Slavětín (okres Havlíčkův Brod)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Slavětín
kaple na návsi ve Slavětíně

kaple na návsi ve Slavětíně

znak obce Slavětínvlajka obce Slavětínznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0631 548553
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (NUTS 4): Havlíčkův Brod (CZ0631)
obec s rozšířenou působností: Chotěboř
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 2,18 km²
počet obyvatel: 110 (1. 1. 2014)
nadmořská výška: 579 m
PSČ: 582 63
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Slavětín 7
58263 Ždírec nad Doubravou
starosta / starostka: Jiří Stehno
Oficiální web: http://www.obecslavetin.estranky.cz/
E-mail: slavetin.ou@tiscali.cz

Slavětín
Red pog.png
Slavětín
Slavětín, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Slavětín (německy Slawietin) je obec v okrese Havlíčkův Brod, kraj Vysočina.Obec Slavětín leží v těsném sousedství Národní přírodní rezervace Ransko, Přírodní rezervace Ranská Jezírka a Přírodní rezervace Řeka. Do těchto míst vede z obce cyklistická stezka. Rozkládá se na území o rozloze 219 ha, pozemky a obec jsou součástí „Lesního družstva obcí Přibyslav“. Trvale zde žije 98 obyvatel, z toho 25 ve věku do 18 let. Průměrný věk obyvatel je 40 let. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1314. Dominantou obce je kaplička zasvěcená sv. Anně, ta byla postavena v roce 1834. V roce 1920 byl založen Sbor dobrovolných hasičů, který se společně s obecním úřadem stále podílí na zajišťování  místních společenských a kulturních akcí. Každoročně pořádají dětský den, svatoanenskou pouť se zábavou i zabijačku a další akce.
Obec má vybudovaný vlastní vodovod s odradonovací stanicí. Za posledních 20 let se v obci podařilo zkulturnit životní prostředí úpravou návsi, opravou kapličky, proběhla oprava místních komunikací, plynofikace a úprava vodoteče. 
Začátkem roku 2009 se začala budovat za přispění dotace zcela nová hasičská zbrojnice s klubovnou a novým sportovištěm. Obchod se smíšeným zbožím a bývalá škola, přestavená na byty, se nachází na návsi v centru obce. Nyní zde sídlí také obecní úřad a místní knihovna, která nabízí knihy všem věkovým a zájmovým kategoriím.

Dne 14. ledna 2010 byl v Praze v Parlamentu ČR předán dekret, kterým předseda Poslanecké sněmovny Ing. Miloslav Vlček udělil obci Slavětín znak a vlajku. Obec si do znaku vybrala majestátného jelena, který je vládcem zdejších lesů. 

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1314.

Vývoj počtu obyvatel Slavětína[1]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2006 2014
Počet obyvatel 272 240 244 265 277 276 250 208 204 189 137 97 95 92 110

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Pomník obětem 1. a 2. světové války, před základní školou

Významní rodáci, významné osobnosti Slavětína[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín Imramovský (1861–1939) vlastnil obchod se smíšeným zbožím, hostinec a hospodářství. V roce 1903 jako starosta dosáhl toho, že v obci byla zřízena expozitura oudoleňské školy, pro niž poskytl prostory ve svém domě čp. 5. Navštěvovalo ji až 70 dětí a učilo se v ní až do roku 1936, kdy

byla otevřena a osamostatněna vlastní slavětínská obecná škola. Ve 20. letech 20. století byl členem výboru Okresní hospodářské záložny.

  • Bohumil Vavroušek (1875-1939) - slavětínský rodák z  čp. 2, čestný občan obce Slavětín a čestný člen místního hasičského sboru, český učitel, spisovatel, literární historik a amatérský fotograf, autor dokumentace lidové architektury na území Československa. Víme, že Slavětín si svého nejznámějšího rodáka vážil. Bohumil Vavroušek byl prvním, komu bylo uděleno čestné občanství v obci, a to již v roce 1920, kdy teprve nakračoval ke svým hlavním publikačním úspěchům. Rovněž Vavroušek udržoval se svým rodištěm živé kontakty a myslel na jeho kulturní potřeby. O jeho citech k rodné obci nemůže být pochyb už jen proto, že po Havlíčkově vzoru rozšířil své literární jméno o přídomek „Slavětínský“, a to v době, kdy už to mezi spisovateli dávno nebylo zvykem. V pozůstalosti Bohumila Vavrouška se nachází strojopis autobiografie, sepsané na konci 20. let 20. století, v době, kdy začínalo vycházet jeho společensky nejreprezentativnější dílo, Literární atlas československý (byl publikován po sešitech v letech 1932–1938). Tento krátký vlastní životopis je důležitý nejen mírou pozornosti, již v něm Vavroušek na vrcholu své společenské dráhy věnuje svému rodišti, ale také přehledným rozčleněním vlastního přínosu české kultuře na: dokumentaci lidové architektury; literárně historickou a literární tvorbu; činnost na poli česko- slovenské spolupráce v pedagogice.
  • František Šedý (1879–1956), vyučen krejčím, majitel hostince. V roce 1920 založil ve Slavětíně sbor dobrovolných hasičů, do roku 1954 byl jeho velitelem. Od roku 1934 velel

hasičům v župě Chotěbořsko, byl náčelníkem okrsku. Od roku 1924 provozoval ve Slavětíně poštovnu, od 1942 byla v jeho hostinci umístěna veřejná telefoní hovorna. Jako vedoucí elektrizačního družstva se zasadil o elektrifikaci obce.

