Slepec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o rodu hlodavců. O postižení zraku pojednává článek slepota.

Wikipedie:Jak číst taxobox Slepec

Slepec obecný (Spalax microphthalmus)
Slepec obecný (Spalax microphthalmus)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hlodavci (Rodentia)
Čeleď: slepcovití (Spalacidae)
Podčeleď: Spalacinae
Gray, 1821
Rod: Spalax
Guldenstaedt, 1770
Rody

Slepec (Spalax) je rod hlodavců z čeledi slepcovitých. Zahrnuje celkem 13 druhů žijících ve východní Evropě, na Blízkém východě a v severní Africe.

Jde o středně velké hlodavce podobné krtkům, kteří nemají žádné viditelné oči. Celý život žijí prakticky jen pod zemí, kde si hloubí nory se složitými systémy tunelů. Zde také hledají svou potravu – hlízy, kořínky a jiné podzemní části rostlin.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Slepci jsou rozšířeni od Maďarska a Rumunsku přes Ukrajinu[1] až do Ruska a Kazachstánu,[2] na jih pak přes Bulharsko, Srbsko, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu, Makedonii, Albánii, Řecko, Turecko,[3] Sýrii, Irák, Jordánsko, Izrael, Egypt po Libyi.[4]

Vyskytují se v různých oblastech (polopoušťe, stepi, louky, zemědělská půda) až do výšky 2300 m (na Balkánu) nebo 2600 m n. m. (v Turecku).[5] Pro vytváření podzemních chodeb potřebují oblasti s ročními srážkami od 100 do 800 mm.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Slepci rodu Spalax představují jediné zástupce podčeledi Spalacinae. Podle posledních poznatků se dělí do 13 druhů, které obývají východní Evropu, Blízký východ a severní Afriku.[6]

Donedávna (přibližně do konce 20. století) však byly uznávány dva rody těchto hlodavců: Spalax a Nannospalax.[7]

Původně byly druhy rodů Spalax a Nannospalax zařazovány do myšovitých hlodavců. Později (Topaševskij, 1974) byly přesunuty do vlastní čeledi Spalacidae.[7] Někteří autoři vytvoření samostatné čeledi uznávali, jiní zařazovali tuto skupinu pouze jako podčeleď Spalacinae čeledi myšovitých (Muridae). Nyní tvoří slepci podčeleď Spalacinae a spolu s hlodouny (rody Cannomys, Myospalax a Rhizomys) a cokory (rod Eospalax) čeleď slepcovitých.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Slepci rodu Spalax jsou mohutná zavalitá bezocasá zvířata s krátkýma nohama. Tvarem těla se podobají krtkům. Na zemi se pohybují nemotorně, jsou ale výborně přizpůsobeni životu pod zemí, mnohem více než naprostá většina ostatních hlodavců.[5] Jsou dlouzí 170–350 mm a váží 215–570 g.[7] Na všech nohách mají 5 prstů a jen kratší drápy. Svrchní část těla je hnědá až žlutohnědě šedá, břicho je žlutohnědé, krk a hruď šedé. Některé druhy mají světlý pruh v oblasti hlavy. Hustá jemná srst roste téměř všemi směry.

Nemají žádné viditelné oči, i když pod srstí lze jejich zárodky nalézt.[7] Jsou to jediní zcela slepí hlodavci. Nemají ani ušní boltce.[5] Nejdůležitější smysly jsou sluch a hmat; čich u nich nehraje významnou roli.

Přizpůsobení podzemnímu životu se projevilo i na jejich lebce; její mozková část je široká a plochá.[5] Jsou pro ně charakteristické dva mohutné řezáky v každé čelisti, z nichž zejména dolní výrazně vystupují z pysků. Stoličky mají kořeny (nerostou tedy celý život).

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Kupky zeminy vyhrabané slepcem egyptským (Nannospalax ehrenbergi)

Slepci si v oblasti svého rozšíření hloubí nory v téměř každém typu půdy.[7] K jejich hloubení používají především své řezáky, ale pomáhají si i čenichem a nohama.

Systém tunelů budují slepci ve dvou úrovních. První, obvykle 10–25 cm pod zemí, slouží k získávání potravy. Tyto tunely mohou být i stovky metrů dlouhé,[7] obvykle má však celá stavba průměr do 30 m.[5] S povrchem je spojena svislými otvory, kolem nichž se nacházejí kupky vyhrabaného materiálu. Svislé tunely směřují i k níže položeným chodbám, které spojují 1–2 hnízda vystlaná měkkým materiálem, spižírny a místnosti používané jako záchod.[7] Slepci jsou aktivní celoročně, jen v období extrémního počasí méně hrabou a stahují se hlouběji pod zem (až 4 m hluboko)[7].

