jednu z nejvýznamnějších řek protékajících Slovenskem představuje Dunaj, který spolu s Moravou tvoří slovenskou jihozápadní hranici.[7] Nejdelším slovenským vodním tokem je Váh.[11] Mezi další významné řeky patří Hron, Hornád, Bodrog a Poprad.[7] Na Slovensku jsou častá rovněž horská jezera a minerální i termální prameny.[7][pozn. 3] Převážná část slovenského státu spadá do černomořského úmoří.[11]

Na Slovensku se vyskytují rozličné druhy fauny a flóry. Existuje zde na 29 tisíc druhů živočichů, 11 tisíc druhů rostlin a přes tisíc druhů prvoků.[10] Vedle běžných domácích zvířat žijí ve slovanských národních parcích medvědi, vlci, rysi, divoké kočky, svišti, vydry, kuny, norci a kamzíci (kteří jsou celostátně chránění). V lesích a v nížinách se nacházejí také koroptve, bažanti, divoké husy a kachny.[7] Co se týče rostlinstva, ze stromů převládají v nížinách duby, na úpatích hor buky, ve vyšších polohách smrky a na nejvyšších místech převažuje co do biomů tajga a tundra.[7]

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Slovensko se nachází v mírném podnebném pásu. Většinou na jeho území převládají studenější léta a chladné vlhké zimy s vysokou oblačností.[6] Průměrná teplota ve vyšších polohách, především v Tatrách, činí kolem -4 °C a naopak v nížinách se pohybuje kolem 10 °C. V červenci se v nížinách teploty v průměru blíží či přesahují hodnotu i 20 °C. Zatímco v nížinách při Dunaji průměrné srážky dosahují 570 mm, při návětrných stranách hor se šplhají až na 1100 mm. Na vyšších vrcholcích hor zůstává sníh až do letních měsíců.[7]

Vláda a politika[editovat | editovat zdroj]

Slovenský premiér Robert Fico spolu se svým kabinetem
Ivan Gašparovič, současný prezident Slovenské republiky

Slovensko je parlamentní republikou.[7] Výkonnou moc představuje vláda, v jejímž čele stojí premiér. Hlavou státu je prezident, volený přímou volbou občanů na 5 let.[pozn. 4] Zákonodárnou moc vykonává jednokomorový parlament zvaný Národní rada Slovenské republiky, v němž zasedá 150 poslanců. Volby do Národní rady se konají každé 4 roky[12] a volit může každý občan starší 18 let.[7] Současným slovenským prezidentem je Ivan Gašparovič, vládu vede Robert Fico za stranu SMER - sociálna demokracia.[5][6] V rámci justice zastává významnou pozici Ústavní soud, tvořený 13 soudci jmenovanými prezidentem na 12 let, a Nejvyšší soud. Dále na Slovensku funguje systém krajských, okresních a vojenských soudů, doplněných Specializovaným trestním soudem.[12] Podle organizací Freedom House a Nadace Bertelsmann se v zemi konají svobodné volby a funguje oddělení jednotlivých státních mocí (výkonné, soudní a zákonodárné),[13][14]

Poslední volby do Národní rady se konaly 10. března 2012.[6] S výrazným náskokem oproti ostatním stranám a se ziskem 44,4 % hlasů je vyhrála populistická strana[7] SMER – sociálna demokracia, vedená premiérem Robertem Ficem.[6] SMER má momentálně ve slovenském parlamentu většinu (83 ze 150 poslanců),[5] takže nesestavoval vládu spolu s žádnou politickou stranou.[15] Mezi další politické strany zastoupené v parlamentu patří Slovenská demokratická a kresťanská únia - Demokratická strana, MOST-HÍD, Kresťanskodemokratické hnutie, OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti a Sloboda a Solidarita.[16]

Nadace Bertelsmann a Freedom House konstatují, že jsou respektována náboženská práva, svoboda projevu, právo na shromažďování i organizaci odborů.[13][17] Nadále ale přetrvává ve slovenské společnosti silná korupce.[pozn. 5] Kličky v zákonech a nedostatečná politická kultura zabraňuje, aby byli případní provinilci za korupční aktivity odsouzeni.[17] Opakují se také případy zastrašování soudců. Proti zneužívání moci a braní úplatků uzákonila několik opatření v poslední době především vláda Ivety Radičové.[13] Soudní systém jako celek je přehnaně zatížený a někteří soudci nemají dostatečnou kvalifikaci. Důsledkem toho mnohé soudní procesy trvají neúměrně dlouhou dobu, takže jejich účastníci se obracejí na Ústavní soud, který je těmito záležitostmi zahlcen a v minulosti se nemohl věnovat některým kontroverzním tématům, například otázce potratů.[17]

Administrativní systém[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Slovenska.

Roku 1996 zavedla slovenská vláda nový systém rozdělení krajů a okresů.[pozn. 6] V současnosti se Slovensko dělí na 8 samosprávných krajů, jimiž jsou Bratislavský, Košický, Nitranský, Prešovský, Žilinský, Trenčínský, Trnavský a Banskobystrický.[6][19] Mimoto je na Slovensku celkem 79 okresů. Hlavním městem je Bratislava, jejíž populace dosahovala k roku 2010 celkem 446 819 obyvatel. Mezi další velká města patří Košice (240 915 obyvatel), Prešov (92 687), Nitra (87 357), Žilina (86 685),) a Banská Bystrica (84 919).[19]