  • Ing. Josef Kavka (1894–1958), statkář. Pocházel ze starého českého selského rodu, doloženého již v 17. století, jeho předkové byli ve Slavětíně

rychtáři. Navštěvoval hospodářskou školu ve Žďáře nad Sázavou a vyšší hospodářskou školu v Chrudimi. Na praxi nastoupil na velkostatek v Sokolnici u Brna. V letech 1916–1921 studoval v Praze na české technice, studia uzavřel státní zkouškou na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství. Krátce byl profesorem v Opavě, poté až do penzionování v roce 1940 v Čáslavi na Vyšší hospodářské škole zelinářsko-semenářské. Zasloužil se o otevření lidové hospodářské školy ve Slavětíně (fungovala v letech 1942–1948), kde vyučoval zemědělské předměty. Psal odborné články a básně do regionálního tisku. Za okupace poskytoval úkryt partyzánům, po osvobození byl zvolen prvním porevolučním starostou obce. Roku 1948 byl vyloučen z místního národního výboru; 1949 nepodepsal smlouvu o povinných dodávkách; 1950 byl potrestán okresním národním výborem pokutou 200 tisíc korun nebo tříměsíčním vězením pro jejich neplnění; 1951 byl odsouzen Krajským soudem v Pardubicích k trestu jednoho měsíce odnětí svobody a k pokutě 10 tisíc korun za ohrožení jednotného hospodářského plánu (trest vězení ze zdravotních důvodů nenastoupil); 1952 byl při soudu konaném na MNV odsouzen k propadnutí veškerého majetku. V listopadu 1954 byl vystěhován do Hutě u Jilmu. V roce 1990 byl Okresním soudem v Havlíčkově Brodě rehabilitován.

  • František Stránský (1903–1975), rolník, studoval zimní hospodářskou školu v Chrudimi. Jako starosta se zasloužil o elektrifikaci obce, veškerý svůj čas věnoval výstavbě první

samostatné obecné školy ve Slavětíně.

  • Karel Bačkovský (1907–1979), učitel. Narodil se v Hluboké (u Trhové Kamenice), po absolutoriu učitelského ústavu v Chrudimi učil od roku 1929 v Oudoleni,

Čachotíně, Chloumku, Vísce. Roku 1936 se stal prvním učitelem v nové obecné škole ve Slavětíně, na níž poté jako řídící učitel působil plných dvacet let (1957 byl na vlastní žádost, podanou z rodinných důvodů, přeložen do Bezděkova). Pečoval o nadané žáky a vedl je k dalšímu studiu, zasloužil se o zkrášlení obce a trvale podněcoval její kulturní život. Vedl obecní i školní knihovnu, vzorně se staral o školní zahradu, hrál s žáky divadlo, psal školní i obecní kroniku, kam zaznamenal i některé události z doby před svým příchodem do Slavětína, konal v obci přednášky. V rámci kurzů lidové hospodářské školy vyučoval ovocnářství. Když Krajský akční výbor Národní fronty rozhodl v březnu 1948 o jeho přeložení do školy v Peršíkově, podepsali všichni občané Slavětína protest. Žádosti bylo po dvou týdnech vyhověno, dekret o přeložení byl zrušen a Bačkovský se vrátil do slavětínské školy.

  • Jaroslav Brabec' (nar. 1930), politik. Při' zaměstnání absolvoval střední průmyslovou školu strojní v Čáslavi a

institut ministerstva vnitra se zaměřením na řízení podniků a organizací zřizovaných národními výbory. Pracoval jako řidič a poté vedoucí dopravního oddělení v uhelných skladech a ve strojírnách v Chotěboři, 1970–1976 byl ředitelem Komunálních služeb tamtéž. 1969 se stal poslancem České národní rady, v letech 1971–1990 byl poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. Krátce byl členem Místního národního výboru ve Slavětíně, poté ve stejné funkci působil ve Ždírci nad Doubravou, kam se z rodné obce přestěhoval. 1964–1994 byl poslancem Městského národního výboru, respektive členem zastupitelstva Chotěboře. Začátkem roku 1977 se stal předsedou zdejšího MěNV a v čele města vytrval až do konce roku 1990, kdy odešel do penze.

  • Doc. PhDr. František Janáček, CSc. (1930–1995), historik. Po ukončení slavětínské obecné školy přešel na gymnázium do Chotěboře, po maturitě v roce

1949 odjel do Leningradu, kde vystudoval historickou fakultu tamní univerzity. Působil na Vysoké škole politické a v Čs. výboru pro dějiny protifašistického odboje, od roku 1970 pracoval jako skladník a archivář, pod jménem své spolupracovnice Aleny Hájkové vydal několik publikací o dějinách komunistického odboje za druhé světové války. V letech 1990–1995 byl mj. zástupcem ředitele Památníku odboje Vojenského historického ústavu a členem Komise vlády pro analýzu událostí let 1967–1970, za niž se účastnil také tzv. otevírání ruských archivů. K výsledkům jeho pátrání po dokumentech o sovětské invazi ze srpna 1968 patří studie „Příběh zvacího dopisu“ z roku 1993. Připravil první necenzurované vydání Fučíkovy Reportáže, psané na oprátce (1995), byl také autorem prací o dějinách Škodových závodů v Plzni, například monografie Největší zbrojovka monarchie (1990).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 558–559.  

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Slavětín (Havlíčkův Brod District) ve Wikimedia Commons