Slepci jsou přísně samotářská zvířata – jeden systém tunelů obývá kromě období páření jen jeden jedinec.[5] Zdá se, že se páří jen jednou ročně od ledna do půlky března. Podle pozorování z Izraele (A. Nevo) si samice na podzim po prvních deštích budují kupku, které má metr v průměru a výšku 40 cm. V ní je komora o průměru asi 20 cm, v níž se pak líhnou mláďata. Paprskovitě od této kupky je 15 – 20 menších kupek, které se připisují samcům zdržujících se v blízkosti.

Po asi 4 týdnech březosti rodí obvykle 2 až 4 mláďata. Ta jsou holá a váží 6 až 10 g. Po dvou měsících jsou schopna opustit hnízdo.

Slepci se oproti jiným hlodavcům dožívají výrazně vyššího věku.[8] Podobná dlouhověkost byla zjištěna i u rypošů. Nikdy taky neonemocní rakovinou.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Hlava slepce malého

Potravu tvoří hlízy, kořínky, bulvy a další podzemní části rostlin. Někdy byli v noci pozorováni i nad zemí, jak konzumují trávu, semena a jiné nadzemní části rostlin. Není vyloučeno, že příležitostně požírají i hmyz.[7]

Ve východním středomoří jsou slepci – především nejrozšířenější slepec obecný (Spalax microphthalmus) – považováni za významné škůdce. Mohou působit značné škody na obdělávané půdě, v sadech nebo v lesních školkách.

Slpeci se stávají kořistí především sov (výr velký, kalous ušatý), ale i některých malých šelem.[5]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V Libyi řada původních obyvatel věří, že člověk oslepne, když se dotkne slepce, a proto je neloví.[7]

Byly popsány případy, kdy slepci přivedly archeology k některým nálezům,[7] protože v jejich kupkách vyhrabaného materiálu byly nalezeny drobné artefakty z podzemí.[5]

Stupeň ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Většina slepců je v červeném seznamu druhů zařazena mezi ohrožené nebo téměř ohrožené druhy. Pouze slepec obecný (Spalax microphthalmus) žijící na Ukrajině a v přilehlých oblastech Ruska je charakterizován jako málo dotčený.[9]

Ukrajinská pamětní mince se slepcem písečným

Téměř ohrožené druhy:

Zranitelné druhy:

Ohrožený druh:

Ohrožení dalších druhů (slepec Nehringův,[13] slepec malý[3] a slepec egyptský[4]) nemohlo být pro nedostatek údajů vyhodnoceno a jiné druhy (Spalax carmeli, Spalax galili, Spalax golani a Spalax judaei) v červeném seznamu druhů chybí. Důvodem pro toto nevyhodnocení jsou nejasnosti v zařazení jednotlivých druhů. Např. od slepce egyptského (Spalax ehrenbergi) byly na základě podrobného zkoumání včetně zjišťování počtu chromozomů odděleny zmíněné druhy S. carmeli, S. galili, S. golani a S. judaei.[6] Toto rozdělení však bylo uznáno teprve nedávno a proto jak nové čtyři druhy, tak původní druh nebyly ještě samostatně hodnoceny a jsou tedy ve stupni „nedostatek údajů“.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b TSYTSULINA, K., et al. Spalax zemni [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-12-26]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b TSYTSULINA, K.. Spalax uralensis [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-12-26]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b KRYŠTUFEK, B.; AMONI, G.. Spalax leucodon [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-12-26]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c SCHLITTER, D.; SHENBROT, G.; KRYŠTUFEK, B., et al. Spalax ehrenbergi [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-12-26]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e f g h Grzimeks Enzyklopädie Säugetiere. Příprava vydání Wolf Keienburh, Petra Zell, Siegfried Schmitz. 1. vyd. Svazek 3. München : Kindler Verlag, 1988. ISBN 3-463-42101-1. Kapitola Mäuse und Bilche, s. 148-9. (německy) 
  6. a b Mammal Species of the World [online]. 3. vyd. Bucknell University, [cit. 2012-10-18]. Kapitola Spalacidae. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d e f g h i j k NOWAK, Ronald M.. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London : Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Ukrainian Blind Mole-rats, Mediterranean Blind Mole-rats, s. 1426-28. (anglicky) 
  8. Redakce ČRo Leonardo. Podzemní hlodavci se brání rakovině po svém [online]. Český rozhlas Leonardo, 2012-11-08, [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.  
  9. TSYTSULINA, K., et al. Spalax microphthalmus [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-12-26]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  10. ZAGORODNYUK, I.; COROIU, I.. Spalax graecus [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-12-26]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  11. TSYTSULINA, K.; FORMOZOV, N.; SHEFTEL, B.. Spalax giganteus [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-12-26]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  12. TSYTSULINA, K.; ZAGORODNYUK, I.. Spalax arenarius [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-12-26]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  13. BUKHNIKASHVILI, A.; KRYŠTUFEK, B.; SOZEN, M., et al. Spalax nehringi [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-12-26]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Spalax ve Wikimedia Commons