Slavíkovice (Černíkov)
| Slavíkovice | |
|---|---|
,_kostel_sv._Josefa_II.jpg) kostel svatého Josefa | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Černíkov |
| Okres | Klatovy |
| Kraj | Plzeňský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°23′14″ s. š., 13°9′3″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 105 (2021)[1] |
| Katastrální území | Slavíkovice (3,37 km²) |
| PSČ | 345 06 |
| Počet domů | 45 (2011)[2] |
  Slavíkovice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 150207 |
| Kód k. ú. | 750204 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slavíkovice jsou malá vesnice, část obce Černíkov v okrese Klatovy. Nachází se asi 5 km na jihovýchod od Černíkova. Je zde evidováno 48 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 91 obyvatel.[4]
Slavíkovice je také název katastrálního území o rozloze 3,37 km2.[5] Slavíkovice leží v rovinatém i mírně svažitém terénu na potoku Poleňka. Jejich dominantou je kostel, postavený na nevelké návsi, a pozoruhodné jsou i některé chráněné lidové stavby, z nichž nejhodnotnější je patrový špýchar čp. 55.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1379,[6] a to v Berním rejstříku Plzeňského kraje. První známí majitelé byli bratři z Pušperka, později se tu střídali vladykové a ves nebo její části byly přiděleny k okolním panstvím, zejména k Úsilovu. Když Videršpergárové z Videršperka v roce 1624 prodali úsilovské panství a ponechali si jenom Slavíkovice, staly se samostatným statkem, při kterém se v roce uvádí 1716 i panské sídlo. Slavíkovice v roce 1758 přikoupil a k panství Bystřice připojil Karel Josef Palm. V té době bylo podle Tereziánského katastru ve Slavíkovicích 15 hospodářů. Po smrti zmíněného majitele spravovala zadlužené panství soudní administrace. V soudní dražbě v roce 1839 koupil panství Karel Antonín Bedřich Hohenzollern. Ve vsi tehdy byla panská palírna, myslivna a hospoda.
V roce 1790 byla ve Slavíkovicích zřízena škola. Byla jednotřídní a vedle slavíkovických dětí ji navštěvovaly také děti z Bukové, Mezholez, Nevděku, Úsilova a Vílova. Podle školních statistik do ní bylo v roce 1792 zapsáno 135 dětí. Pro velký počet žáků byla škola v roce 1862 rozšířena na dvojtřídní. Vyučování již probíhalo v nové budově, postavené v roce 1843.
Slavíkovice byly také centrem farního obvodu a sídlem fary. Původně tu vznikla v roce 1785 lokálie, která byla v roce 1857 povýšena na faru. Na návsi na místě kaple připomínané v roce 1716, byl postaven v roce 1827 kostel a zasvěcen sv. Josefu.
Po rozsáhlé reformě státní správy, která znamenala také konec patrimoniální správy a značné posílení obecní samosprávy, se staly Slavíkovice samostatnou obcí, k níž patřila osada Nevděk. V samotných Slavíkovicích tehdy žilo 494 obyvatel. Byl to nejvyšší počet obyvatel, který se postupně snižoval, takže při sčítání v roce 1930 už tu žilo jen 239 lidí. Další velký úbytek byl zaznamenán po druhé světové válce. V roce 1950 bylo při sčítání napočítáno 167 obyvatel. Jednou z příčin tohoto úbytku byl odchod některých rodin do usedlostí v pohraničí.
Významnou změnou v poválečném vývoji Slavíkovic bylo ustavení jednotného zemědělského družstva 5. května 1952. Jeho trvání nebylo dlouhé, už v průběhu roku 1953 se rozpadlo a znovu se začalo společně hospodařit v srpnu roku 1957.
Změny ve správním uspořádání zaznamenali Slavíkovští až v posledních letech. Do 31. prosince 1984 byla samostatnou obcí, ke které patřil Nevděk a od 1. ledna 1985 se vesnice stala součástí obce Černíkov. Celá obec od 1. ledna 2003 byla přiřazena pod rozšířenou obec a obec s pověřeným úřadem Klatovy. Nadále zůstávají Slavíkovice sídlem fary.
V současné době žije ve Slavíkovicích zhruba 90 obyvatel.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kostel svatého Josefa, postavený roku 1827 v klasicizujícím stylu
Rodáci[editovat | editovat zdroj]
Anežka Šedivcová–Formánková (1904–1971), pilotka a radiotelegrafistka, 1. žena v Československu, která získala pilotní průkaz
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Ulice vedoucí Slavíkovicemi -
Rozcestí v obci -
Pomník
,_ulice.jpg)
,_rozcest%C3%AD.jpg)
,_pomn%C3%ADk.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 226.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 272.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Slavíkovice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Slavíkovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Katastrální mapa katastru Slavíkovice na webu ČÚZK
- Webové stránky obce Slavíkovice Archivováno 18. 5. 2021 na Wayback Machine.