Zahraniční vztahy[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2004 je Slovensko členem NATO a Evropské unie, o tři roky později se Slovensko stalo součástí Schengenského prostoru. Rovněž za svou takřka dvacetiletou existenci získalo členství v mnoha nadnárodních společenstvích jako je Organizace spojených národů (OSN), Světová obchodní organizace (WTO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE).[5] V letech 2006–2007 zastávala Slovenská republika pozici nestálého člena Rady bezpečnosti OSN.[20] Vedle toho se slovenská vláda angažuje například ve Visegrádské čtyřce, která sdružuje vlády Polska, Česka, Slovenska a Maďarska s cílem prosazování společných zájmů a prohlubováním spolupráce. Z dalších regionálních uskupení se Slovensko zapojilo do Středoevropské dohody o volném obchodu (CEFTA) a Středoevropské iniciativy (SEI).[21] Ze svých sousedů udržuje Slovenská republika víceméně korektní a stabilní vztahy s Rakouskem[20] a Polskem.[22] Vztahy s Ukrajinou nehrály po dlouhou dobu ve slovenské zahraniční politice významnější úlohu, jisté zlepšení přinesl nástup ukrajinského politika Viktora Juščenka a zejména oranžová revoluce, kterou podporovaly jak slovenské nevládní organizace tak média. Po znovuzískání moci Viktora Janukoviče vzájemná kulturní a hospodářská spolupráce ale opět upadla.[22] Z velmocí jsou důležitým partnerem především Spojené státy americké. Slovenská vláda se na straně Američanů účastnila války v Iráku a ačkoliv po nástupu Roberta Fica v roce 2006 vztahy mezi oběma zeměmi opadly a slovenské jednotky byly z Iráku staženy, došlo k tomu až po vzájemné dohodě obou vlád.[23] Z dalších velmocí se Slovensko podílí na hospodářské spolupráci s Ruskem, přičemž důsledným proponentem silnější orientace na Rusko byl v minulosti právě premiér Robert Fico.[21] Komplikované vztahy zůstávají s Maďarskem. Vzhledem k tomu, že v obou zemích fungují vlády, které pro svou agendu využívají ve velké míře nacionalistických hesel, obě strany opakovaně vyostřují národnostní konflikty pro svoji vlastní potřebu.[24]

Vztahy s Českem[editovat | editovat zdroj]

Bývalá slovenská premiérka Iveta Radičová a prezident Ivan Gašparovič na státním pohřbu Václava Havla

Češi a Slováci mají dodnes blízké kulturní a jazykové rysy. Nicméně vzhledem k vývoji v rozdílných státních útvarech se postupně od raného středověku vytvořily dva rozdílné etnické celky, které si přes časté kontakty navzájem udržely vlastní výlučnost.[25] V průběhu historického vývoje probíhaly mezi Čechy a Slováky četné kulturní kontakty, projevující se například v užívání češtiny jako literárního a liturgického jazyka především slovenskými protestanty. V dobách národního obrození, zvláště v první polovině 19. století, do jisté míry obě etnika spolupracovala a po první světové válce společně dala vzniknout novému společnému státnímu útvaru – Československu. Následující vztahy během 20. století ovlivnila rozdílná pojetí fungování československého státu politickými představiteli obou národů a s nimi spojené i slovenské autonomní hnutí. Toto hnutí souviselo i se vznikem prvního samostatného slovenského státu, který byl vyhlášen na popud Adolfa Hitlera, což nacistickému diktátorovi umožnilo ospravedlnit rozbití Československa. Mnozí Češi v čele s Edvardem Benešem proto chápali Slováky jako nespolehlivý element, jakkoliv byl tento názor oslaben například událostmi Slovenského národního povstání. Poválečné období tak nebylo využito k žádné formě česko-slovenského vyrovnání a naopak za komunistického režimu byl nastolen přísně centrálně spravovaný systém řízený Komunistickou stranou. Federalizace Československa v roce 1969 zůstala prakticky jen na papíře a vzájemné problémy soužití v jednom státě tak byly pouze odsunuty do pozadí. Otázka kompetencí mezi federální vládou a jednotlivými částmi České a Slovenské federativní republiky po roce 1990 byla předmětem dlouhých a náročných jednání, které nakonec v roce 1992 vyústily v rozhodnutí politických špiček o odluce obou států a ve vznik dvou samostatných suverénních státních útvarů, České a Slovenské republiky.[26] Paradoxně od rozpadu Česko-Slovenska roku 1993 se vzájemné vztahy mezi oběma státy pohybují na výjimečné úrovni. Oba spolu úzce spolupracují na prosazení společných cílů, a to i v případech, kdy stojí v jejich čele strany opačné politické orientace (například pravicová ODS a levicový SMER).[27][28] Po Maďarech a Romech je česká komunita s počtem 44 600 osob třetí největší menšinou na Slovensku, Slovensko je také druhým největším obchodním partnerem České republiky.[29] Oba státy mají navzájem ve svých zemích velvyslanecké úřady.[30][31]

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Bratislava, slovenské hlavní město

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Populace Slovenska čítala k 31. březnu 2013 přibližně 5 410 728 obyvatel, z toho 51,3 % žen.[1] Podle odhadů za rok 2012 dosahuje růst populace 0,104 %,[6] zatímco přirozený přírůstek dosáhl 1,65 narozených na 1000 obyvatel.[32] Ve městech žije celkem 55 % populace, urbanizace stoupá zhruba 0,1 % za rok.[6] Hustota osídlení se pohybuje kolem 111 obyvatel na km2. V roce 2012 se celkem 85,8 % obyvatelstva hlásilo ke slovenské národnosti, 9,7 % k maďarské, 1,7 % k romské, 0,8 % k české, 0,4 % k rusínské a 0,2 % k ukrajinské.[29][pozn. 7] Úředním jazykem je slovenština, jejíž používání je upraveno zákonem o státním jazyce; z dalších jazyků je především na jihu rozšířená maďarština. V některých oblastech se mluví i rusínsky, romsky a česky.[19][pozn. 8] Lékařská péče je ve velké části v rukou státu, ačkoliv existují i soukromé kliniky a další zdravotnická zařízení.[7] Průměrná délka života dosahuje 72 let u mužů a 80 let u žen.[6] Na 1000 obyvatel připadají v průměru 3 lékaři a na zdravotnictví slovenská vláda vydala v roce 2009 celkem 8,5 % hrubého domácího produktu.[6] Podle odhadů z roku 2011 bylo 15,6 % obyvatelstva mladší 15 let, mezi 15. a 65. rokem věku bylo 71,6 % lidí a starších 65 let bylo 12,8 %. K roku 2002 zhruba 14,3 % slovenského obyvatelstva trpělo obezitou.[6] Většina obyvatel Slovenska mající zaměstnání si udržuje průměrný životní standard. Problémy přetrvávají v nedostatečném množství bytových jednotek a ve špatném stavu mnoha výškových budov postavených většinou v sedmdesátých letech 20. století. Převážná část městské populace má přístup k elektřině a pitné vodě. V některých oblastech na venkově jsou však dodávky elektrické energie a vody na horší úrovni.[7]

Romská osada u obce Richnava

Lidská práva[editovat | editovat zdroj]

Přetrvává diskriminace romské[13] a v některých ohledech i maďarské menšiny.[33] V praxi jsou Romové ve školství často segregováni, kolem romských sídlišť jsou stavěny zdi na oddělení neromské populace, došlo též k vynucené sterilizaci několik romských žen.[34] Rovněž má romská populace větší podíl nezaměstnaných než ostatní etnické skupiny.[7] Postavení maďarské menšiny nepřestává být problémem, zejména proto, že maďarská vláda vystupuje jako její protektor a opakovaně podporuje agresivnější a nacionalističtější části maďarské menšiny. Národnostně laděné konflikty rozdmýchává i část slovenských stran, především vládnoucí SMER.[35] Ačkoliv ženám jsou zaručována jejich práva, stále jen málo z nich dostane příležitost pracovat na vyšších stupních v podnikání a státní správě.[13] V oblasti ochrany práv gayů a lesbiček došlo k jistým zlepšením – v dubnu 2012 byla do slovenského zákoníku práce zakomponována i práva na ochranu před diskriminací v zaměstnání na základě sexuální orientace.[34]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Náboženské složení obcí SR, podle sčítání z roku 2001.

Na Slovensku je na základě ústavy oddělena církev od státu.[36] K římskokatolické církvi se v roce 2010 hlásilo 68,9 % obyvatel, k evangelické církvi augšpurského vyznání (luteránům) 6,9 %, k řeckokatolické církvi 4,1 %, k reformované křesťanské církvi (kalvínitům) 2,0 % a k pravoslavné církvi 0,9 % obyvatel. Celkem 13 % obyvatel je bez vyznání.[7][29] Církve a náboženské organizace s alespoň 20 000 členy mají právo na úlevy od daní a finanční podporu od státu.[13] Vztah mezi katolickou církví a státem je upraven na základě smlouvy s Vatikánem. Náboženská dogmata nemají žádný vliv na fungování politiky ani práva, přestože se několik skupin pokusilo ovlivnit jednání o potratech a případně tyto interrupce zcela zakázat.[36]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Slovenska.
Moderní obchodní centrum v Bratislavě Eurovea

Jakožto otevřená ekonomika zaměřená na export je Slovensko silně hospodářský závislé na svém největším obchodním partneru, Německu.[37] V poslední dekádě prošlo Slovensko úspěšným hospodářským vývojem, přesto zde stále existuje poměrně vysoká nezaměstnanost – k roku 2011 dosahovala 13,5 %.[6] Přesto levná a schopná pracovní síla, vhodná zeměpisná poloha, daňová politika vlády a vcelku liberální zákoník práce jsou pro zahraniční investory velká pozitiva.[6] Zatímco v devadesátých letech se země potýkala s velkým zahraničním dluhem, rostoucím schodkem rozpočtu, rozsáhlou nezaměstnaností a vysokou inflací, v době vstupu do Evropské unie v roce 2004 již Slovensko nastoupilo úspěšný hospodářský růst a stát mohl fungovat s vyrovnanějším rozpočtem. V současnosti je jednou z nejúspěšnějších zemí bývalého Východního bloku.[7] Ačkoliv i Slovensko zasáhla světová ekonomická krize, díky obnovené zahraniční poptávce od roku 2010 slovenské hospodářství opět roste. Zatímco v roce 2009 poklesl hrubý domácí produkt Slovenska o 4,9 %, v následujícím roce byl obnoven růst ve výši 4,2 %. K roku 2011 pak dosáhl 3,3 %.[6] Některé populistické kroky první Ficovy vlády, které většinou spočívaly ve státních dotacích často neperspektivním podnikům s cílem udržení umělé zaměstnanosti, způsobily nadměrné zatížení státního rozpočtu, které poté musela následující vláda Ivety Radičové řešit drastickým omezením výdajů a zvýšením některých daní.[38] Za rok 2011 dosáhl HDP podle parity kupní síly výše 128,5 miliardy dolarů celkově a 23 600 dolarů na jednoho obyvatele.[6][pozn. 9] Inflace činila ve stejném období zhruba 3,9 %.[5] Do roku 2009 se užívaly v zemi slovenská koruna a halíř (1 koruna = 100 haléřů), poté je nahradily euro a eurocent (1 euro = 100 eurocentů).

Slovenský vývoz dosáhl za rok 2011 podle odhadů 75,3 miliardy dolarů.[6] V exportovaných produktech převažovaly zejména strojírenská a elektronická výroba, dále automobily, běžné kovy, chemikálie, minerály a plasty.[5] Od roku 2009 obsadily první místo v obchodovaném zboží namísto automobilů počítače.[39] Hlavními exportními partnery v roce 2010 byly Německo (s podílem 19,2 % vývozu), Česko (13,7 %), Polsko (7,3 %), Francie (6,8 %), Rakousko (6,8 %), Maďarsko (6,6 %) a Itálie (5,5 %).[5] S dovozem ve výši 72,03 miliardy dolarů si Slovensko k roku 2011 udrželo kladnou platební bilanci.[6] Dovážely se stroje, automobily, elektronické zařízení, ropa a zemní plyn, běžné kovy, dále také audio a video zařízení.[5] Roste dovoz farmaceutických výrobků.[39] V roce 2010 byli hlavními dovozci především Německo (15,8 %), Česko (10,2 %), Rusko (9,8 %), Jižní Korea (8 %), Čína (6,1 %) a Maďarsko (4,3 %).[5]

Na Slovensku se nacházejí zásoby hnědého uhlí a lignitu, především v předhůří kolem Handlové na západě a poblíž Modrého Kameňa na jihu. Od roku 1985 se poblíž města Gbely těží zemní plyn.[7] Dále jsou k dispozici menší naleziště železné rudy, manganu, mědi,[6] antimonu, rtuti, olova, zinku, magnezitu, vápence a uranu, jehož ložiska jsou však prozatím převážně nevyužita.[5]

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Obecní pole po žni, obec Sedlice

Slovensko má rozvinutý zemědělský sektor, který do značné míry zajišťuje zemi dostatek produkce obvyklých zemědělských výrobků.[40] K roku 2009 zaměstnávalo zemědělství celkem 3,5 % slovenské pracovní síly.[6] Podstatné zastoupení v tomto sektoru mají zejména zemědělská družstva a firmy, zatímco samostatní zemědělci disponují pouze 8 % obdělávané půdy.[41] Nejvíce je zemědělská činnost rozšířená na jihu a jihovýchodě země, především v Podunajské a Východoslovenské nížině. V rostlinné výrobě převažuje zejména pšenice a kukuřice.[41][42] Dále se pěstují brambory, cukrová řepa, ječmen, ovoce, vinná réva, využívají se také lesní produkty.[5] V údolí řeky Váh se pěstuje tabák. Produkce vína je značně rozšířená v podhůří Karpat,[7] vedle toho je co do pěstování vinné révy významným regionem Tokajská oblast.[42] V rámci živočišné výroby jsou chována prasata, skot a drůbež, ve vyšších polohách převažuje chov ovcí.[7]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Bratislavská rafinérie

V době komunistického režimu se na Slovensku nacházely jedny z nejméně výkonných průmyslových závodů Československa.[7] Přestože byl přechod k efektivnějšímu hospodářství v devadesátých letech zpomalen klientelismem a nezodpovědnými kroky Mečiarovy vlády,[5] na počátku 21. století zaměstnává úspěšně se rozvíjející slovenský průmysl značnou část pracovní síly – k roku 2009 se jednalo o 27 %.[6] Významně se podílí i na tvorbě HDP.[7] Průmyslová centra představují především Bratislava a Košice spolu s dalšími městy kolem povodí řeky Váhu.[7] Významné odvětví představuje automobilový průmysl, v němž dominují tři největší firmy bratislavská Volkswagen Slovakia, trnavská PSA Peugeot Citroën a žilinská KIA Motors Slovakia.[43] Ve východní části země postupně obnovily svou výrobu Východoslovenské železárny v Košicích, jeden z pozůstatků sovětského průmyslového plánování ve střední Evropě, které koupila v roce 2000 americká firma U.S. Steel.[7] Vedle těchto významných firem mají na Slovensku zastoupení také chemický a elektrochemický, ropný, potravinářský, papírenský a strojírenský průmysl. Vyrábí se rovněž keramika, přírodní i umělé textilie, materiály potřebné na stavebnictví, zbraně a další produkty.[5][6][7] Na druhou stranu v poslední době upadá například stavebnictví.[43]

Služby[editovat | editovat zdroj]

Nejsilnější zastoupení co do HDP i podílu pracovní síly má sektor služeb. Právě služby prošly od dob pádu komunismu nejrozsáhlejší proměnou a v současnosti je do velké míry většina firem tohoto sektoru v soukromém vlastnictví.[44] Velký rozkvět zažil především cestovní ruch. K dispozici jsou zahraničním návštěvníkům mnohé historické památky, umělecké festivaly, přírodní krásy či minerální a termální prameny.[7] Úspěšný je i pojišťovací a bankovní sektor, v němž mají silné zastoupení zahraniční společnosti.[43] Dále se rozvíjejí telekomunikace a maloobchod.[44] Zpočátku se v oblasti obchodu vytvořilo velké množství samostatných jednotek, které byly postupně sdružovány do větších celků a výrazněji se v nich začal prosazovat zahraniční kapitál. Od počátku 21. století se ve velké míře objevují supermarkety a hypermarkety, stavěné nejčastěji na okrajích měst.[44]

Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Železniční most v Hanušovcích.

Doprava na Slovensku má do značné míry moderní strukturu, avšak především důsledkem členitého terénu je dopravní síť relativně řídce rozložená.[7] Nejrozsáhlejší je zejména silniční síť, měřící 43 761 km, z toho zaujímají 38 085 km zpevněné cesty.[6] První dálnice, dostavěná roku 1980, spojovala Bratislavu s Brnem a Prahou. Ke konci 20. století byla dálniční síť dále rozšířena[7] a do roku 2014 se plánuje dokončení dálničního spojení mezi Bratislavou a Košicemi.[45] Dále se na Slovensku nachází 3 622 km železničních tratí, z toho téměř polovina je elektrifikovaná.[6] V současnosti trpí železniční doprava neefektivností, avšak probíhají práce na jejím dalším zlepšování.[7] Významným dopravním uzlem je především Bratislava, zejména díky své poloze na řece Dunaji, letišti, napojení na silniční a dálniční síť a blízkosti k maďarským i rakouským hranicím.[46] Dalšími významnými silničními i železničními uzly jsou především Košice, Zvolen a Žilina. Vedle Bratislavy je významným přístavem také Komárno.[6][7] Slovenské obchodní loďstvo k roku 2010 čítalo 11 lodí, z nichž všechny byly vlastněny zahraničními společnostmi.[6] Rychle roste podíl letecké dopravy. K roku 2012 bylo na Slovensku na 37 letišť, z toho 19 se zpevněnou přistávací plochou. Významná mezinárodní letiště se nacházejí v Bratislavě a Košicích.[7][pozn. 10]

Ve výrobě elektřiny zastávají přední místo jaderné elektrárny, následované tepelnými a vodními.[7] V případě jaderné energetiky se především realizuje dostavba elektrárny Mochovce a také plánuje výstavba dalších bloků elektrárny Jaslovské Bohunice.[47] Vodní elektrárny se nalézají na řekách Váh, Orava, Hornád, Slaná a rovněž také na Dunaji.[7] V případě obnovitelných zdrojů vláda namísto solárních elektráren upřednostňuje využití biomasy.[47] Z Ruska se dováží ropa a zemní plyn.[7]

Telekomunikace se od počátku nového tisíciletí významně modernizují a rozvíjejí, především pak využití mobilních telefonů.[7] K roku 2009 bylo v zemi používáno celkem 5,9 milionu mobilních telefonů a přes 4 miliony lidí používalo internet.[6] Celkově je rozšíření těchto služeb a přístrojů srovnatelné s ostatními zeměmi v regionu.[7] V zemi vysílá celkem asi 40 národních, regionálních i místních televizních stanic, většinou v soukromém vlastnictví. Dva celonárodní televizní programy jsou vysílány pod taktovkou státní společnosti Rozhlas a televize Slovenska. Rovněž na Slovensku funguje zhruba 20 radiových programů. Přestože je v zemi nadále užíván analogový systém, postupně se přechází na digitální vysílání. Zavádí se také využití optických vláken.[6]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Slovenská kultura.

Slovenská kultura je složka evropské kultury, resp. euroamerické kultury. specificky slovenský způsob přeměňování zla na dobro, ošklivého na krásu především Slováky na Slovensku v podmínkách intenzivní interakce s ostatními středoevropskými národními kulturami, zejména českou, moravskou, maďarskou, rakouskou, polskou, německou a ukrajinskou kulturou. Významný podíl na slovenské kultuře má židovská kultura.

Na Slovensku se nachází mnoho hradů, zámků, kostelů a dalších kulturních památek. Součástí lidové kultury jsou hmotné i nehmotné prvky, hudba, písně, zvyky, tance a další duchovní výtvory označované jako folklór, které přetrvávají zejména díky folklorním skupinám.

Kulturní památky jako hrad Devín, Národní hřbitov v Martině, Dóm sv. Alžběty v Košicích a podobně, které jsou důležitou součástí celého kulturního dědictví Slovenska, nesou označení národní kulturní památka a stát jim věnuje zvýšenou pozornost. Na Slovensku jsou však i památky, která jsou zařazeny do Seznamu světového kulturního dědictví. Podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, přijatého v roce 1972 v Paříži, patří od roku 1993 do tohoto seznamu osm míst na Slovensku – historické město Banská Štiavnica a technické památky jejího okolí, památková rezervace lidové architektury Vlkolínec a Spišský hrad s okolními památkami (Spišské Podhradie, Spišská Kapitula, a kostel sv. Ducha v Žehře), v roce 2000 bylo přidáno historické šarišské město Bardejov a v roce 2008 dřevěné kostely Karpatského oblouku.

Mezi přírodními památkami v sezname UNESCO reprezentují Slovensko jeskyně a propasti Slovenského krasu a Dobšinská ledová jeskyně. V roce 2007 byli na seznam přidány i karpatské pralesy v Bukovských a Vihorlatských vrchech na východě Slovenska. Fujara, která je nejtypičtějším slovenským hudebním nástrojem, byla zapsána v listopadu 2005 do Seznamu mistrovských díl ústního a nehmotného dědictví UNESCO. Seznam byl založen v roce 2001.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Slovenská literatura.

Dějiny slovenské literatury začínají už příchodem soluňských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, tedy roku 863 našeho letopočtu. Cyril a Metoděj totiž jako první sestavili slovanské písmo, čímž ve Velkomoravské říši zavedli mj. jazyk kulturní, spisovný, liturgický a jazyk státní administrativy. Fakticky tak položili základy slovanské literární tradice, k čemuž sami přispěli několika psanými díly. Kromě mnoha překladů evangelií a jiných náboženských textů napsali oba bratři několik vlastních knih a pojednání, mezi něž patří zejména Konstantinův úvod k evangeliu (Proglas), což byla vůbec první slovanská báseň. Dalším významným slovanským autorem byl žák bratrů Kliment Bulharský. Zánik Velkomoravské říše se stal událostí, která pro Slováky znamenala tisíciletý útlak pod uherským státem. K zákazu slovanské liturgie došlo již za vlády Svatopluka. Slovenská literatura tak začala skoro zanikat. Menší obnovu zažila v renesanci, baroka a nejvíce oživila koncem 18. století, od té doby funguje až dodnes. Po rozpadu Uherska nastává pro slovenskou literaturu období zvané slovenská moderna, ve kterém dochází k novému zvýraznění reálného sociologického a psychologického rozměru literatury. Mezi známé slovenské autory patří například František Švantner, Peter Karvaš, Rudolf Fabry, Rudolf Sloboda,Ľudovít Štúr, Ján Kalinčiak, Samo Chalupka, Andrej Sládkovič, Janko Kráľ, Ján Botto, Janko Matúška, Michal Miloslav Hodža, Jozef Miloslav Hurban a nebo Pavel Vilikovský.[48]

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Výtvarné umění na Slovensku sahá hluboko do minulosti. Nejstarším uměleckým dílem jsou například Venuše z doby kamenné, kresby neolitických lidí, šperky a další nalezené předměty. Současné slovenské výtvarné umění vytvářejí stovky autorů, povětšinou absolventů bratislavské Vysokej školy výtvarných umení. Výtvarné dění organizuje hlavně Slovenská výtvarná únia a kromě ní i Spolek výtvarníkov Slovenska a Umelecká beseda Slovenska, která navazuje na tradice jednoho z nejstarších uměleckých spolků v zemi. Po odborné stránce mapují současnou uměleckou situaci časopisy D'Art, Profil, Výtvarnicke noviny a především pak desítky katalogů vydávaných při příležitosti výstav a sympozií. Možnost prezentace současného výtvarného umění poskytuje síť galerií a výstavních síní. Současný obraz výtvarného dění na Slovensku je neobyčejně pestrý. Prolíná se v něm úsilí několika generačních vrstev. Kvality závěsného malířství tak nadále rozvíjejí především příslušníci starší generace výtvarníků, zatímco mladší generace hledá nové možnosti výtvarné transformace.[49]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Populární zpěvačka Katarína Knechtová kdysi působící ve skupině Peha

Vývoj slovenské hudby představuje tisíciletý proces, bezprostředně související s dějinnými událostmi na Slovensku a jejich kulturně-společenským vývojem. Z tohoto pohledu lze slovenskou hudební tvorbu rozdělit do několika kategorií, které více či méně odpovídají obecně uznávaným dějinným epochám. V poválečném Československu (1918) stál před hudebními umělci Slovenska náročný úkol, jehož cílem bylo překonat tradiční zaostalost země i po stránce hudebního umění. Kvůli vytvoření sice, národní avšak formou moderní hudby, se Slováci vydali cestou profesionalizace hudebního života a začala zakládat hudebně-kulturní instituce. Vznikající organizovaný hudební život se však neomezoval pouze na slovenskou metropoli Na vesnicích a menších městech vznikají hudební školy, kam byli vysláni učit studenti bratislavské akademie a místní umělci. Díky vzniku mnoha důležitých hudebních institucí se tak Slovensko může pochlubit nejenom vlastní operou, ale i svým divadlem, konzervatoří, orchestry a dalšími.

Nejstarším představitelem slovenské hudební moderny byl skladatel Alexander Moyzes, jehož mladším současníkem byl i Eugen Suchoň. Slovensko může disponovat velkou řadou hudebních umělců.

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Jedno z nejvýznamnějších kulturních institucí Slovenska – Slovenské národné divadlo v Bratislavě, vzniklo roku 1920, krátce po vzniku Československa. Do roku 1938 v něm významnou roli sehrávali i čeští divadelníci. V letech 1939–1945, v době existence Slovenského štátu, odrážela složitou společenskou situaci, zejména činohra. Umělecká tvorba Slovenského národního divadla však zjevně ještě vyzrávala. V posledních letech se začala rozvíjet i sféra nezávislých divadelních souborů. Také divadelní festivaly nezůstávají na Slovensku stranou. Nejvýznamnějším je mezinárodní festival Divadelní Nitra s mezinárodní účastí, který se koná každoročně koncem září. Tradici má také středoevropský loutkařský festival Bábkarská Bystrica. Asociace Bratislava v pohybe každoročně organizuje mezinárodní taneční festival současného hudebního tance zvaný Bratislava v pohybe. Roli výzkumného, dokumentačního, informačního, propagačního a analytického střediska hraje na Slovensku Divadelný ústav Bratislava. Jeho základním posláním je cílevědomě shromažďovat hmotné dokumenty divadelní tvorby.[50]

Kinematografie[editovat | editovat zdroj]

Slovenská kinematografie patří mezi ty mladší. Jako samostatná část místní kultury se zformovala až ve čtyřicátých letech 20. století a ihned se stala propagandistickým nástrojem vládnoucí Komunistické strany Československa. V izolovaném socialistickém prostředí tak vznikaly převážně filmy s budovatelskými náměty a výpovědí ze života dělnického lidu. První slovenský film natočil Eduard Schreiber ještě před rokem 1910, jednalo se o záběry z lyžování, nakládání dobytka na vagony, modernizace pily, nový automobil apod. Vyvrcholením Schreiberovy filmařské činnosti se stala hraná dobrodružná anekdota zvaná Únos.[51]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že se Slovensko nachází v mírném podnebném pásmu, je možné vykonávat sporty s letním stejně jako se zimním zaměřením. Mezi populární sporty na Slovensku patří: fotbal, lední hokej, tenis, házená, basketbal, vodní slalom, lyžování, cyklistika a další.

Slovenská fotbalová reprezentace patří ke světové, či evropské špičce,[zdroj?] fotbal se těší poměrně velké oblibě. Slovenská fotbalová reprezentace se zúčastnila Mistrovství světa ve fotbale 2010 a probojovala se do elitní šestnáctky. Slovenský fotbalový svaz řídí slovenský fotbal a pod jeho záštitou se organizují oficiální fotbalové soutěže na Slovensku např. Corgoň liga, 1. slovenská fotbalová liga a další.

Slovenská hokejová reprezentace má za sebou více úspěchů (např. stříbrná medaile na mistrovstvích světa v roce 2000, zlato v roce 2002 či bronz v roce 2003, 4. místo na OH 2010 a stříbro na MS v roce 2012). Slovenský svaz ledního hokeje je hlavní řídící orgán slovenského ledního hokeje. Slovensko má více oficiálních mužských hokejových soutěží, např. Slovnaft Extraligu, 1. hokejovou ligu, zastoupený je i ženský hokej v 1. lize žen a juniorský a dorostenecký hokej v příslušných ligách. V roce 2011 se v Bratislavě a Košicích uskutečnilo mistrovství světa v ledním hokeji, ale domácí Slováci na turnaji pod taktovkou kanadského kouče Glena Hanlona neuspěli, skončili 10. Mezi úspěšné sporty na Slovensku patří i házená, nejlepší klub je HT Tatran Prešov, a reprezentace byla na 3 světových a 2 evropských šampionátech.[52]

Věda[editovat | editovat zdroj]

Slovenští vědci jsou v Evropě velice uznávanými.[zdroj?] A to i přes to,[zdroj?] že Slovensko na svůj ekonomický růst na vědu přispívá velice málo penězi. Slovenská věda patří mezi finančně nejchudší v Evropě. Slováci se například podílejí na výzkumu alternativního zdroje elektrické energie[53] nebo na nových technologiích ve zdravotnictví.

Obrana a bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Slovenský voják během společných cvičení s americkou jednotkou před jejich vysláním do Afghánistánu

Ozbrojené síly Slovenské republiky se skládají ze dvou částí, pozemních a vzdušných sil,[6] a silami zaměřenými na výcvik a podporu.[5] Celkem má slovenská armáda 14 000 mužů a žen ve zbrani. Vzdušné síly mají k dispozici letouny typu MiG-29 a L-39, helikoptéry Mi-24 a Mi-17 a dále transportní letadla An-24, An-26 a L-410. Od roku 2012 by měla probíhat restrukturalizace armády, zejména omlazení užívaných zařízení a modernizaci letového parku,[5] s velkou pravděpodobností budou vyřazeny všechny slovenské tankové jednotky.[54] Vzhledem ke vstupu do NATO provedlo Slovensko řadu reforem ozbrojených sil, především přechod od vojenské služby k plně profesionální armádě, k čemuž došlo roku 2006.[7] Slovenské armádní jednotky momentálně operují v několika zahraničních misích, především společně s NATO v Afghánistánu, v rámci mírových sil OSN na Kypru a Středním východě a pod vedením Evropské unie v Gruzii a Bosně a Hercegovině. Celkem se v současnosti těchto misí účastní asi 500 slovenských vojáků. Vedle armády a armádní policie jsou ve správě Ministerstva obrany Slovenské republiky dvě výzvědné služby, Slovenská informační služba a Vojenská zpravodajská služba. Na ozbrojené síly vydává vláda 1,1 % HDP.[5]

Policie je rozdělena na lokální a státní a tak jako například v České republice byla silně zatížena rozvojem kriminality v průběhu demokratizace a liberalizace země.[7] Mimo jiné v současnosti zůstávají problémem mezinárodní gangy[7] a produkce syntetických drog, především Extáze.[6] Dle nadace Bertelsmann nedochází k ovlivňování vlády ze strany bezpečnostních sil – všichni významní političtí a sociální aktéři respektují legitimitu demokratických institucí.[55]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Celková délka hranic činí 1 524 km. Z toho Maďarsko 677 km, Polsko 444 km, Česko 215 km, Ukrajina 97 km a Rakousko 91 km.[5]
  2. Jednalo se o Tatranský národní park.[9]
  3. Největším slovenským jezerem je Veľké Hincovo pleso.[11]
  4. Dodatek k ústavě, který zavedl přímou volbu prezidenta, byl uzákoněn v lednu 1999.[5]
  5. V indexu vnímání korupce z roku 2011 se Slovensko umístilo na 66. místě ze 182 zemí světa, a to s počtem 4 bodů z 10.[18]
  6. Zejména v jižních okresech měla tato reorganizace původ ve snaze Mečiarovy vlády omezit maďarské zastoupení v samosprávě, protože tyto okresy byly reorganizovány tak, aby většinou zasahovaly ze severu, kde převažovala etnicky slovenská populace, na jih, kde naopak žijí Maďaři. Tento plán však nevyšel a volby do zastupitelstev nepřinesly výraznou změnu v etnickém zastoupení obyvatelstva.[7]
  7. Ačkoliv bývá většinou uvedeno ve statistikách kolem 2 % romské populace, dle odhadů Romové představují až 10 % slovenského obyvatelstva.[5]
  8. Dle zákona o státním jazyce může občan uplatňovat právo na užívání dané řeči v úředním styku v jakékoliv obci, kde jej jako svůj mateřský jazyk používá alespoň 20 % trvale žijících obyvatel.[19] Postavení češtiny je vzhledem k její podobnosti se slovenštinou definováno v tomto zákoně jako nadstandardní a pro účely tohoto zákona se jí proto ostatní ustanovení o jazycích menšin netýkají.
  9. Podíl hospodářských sektorů na tvorbě HDP: zemědělství 3,8 %; průmysl 35,5 %; služby 60,7 %. Stav k roku 2011.[6]
  10. Přesto mnoho zahraničních návštěvníků spíše využívá letiště ve Vídni, která je od Bratislavy vzdálená asi 60 km.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Počet obyvateľov SR k 31. marcu 2013 [online]. Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2013-06-12, [cit. 2013-07-28]. Dostupné online. (slovenština) 
  2. GINI index [online]. The World Bank, [cit. 2012-08-25]. Dostupné online.  
  3. Dějiny Slovenska, s. 50.
  4. Souhrnná teritoriální informace: Slovensko, s. 2.
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Slovakia [online]. U.S. Department of State, 2011-01-24, [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af CIA. The World Factbook - Slovakia [online]. REV. 2011-08-16, [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao AUTY, Robert, a kol. Slovakia [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Slovensko: regionální geografie [online]. Katedra geografie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, 2008, [cit. 2012-08-10]. Kapitola Geologická stavba. Dostupné online.  
  9. a b Slovensko: regionální geografie [online]. Katedra geografie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, 2008, [cit. 2012-08-10]. Kapitola Ochrana přírody. Dostupné online.  
  10. a b Slovensko: regionální geografie [online]. Katedra geografie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, 2008, [cit. 2012-08-10]. Kapitola Rostliny a živočichové. Dostupné online.  
  11. a b c Slovensko: regionální geografie [online]. Katedra geografie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, 2008, [cit. 2012-08-10]. Kapitola Vodstvo. Dostupné online.  
  12. a b Souhrnná teritoriální informace: Slovensko, s. 7–8.
  13. a b c d e f Slovakia (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. BTI 2010 — Slovakia Country Report, s. 6.
  15. Slovensko má novou vládu [online]. Česká televize, 2012-04-04, [cit. 2012-08-10]. Dostupné online.  
  16. Opoziční Směr-SD získal v slovenských volbách parlamentní většinu [online]. ČTK, 2012-03-11, [cit. 2012-08-10]. Dostupné online.  
  17. a b c BTI 2010 — Slovakia Country Report, s. 7.
  18. Corruption Perceptions Index [online]. Transarency International, [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. a b c d Souhrnná teritoriální informace: Slovensko, s. 3.
  20. a b Souhrnná teritoriální informace: Slovensko, s. 10.
  21. a b Dějiny Slovenska, s. 336
  22. a b Dějiny Slovenska, s. 337
  23. Dějiny Slovenska, s. 335
  24. Dějiny Slovenska, s. 338
  25. Dějiny Slovenska, s. 346.
  26. Dějiny Slovenska, s. 345–365.
  27. Dějiny Slovenska, s. 336–337.
  28. Češi a Slováci se sešli na slavnosti bratrství,přijeli i premiéři, FinančníNoviny.cz
  29. a b c Souhrnná teritoriální informace: Slovensko, s. 2
  30. Velvyslanectví České republiky v Bratislavě
  31. Veľvyslanectvo Slovenskej republiky v Prahe
  32. Štatistický úrad SR :: Základné charakteristiky obyvateľstva (relatívne údaje)
  33. Dějiny Slovenska, s. 340.
  34. a b Slovakia - Amnesty International Report 2012 [online]. Amnesty International, [cit. 2012-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. Dějiny Slovenska, s. 319, 341–342
  36. a b BTI 2010 — Slovakia Country Report, s. 5.
  37. Souhrnná teritoriální informace: Slovensko, s. 13.
  38. Souhrnná teritoriální informace: Slovensko, s. 13, 16.
  39. a b Souhrnná teritoriální informace: Slovensko, s. 27.
  40. Agriculture and Agri-Food Sector Profile- Slovak Republic (Slovakia)
  41. a b Regionální geografie Slovenska – elektronická učebnice
  42. a b Regionální geografie Slovenska – elektronická učebnice
  43. a b c Souhrnná teritoriální informace: Slovensko, s. 19.
  44. a b c Regionální geografie Slovenska – elektronická učebnice
  45. Souhrnná teritoriální informace, s. 21.
  46. Regionální geografie Slovenska – elektronická učebnice
  47. a b Souhrnná teritoriální informace, s. 22.
  48. HUMPHREYS, Rob. Turistický průvodce - Slovensko. Brno : Nakladatelství JOTA s.r.o., 2004. ISBN 978-80-7217-703-5. Kapitola Kultura: Literatura, s. 224-234.  
  49. HUMPHREYS, Rob. Turistický průvodce - Slovensko. Brno : Nakladatelství JOTA s.r.o., 2004. ISBN 978-80-7217-703-5. Kapitola Kultura: Výtvarné umění a architektura, s. 240-242.  
  50. HUMPHREYS, Rob. Turistický průvodce - Slovensko. Brno : Nakladatelství JOTA s.r.o., 2004. ISBN 978-80-7217-703-5. Kapitola Kultura: Divadlo, s. 233-235.  
  51. HUMPHREYS, Rob. Turistický průvodce - Slovensko. Brno : Nakladatelství JOTA s.r.o., 2004. ISBN 978-80-7217-703-5. Kapitola Kultura: Film, s. 235-236.  
  52. http://www.banda.cz/webs/n/narodnahokejovaliga/usr_files/image/chl/hcslovan.jpg
  53. aktuálne.sk [online]. 4. listopadu 2007. Dostupné online.  
  54. Slovensko se chce do konce roku zbavit tanků [online]. Česká televize, 2011-07-19, [cit. 2012-08-25]. Dostupné online.  
  55. BTI 2010 — Slovakia Country Report, s. 8

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HONZÁK, František, a kol. Dejiny Slovenska : dátumy, udalosti, osobnosti. Bratislava : Slovart, 2007. 882 s. ISBN 80-8085-596-X. (slovensky) 
  • KAMENEC, Ivan. Po stopách tragédie. Bratislava : Archa, 1991. 285 s. ISBN 80-7115-015-0. (slovensky) 
  • KOVÁČ, Dušan. Dějiny Slovenska. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 434 s. ISBN 978-80-7422-053-1.  
  • LETTRICH, Jozef. Dejiny novodobého Slovenska. Bratislava : Archa, 1993. 224 s. ISBN 80-7115-045-2. (slovensky) 
  • LIPSCHER, Ladislav. Židia v slovenskom štáte 1939–1945. Banská Bystrica : Print-servis, 1992. 254 s. ISBN 8090047025. (slovensky) 
  • RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století : spolupráce a konflikty 1914-1992. Praha : Vyšehrad, 2012. 688 s. ISBN 978-80-7429-133-3.  
  • STEINHÜBEL, Ján. Nitrianske kniežatstvo : počiatky stredovekého Slovenska : rozprávanie o dejinách nášho územia a okolitých krajín od sťahovania národov do začiatku 12.storočia. Bratislava : Veda, 2004. 576 s. ISBN 80-224-0812-3. (slovensky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu